VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Při popisu krasu je zapotřebí zmínit i pseudokras. Geologové jej dlouhodobě zkoumají a jeho chápání postupně přehodnocují. Původní pojímání pseudokrasu bylo založeno na hledisku horninového složení. Horniny byly děleny na krasové (rozpustné), ve značné míře to byly horniny vápencové, a na horniny nekrasové (nerozpustné). V nerozpustných horninách byly tvary podobné krasovým označovány jako pseudokras.

Vývoj vědeckých poznatků ukázal, že tradiční hranice mezi krasovými a nekrasovými horninami neplatí, neboť i nekrasové (tedy nevápencové) horniny jsou dobře rozpustné a vytvářejí krasové tvary. K nejznámějším patří objevy v pískovcích a křemitých pískovcích stolových hor ve Guyanské vysočině v Jižní Americe. Proto začaly být vysvětlovány s ohledem na svůj vznik.

Jako pseudokras jsou nyní označovány soubory podzemních i povrchových jevů, které jsou tvarově obdobné krasovým, ale vyvinuly se převážně jinými procesy než rozpouštěním v různých typech usazených, vyvřelých i přeměněných hornin. Pseudokrasové tvary a jevy jsou tvořeny hlavně pohyby na svazích, posuny zemské kůry a sopečnou činností. Pouze v malé míře jsou doplněny chemickým rozpouštěním. K erozním procesům účastnícím se vzniku pseudokrasu patří zejména mechanické zvětrávání, činnost proudící vody, větru a ledu, ale i vyplavování částic hornin a zemin z podloží.

V tomto pojetí, kdy je při tvorbě tvarů prakticky vyloučen chemický proces, jsou rozlišovány dva typy. Pseudokras vznikající zároveň s horninou a pseudokras vytvářený až po dokončení horniny. Ke klasickým případům prvně jmenovaného patří tvary v sopečných horninách (lávové jeskyně), které se vyvíjejí zároveň se sopečnými procesy (erupce, výlev lávy apod.). Například u málo vazkých láv jsou výsledkem povrchového tuhnutí až několik km dlouhé lávové jeskyně (např. na Havaji, Islandu). Lávové jeskyně se objevují rovněž jako dutiny po plynových bublinách (u nás drobné jeskyně v Doupovských horách či buližnících v okolí Prahy).

Pseudokras vznikající po dotvoření horniny je v našich podmínkách vytvářen rozšiřováním puklin i mezivrstevních ploch v pískovcových i krystalických horninách. Je vázán zejména na svahové pohyby spojené s hlubinným ploužením, sesouváním, odsedáním svahů (tvorba rozsedlinových jeskyní). Rozsáhlé pseudokrasové jeskyně se nacházejí v NP Podyjí (Ledové sluje), řadu lokalit lze najít ve flyšových pískovcích CHKO Beskydy (oblast Lysé hory, Radhoště, Kněhyně a Čertova mlýna), v sopečných horninách CHKO České středohoří (Loupežnická jeskyně), ale zejména v křídových pískovcích CHKO Broumovská vrchovina (Teplické skály) a NP České Švýcarsko. Pseudokras v pískovcích, který je u nás značně rozšířený, je velmi specifický jak tvarově, tak svým původem. Nacházejí se zde tvary čistě pseudokrasové (rozsedlinové jeskyně, propasti, suťové a blokové labyrinty, erozní převisy, brány, tunely) i vzniklé chemickými procesy. Na soubor pískovcových tvarů jsou vázány živé složky krajiny. Tento celek vzájemně propojených neživých a živých složek krajiny označují často geologové jako pískovcový fenomén.

Problematika je tedy poměrně komplikovaná, pojem pseudokras je potřeba používat uvážlivě. A jestliže si nejsme jisti, pak je lépe hovořit o reliéfu na určité hornině (např. reliéf na pískovcích, reliéf na žulách) a slovo pseudokras nepoužívat.

RNDr. Karel Kirchner, CSc., (1951) - jako fyzický geograf a geomorfolog se v Ústavu geoniky AV ČR zabývá ochranou reliéfu v Západních Karpatech, kirchner(zavináč)geonika.cz