Čtení na tyto dny

Na dlani

Javorový list
přikryl město dlaní
a obrátil dlaň do všech koutů

Listem rozsvěcené světlo
puká brázdami smogových ulic
líhnoucími karburátory

V listu je vzkaz
abychom kmenům podali ruce

List nese varování
že nad kameny vyrvanými v lomech
jsou plíce města zaprášené

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Dobrovolná střídmost. Omezování spotřeby s cílem umožnit osobní rozvoj


Kristin Shrader-Frechette, č. 4/1992, str. 9-11

dokončení z minulého čísla

I pro ty z nás, kdo nevěří v povinnost pečovat o své bližní, existuje řada důvodů, proč může být v našem vlastním zájmu omezovat spotřebu. Dobrovolně zvolená střídmost může někdy připravovat jedince pro větší sebeuvědomění, může zkvalitňovat osobní život a umožňovat větší osobní svobodu. Dobrovolná sebekázeň může být také efektivní cestou, jak kontrolovat sklony k lakotě a sobectví.

Dobrovolnou střídmost přijímaly po staletí osoby sledující náboženské cíle. Tito lidé většinou nebyli motivováni zavrhováním hmotných statků, ale snahou oddělit se od nich, snahou, již chápali jako přípravu pro lepší sebeuvědomění.

I když se křesťanské, buddhistické, védské a ostatní náboženské tradice liší ve svých koncepcích duchovního života, přece vycházejí - spolu s téměř všemi náboženskými filozofiemi - ze zásady, že cílem života by neměla být honba za materiálním bohatstvím. Všechny tyto náboženské tradice se shodují v tom, že hlavní cíle by měly mít duchovní povahu. Podle Schumachera má materialista zájem na větším množství statků, zatímco buddhista nebo křesťan, praktik dobrovolné střídmosti, má v první řadě zájem na duchovním osvobození a klidné mysli.

O dobrovolné sebekázni říkají ti, kteří ji praktikují, že člověka osvobozuje od iluzorního štěstí poskytovaného bezuzdnou spotřebou materiálních předmětů. Věci samotné nám nemohou poskytnout štěstí, navíc vzbuzují tužby, které samy nemohou uspokojit. Zde tkví možná jedna z příčin, proč lidé často nejsou spokojeni s rostoucí úrovní spotřeby hmotných statků: to, že výraz „dosti“ nemá objektivní vymezení. I když nadměrná chudoba očividně stojí v cestě lidskému štěstí a uspokojení, je nemožné taxativně stanovit, jaké typy a množství hmotných statků vytvářejí pro určitou osobu „dostatek“.

Zdá se, že dobrovolná střídmost skutečně může zlepšovat kvalitu života. Naučit se žít bez některých domnělých a společenských „nezbytností“ umožňuje polevit v pracovním tempu a nepracovat tak tvrdě. Podobně jako Thoreau v polovině minulého století zjistil, že by mohl žít po celý rok z výtěžku šesti pracovních týdnů, mohli by současníci objevit, že by jim životní styl dobrovolné prostoty umožnil žít méně pracně a uspěchaně. Dobrovolná střídmost by dovolila uniknout z myšlenkové podřízenosti běžnému chápání „skutečnosti“ v parametrech peněz a soutěživosti. Místo toho by jedinec mohl chápat skutečnost z hlediska potřeby vzdělání, uznání a vzájemné lásky. Takový životní styl by mohl být daleko radostnější, mravnější a [více] podněcující osobní rozvoj nežli životní styl, který se soustřeďuje na užívání rostoucího množství hmotných statků. Daniel Kozlovsky to komentuje slovy: „V našich pokusech vytvořit dobrý život… jsme se sami připravili o zásadně důležité stránky života“, ty zahrnují mj. „čistý vzduch a čistou vodu, otevřené přírodní prostory, noční ticho, temnotu, klid, škálu individuálně stanovených cílů a příležitost vnímat krásu“.

Naše úsilí o vyšší spotřebu nepřináší mnoho dobrého a ohrožuje společné statky, jako jsou čistý vzduch a voda. Někteří z nás věří, že od poloviny šedesátých let se korelace mezi zvýšeným konzumem (vyjadřovaným jako hrubý národní produkt - GNP) a kvalitou života zhroutila.

Uvádějí např., že zvýšená úroveň spotřeby v USA nepřináší prodloužení průměrného věku mužské části populace. Rostoucí tempo spotřeby a rostoucí GNP nám také nepomohly dosáhnout větší spravedlnosti ve vztazích mezi lidmi.

V proslavené zprávě Massachusettského institutu pro technologii (MIT) „Limity růstu“ se ukázalo, že současné způsoby růstu spotřeby a industrializace „ve skutečnosti zvětšují mezeru mezi bohatými a chudými na globální úrovni“. A ve svém slavném díle „Energie a spravedlnost“ z roku 1974 Illich říká, že nad určitým prahem „energetická spotřeba roste na úkor spravedlnosti“. Další růst energetické spotřeby pak znamená omezení možností občanů kontrolovat rozdělování statků a příležitostí.

Aby doložil své přesvědčení, že zvyšování osobní spotřeby nevede nutně ke zvyšování individuální kvality života, uvádí Illich jako klasický příklad automobil. Podle něj vynakládají občané USA přehnané množství energie, aby udrželi své vozy na cestách. Typický Američan věnuje podle Illicha svému vozu 1600 hodin ročně: nejen, že v něm sedí za jízdy, ale také se o něj stará a vydělává peníze, aby svůj vůz vyplatil. Illich se táže, proč by měl typický Američan investovat ročně 1600 hodin, aby urazil 7500 mil? To je méně než 5 mil za hodinu! V zemích, kde většina občanů nemá možnost užívat auto, dokážou lidé také cestovat rychlostí 5 mil za hodinu a spotřebují přitom jen 3 až 8 % svého časového rozvrhu na dopravu - namísto 28 % časového rozvrhu průměrného Američana. V tomto ohledu, soudí Illich, nemůžeme tvrdit, že lidé v zemích závislých na vysoké spotřebě benzínu a automobilů mají vyšší kvalitu života než lidé s jiným životním stylem. Rostoucí spotřeba se často stává příkazem dne. Mnoho spotřebitelů se nechá zvenčí manipulovat k tomu, aby chtěli více a více. Úroveň spotřeby je tedy spíše podněcována reklamou a technologií než skutečnou potřebou. Díky tomu mohou vznikat situace, kdy čím více jedinci konzumují, tím je pravděpodobnější, že se v konkrétním případě nebudou svobodně rozhodovat, zda konzumovat či ne.

Svrchovaná svoboda osobnosti, která snese omezené uspokojování svých potřeb, pociťované jinými jako nedostatek, byla častým námětem klasických filozofických spisů. Např. v Platonově Symposiu je Sokrates uznáván za dobrou a svobodnou osobnost, protože jeho štěstí se nijak nedotýkalo, jestli měl opánky a víno nebo ne. Dobrovolná střídmost posiluje u Sokrata svobodu, protože podporuje spoléhání na sebe sama. Nicméně tento způsob svobody není každému dostupný. Lidé zpravidla pohlížejí na zvýšenou produkci a spotřebu statků okouzleni domnělou svobodou, protože více zboží - nazíráno zvenčí - je dostupné jejich osobní volbě. Svoboda dobrovolné střídmosti je na druhé straně svobodou, u níž jsou vnější omezení do značné míry zrušena. Taková vnitřní svoboda neulpívá na tom, aby byla jedinci umožněna volba z více statků. Zaměřuje se na schopnost moudré volby, která ponechá stranou značný počet možných alternativ považovaných za pošetilé. Když okolí nabízí jedinci mnoho alternativ, ale když on není vnitřně schopen se oprostit od zbytečných tužeb anebo od manipulace těchto tužeb zvenčí, může se snadno stát méně svobodným nežli jedinec s menší možností volby, který je schopen ubránit se manipulaci i subjektivní potřebě zapojit se do procesu stupňované spotřeby.

Jakmile se přestaneme poměřovat množstvím hmotných statků, které jsme schopni vlastnit anebo konzumovat, a jakmile začneme praktikovat dobrovolnou střídmost, budeme pravděpodobně méně pociťovat svíravou bolest plynoucí z lakoty a závisti, nežli tomu bylo předtím. Osoby, které se dobrovolně oprostí od tlaku stupňované spotřeby, budou také lépe rozeznávat potřeby méně šťastných a budou pravděpodobně schopni účinněji podporovat lidskou solidaritu.


Přeložil Igor Míchal

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu