VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Tuto zásadu jsem si položil v činnosti konservátora pro ochranu přírody. Chtěl jsem z mnoha důvodů, aby na každém katastru obcí byla alespoň jedna chráněná památka přírodní. Tento cíl, na pohled tak nesnadný, nad očekávání byl dosažen. Dělo se tak někde lehce, jinde zase s obtížemi. Obtíže byly: např. kdesi strach z toho, že jsou sepisovány stromy za účelem odebírání dřeva, jinde zase pokoutní filosof poradil cosi starostovi, nebo vůbec nevěděli, co jsme zač a co chceme. To jsou ale věci jiného druhu hodící se do samostatné kapitoly. Vždy jsem hleděl, aby tato přírodní památka byla vyhledána po dohodě se zúčastněnými činiteli. Účinně pomáhalo učitelstvo, obecní úřady aj. činitelé.

A nyní o příčinách, které mne vedly k horlivé propagaci této zásady a jejímu uskutečňování.

Uskutečnění tohoto hesla má neobyčejný význam pro propagaci ochrany přírody. Co je ještě dnes občanů, kteří vůbec nic neslyšeli o ochraně přírody, pouze jen to, že není dovoleno chytati ptactvo. To vědí a nic víc. Již při vyhledávání objektů, které jsou vhodné pro ochranu, šíříme naše snahy. K věci jsou tak přibrány obecní úřady, školy, místní osvětové komise, v neposlední řadě i majitelé dotyčných pozemků. Vybrané památky přírodní jsou pak veřejně oznámeny a je upozorněno tak i nepřímo, že je nějaká péče o přírodní památky a že jsou i orgány, které o ty věci dbají. Mnohému z občanů, který dosud nic nevěděl o ochraně přírody, se rozsvítí v hlavě, že něco takového jest.

Při vlastivědném vyučování na školách by mělo býti každoročně upozorňováno na to, které památky přírodní jsou na katastru obce. Tam, kde to pro ochranu přírody zaujatí učitelé dělají, jest vykonáno velmi mnoho, aby zásady ochrany přírody zapadly do úrodné a chápavé mysle dětské. Okresní školní inspektoři by měli na věc upozorňovati, aby skutečné se tak vždy dělo a ve škole se dostalo dětem poučení o tom, co na obecním katastru je chráněno.

Rovněž místní osvětové komise naleznou v tom, že budou upozorňovati na chráněné přírodní památky, vděčné pole své činnosti. Osvětové snahy snad již všude vyvázly z přílišného holdování historii, filosofii, umění a pod. a snad také přírodní vědy dosáhly u nich uznání. Jak se různé občanstvo chová k dosud chráněným objektům, je nejlepším poukazem výsledků osvětové práce a uvědomělosti občanstva. Jisto, že darebák, který nařezává časně na jaře větve chráněných lip, aby uschly, a on mohl si pak odnésti rovné pruty, může býti všude, ale i do duše tohoto darebáka může proniknouti uvědomění.

Avšak uskutečňování tohoto hesla má i neobyčejný význam skutečný, neboť ukazuje se nutnost bedlivě všemi místními činiteli prozkoumati katastr a zjistiti, co tam je pozoruhodného. Skládá-li se okres z 30 obcí, jest tu nejméně 30 přírodních památek z různých oborů. Pravím nejméně, poněvadž v každém katastru máme ne jednu, ale kolem 5 až 10 objektů. Tedy vždycky více, než jak heslo praví. Uvážíme-li pak počet okresů s jejich obecními katastry, jistě bude radostná kalkulace o počtu chráněných památek. Uskutečniti snahu, aby na každém katastru obce byla alespoň jedna chráněná památka přírodní, vede ke zveličení jejich počtu a k zintensivnění pátrání po nich.

Je-li uskutečňována naše snaha, skýtá i možnost pestrého výběru památek v jednotlivých katastrech, které se budou jeviti jako pestrý celek pro celý okres. Na jednom katastru obecním bude třeba porost stromový, jinde významná lokalita rostlinopisná, tam zase hnízdiště ptactva a j. Ovšem to vše není žádným předpisem, aby v jedné obci bylo to, jinde zase ono. Pro naše snahy je významné, je-li přírodních památek vždy více a co nejvíc.

Zásadu v titulu uvedenou jsem uskutečňoval a také uskutečnil. Bylo by s užitkem, aby i jinde, v jiných v okresích, byla uskutečňována a počet chráněných památek přírodních byl zvětšen.

(Vybráno z časopisu Krása našeho domova, 1942.)