Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Jak dál v českém lesnictví?


Milan Lasák, č. 2/1993, str. 1-6

Motto: „Chceš-li posuzovat přítomnost, poznej minulost.“ (Sokrates v 5. století př.n.l.)

Teprve při koncipování článku (požadavek redakce: článek musí být srozumitelný pro laického čtenáře) jsem si uvědomil vážnost svého úkolu. Jak říci stručně a jasně pohled lesníka, lesnického historika a lesnického politika na tak složitý komplex problémů, který lesnictví naší vlasti představuje?

Charakterizujme proto nejdříve současnou lesnickou problematiku a způsob „myšlení“ lesníka asi takto:

- Život lesa přesahuje mnohonásobně život lidské generace. Toto poznání je do lesníků vštěpováno již dvě stě roků. Lesník nepracuje pro sebe, pro své děti, pro současnost, ale pro generace příští (vynechávám úmyslně běžné vědecké poznatky o významu lesa pro společnost). Od řady různých metod, které vycházely z rozvoje matematických věd koncem 18. století a snažily se v pěstování lesů dosáhnout co největšího finančního zhodnocení vloženého kapitálu, se lesníci propracovali až k současnému ekologickému pojetí: les musí být pěstován tak, aby lesník svou prací zajišťoval společnosti trvale a nepřetržitě její životní prostředí.

- Lesník pracuje v téměř „sekulárním prostředí“. Jako učitel (výchova dětí pro budoucnost) nebo kněz (výchova člověka pro věčnost). Prakticky je to velmi obtížné, ale je to kategorický požadavek. Jinak lesník přestává být lesníkem. Proto také bylo snahou dřívějšího systému, aby potlačil všemi způsoby uváděný vztah k lesnickému povolání; aby z lesníka učinil zaměstnance plnícího státní úkoly; aby v něm vzbudil hlavně hmotný zájem na plnění plánu, bez ohledu na následky jeho hospodaření v lesním prostředí; aby z něj učinil povolný nástroj své devastační politiky. Nutno konstatovat, že po čtyřicetiletém působení se to systému téměř podařilo, i když převážná většina lesníků přistupovala k plněni direktivních úkolů s odporem.

- Být lesníkem není snadné povolání. Historie to dosvědčuje. Lesníci totiž většinou nebyli vlastníky lesů, nýbrž pouze zaměstnanci. Les byl ovšem chráněn lesním zákonem. Stejným způsobem byl chráněn i lesník, který byl zodpovědný za dodržování lesních zákonů, a to i proti vůli svého zaměstnavatele. Lesnická historie má řadu dokladů o tom, jak se praví „lesníci“ chovali. Jen jako příklad: prof. Opletal se vzdal svého místa generálního ředitele státních lesů pro názorový rozpor s předsedou vlády ve věci předání lesů akciové společnosti. Takové lesníky znovu potřebujeme.

Co předcházelo dnešnímu stavu po listopadu 1989?

Lesnické veřejnosti jsou známa fakta z období let 1990-1991, která jsou důležitá pro pochopení současných poměrů. Kvůli stručnosti se soustředím pouze na jeden moment:

Po něžné revoluci došlo k založení lesnických sekcí u koordinačních center Občanského fóra (OF). U nás byla jedna z nejaktivnějších Lesnická sekce KC OF v Praze. Abychom byli v obraze o současném stavu, je nutno uvést i jména: jejími představiteli byli kolegové J. Mičánek, P. Rybníček, J. Březina, F. Morávek, J. Oliva, P. Rensa, J. Stříteský, L. Vytečka. Tato sekce se velmi aktivně ujala těžkého úkolu přispět k renesanci našich lesů. Z její iniciativy byla zorganizována dne 16. května 1990 akce, která měla ukázat tehdejšímu předsedovi vlády ČR dr. Pithartovi stav našich lesů a přesvědčit ho o nutnosti bezodkladného zjednání nápravy. Akce se odehrála na LZ Domažlice a do lesnické historie vsoupila pod názvem „Pivoňská deklarace“. Za tehdejší MLD se zúčastnil G. Šrut, J. John, Z. Domes a další. Přítomen byl i M. Tyl za komisi KC OF Praha. Jaký byl výsledek této velké sešlosti na tak vysoké úrovni?

Bylo konstatováno, že:

  • stav lesů ČR je neutěšený
    - jednak v důsledku vnějších vlivů (imise, živelné kalamity atd.),
    - jednak v důsledku přímého působení ministerstva lesního hospodářství a jemu podřízených složek (přetěžby, škody zvěří, nevhodná mechanizace, pozdní zpracování nahodilých těžeb, kalamitní přemnožení škůdců, zanedbání výchovy porostů, podřizování těžeb požadavkům odběratelů na sortimenty, nefunkčnost státní správy lesního hospodářství, výběr lidí do rozhodujících funkcí podle politické příslušnosti atd.
  • stav lesů byl charakterizován těmito údaji:
    - přes 200 tis. ha lesních porostů je poškozeno loupáním zvěří (ročně přibývá 6 tis. ha),
    - v lesích leží desítky milionů metrů krychlového dřeva staršího tří let.
  • neutěšený je stav ministerstva: monopolní spojení státní správy, hospodářské sféry, ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (Lesprojekt) a dřevozpracujícího průmyslu působí přímo proti principu trvalého rozvoje lesa. Snahou resortu je tento stav konzervovat. Lidé, kteří tento stav způsobili, nemohou již mít důvěru lesnické veřejnosti.

Účastníci setkání dále konstatovali, že je nutno:

- zastavit přetěžování v našich lesích,
- radikálně snížit stavy vysoké a mufloní zvěře,
- změnit organizační strukturu našich lesů,
- odstranit skrytě rozpočtový charakter podniků státních lesů,
- využít nového zákona o státním podniku a zařadit státní lesy podle hlavy I. Účastníci žádali, aby nebylo využito hlavy II, kde by státní lesy byly zařazeny do kategorie „státních podniků k uspokojování veřejně prospěšných zájmů“, až na zdůvodněné případy podniků, kde je ohrožena sama existence lesů,
- přenést pravomoci samostatného lesního hospodáře z funkce ředitele lesního závodu na funkci vedoucího lesní správy (polesného),
- oddělit státní správu od hospodářského vedení resortu a národních výborů - využít aktivity soukromých podnikatelů pro zlepšení stavu lesa,
- zbavit lesnictví zkompromitovaných lidí ve vedoucích funkcích.

Jaká byla reakce lesnické veřejnosti na tuto výzvu?

Se stanoviskem nebyl spokojen tehdejší ministr lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu ing. Boček a v tisku se proti němu odvolal. Zejména se jednalo o otázku přetěžeb a spolupráce s dřevozpracujícím průmyslem. Řadoví lesníci se přidali na stranu „deklarace“ a podporovali ji, poněvadž netušili, jaká úskalí jsou v jednotlivých bodech deklarace skryta. Dnes lze konstatovat, že autoři deklarace byli ve svých záměrech úspěšní a svých organizačních a ekonomických cílů dosáhli. Je ovšem otázkou, zda tyto cíle, které se v tehdejším období pokládaly za základ budoucí lesnické politiky, posloužily skutečně lesům. Zmiňme se alespoň o některých z nich:

- Autorům deklarace se podařilo přenést působnost MLD na Ministerstvo zemědělství, ale také zaujmout na vedoucích postech hlavní místa.
- Pokud se týká zlepšování stavu lesů, zůstali ve stínu. Nepochopili vývoj politické situace a do hlavních privatizačních zákonů (včetně zákona o půdě) raději nezasahovali. Tím zůstala lesnická problematika ve většině transformačních zákonů neřešena.

- Na druhé straně rychle pochopili tehdejší trend zvyšování cen dřeva a aktivitu soukromého podnikání v lesnictví. Na svých vysokých funkcích se najednou rychle přetransformovali ze zachránců lesů na lesní podnikatele. Hlavním jejich cílem bylo převedení majetku podniků státních lesů do soukromých rukou bez ohledu na následky. To se podařilo pod blahosklonným dohledem kontrolních míst a prokuratury, s použitím známé metody intenzívního využívání polopravd.

- Organizační strukturu státních lesů se jim podařilo přetransformovat na hermafrodit, jaký lesnická věda ani praxe za posledních 200 roků nepoznala. Myšlenku, že odborným lesním hospodářem bude tzv. polesný (tedy lesník zodpovědný za hospodaření na cca 2 000 ha) převedli (u Lesů ČR) na tzv. lesního správce, který se má starat o cca 15 000 ha lesů a u něhož se podle služebního řádu požaduje praxe 5 roků. Ve skutečnosti se pětiletou praxí lesník neseznámí ani se svými úkoly a nenaučí se tvůrčí lesohospodářské činnosti, která se od samostatného lesního hospodáře vyžaduje. O tom, že by mohl vykonávat tak zodpovědnou funkci, jakou je „samostatný hospodář“, nelze proto vůbec hovořit.

- Pokud se týká oddělení státní správy (což je nesprávný název, poněvadž stát v tomto případě nic nespravuje, nýbrž dohlíží na dodržování zákonů u jednotlivých vlastníků), nepodniklo hospodářské vedení resortu žádný profesní krok. Pouze došlo u dřívější špatné správy ke kolapsu v důsledku tahanic o kompetence mezi ministry životního prostředí a zemědělství. Lhostejno, zda to bylo před červnem) 1992, nebo za ministrů Luxe a Bendy.

Jaká je současnost?

Souhrně řečeno lze konstatovat, že naše lesnictví se stále více dostává do kolapsu. A nejenom lesnictví, hlavně lesy. Příčinou toho jsou nedořešené restituce, probíhající kůrovcová kalamita, klesající ceny a prodej dřeva apod.

Dnešní organizace lesů ČR je nefunkční, nezajišťuje uplatňování vlastnických práv státu a snaží se náklady na svou činnost hradit ze státního rozpočtu. Příčinou tohoto stavu je amatérská privatizace podniků státních lesů, a v důsledku toho i smlouvy uzavírané s akciovými společnostmi. Tyto jsou pro běžného lesníka nepochopitelné.

Tímto se dostáváme k problematice lesního zákona. Pro každého je jasné, že v novém demokratickém státě nemůže fungovat lesnictví ovládané totalitními zákony (vzpomeňte si na poznámky o dlouhověkosti lesa). Poněvadž již od roku 1990 bylo jasné (i na základě lesnicko-historických poznatků), že nový lesní zákon nelze vydat, pokud nejsou ustáleny společenské a ekonomické poměry, požadovala lesnická veřejnost novelizaci stávajícího lesního zákonodárství, což byla mnohem průchodnější cesta. Novelizaci ve smyslu nových zákonů, např. při navrácení vlastnických práv při obhospodařování lesů novým vlastníkům. Myšlenka novelizace však narazila u ministerské administrativy na odpor. Možná, že tito úředníci cítili, že by ztratili svou moc, možná měli strach o své kompetence a místa. Skutečností je, že k novelizaci nedošlo a vypracování nového lesního zákona, který je ve všech lesnicky kulturních středoevropských zemích záležitostí nadevše vážnou pro celou vědeckou i praktickou veřejnost (jak lesnickou, tak laickou), se u nás v posledních dvou letech stalo záležitostí meziministerského pokeru, kdy se dva politici dohadují o problematice, která je jim cizí.

Pokoušíme se hrát si na demokracii a pokoušíme se dostat do Evropy. Nemáme však orgány, které by nám k tomu dopomohly. V té souvislosti mne napadla myšlenka na to u nás nepopulární „císařské“ Rakousko. Loňského roku uplynulo 140 let od vydání lesního zákona, který platil na našem území od r. 1852. Byl to zákon č. 250/1852 ř.z. a jeho platnost u nás skončila v r. 1960. Údaje uvádím proto, aby bylo zřejmé, jak obtížné je lesní zákon vydat. Ani za první republiky se nový lesní zákon nepodařilo připravit a komunistům to trvalo 12 roků, než za použití všech mocenských prostředků, které měli k dispozici, zákon vydali. Zákon však platil pouze do r. 1978, kdy byl nahrazen souhrnem lesních zákonů, které již nesly ty nejformálnější znaky své totalitní doby.

Vraťme se však k zákonu z roku 1852: toto legislativní opatření probojovávalo cestu lesnickému pokroku a úspěšně chránilo lesy více než sto roků proto, že je připravovali přední lesničtí odborníci a vědci poloviny minulého století (nikoliv ministerská administrativa, jako je tomu v současné době u nás) po dva roky, za trvalé a účinné účasti odborné i laické veřejnosti, jejímiž mluvčími byly vídeňské zemědělské kongresy. Podklady pro tuto normu se sbíraly ze všech provincií bývalé monarchie více než sedm roků.

Jaká je dnešní situace u nás?

Zákon připravují ministerské komise, někdy občerstvené přizvanými experty. Lesnické komory, které by měly do věci mluvit, u nás nejsou a dlouho nebudou; dobrovolné lesnické organizace jsou v rozpadu a činnost vlastně předstírají (pokud jdou totiž na ruku ministerstvu, mohou dostat i podporu na činnost).

Situace je však pouze zdánlivě neradostná. Lesní zákon, tak jako všechno dění v tomto státě, je v rukou lidí. V našem případě to znamená, že lesní zákon je i nadále záležitostí lesníků. Pokud se najde dostatek lesníků, kteří si ještě zachovali svou lesnickou stavovskou hrdost a iniciativu, není všem dnům konec.

Poslední návrhy lesního zákona podala dvě ministerstva - ministerstvo životního prostředí a ministerstvo zemědělství. Z toho vznikl hybrid navrhující alternativy. Hybridizace je sice možná v genetice, nejsem však přesvědčen, že je možná i v dnešní legislativě, zejména jedná-li se o návrhy legislativy s příchutí totalitně demokratickou. A v tomto smyslu jsou bohužel návrhy obou ministerstev vypracovány. Problém vidím dále v tom, budou-li naši poslanci schopni situaci profesně pochopit, nebo budou-li ovládnuti jinou lobby.

Jeden návrh lesního zákona vypracovala také Jednota lesnická, nezávislá, nepolitická, stavovská organizace lesníků a přátel lesa. Návrh je zcela pragmatický: vychází z dějinného poznání našeho lesnictví a lesnického zákonodárství, z našich zkušeností, pomíjí totalitní deformace a ve svých záměrech se opírá o zkušenosti rakouských lesnických zákonodárců, kde lesnický vývoj, kromě totality, byl obdobný jako u nás.

Milan Lasák
předseda Jednoty lesnické

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu