Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Brontosaurus na svobodě


Zuzana Štroufová, č. 2/1990, str. 17-19

Od 21. ledna 1990 je Brontosaurus samostatnou organizací.

Pro lepší pochopení tohoto kroku se vraťme na začátek tohoto hnutí, kdy asi stěží někdo tušil, že vydrží 15 let a bude dál pokračovat. „Brontosauření“ vzniklo ze spontánní potřeby přestat jen kritizovat a už konečně začít něco konkrétního a užitečného dělat. Asi se moc nepřemýšlelo nad koncepcí organizací. Lidé podobného smýšlení se dávají dohromady, aby udělali kus smysluplné a potřebné práce. A navíc jim bylo spolu dobře, rozuměli si, užili si spoustu recese a legrace. Často také zaskakovali za někoho, kdo se o přírodu a životní prostředí vůbec měl oficiálně starat.

Dříve však samostatná existence nepřipadala v úvahu a SSM nám dával prostor pro naši práci. Snažili jsme se nezapadnout do svazáckého byrokratického systému. Ztratili jsme tím možná trochu sil, které se daly investovat jinde a jinak. Nespornou výhodou však bylo, že právě pod hlavičkou SSM se dalo ledacos rozumného pádněji a účinněji prosazovat. Důležitá byla i materiální pomoc.

Myslím, že se Brontosaurům vcelku dařilo a že si získali dobrou pověst. Pořádali víkendové brigády, prázdniny s Brontosaurem, klubové pořady, výstavy, kursy pro budoucí organizátory atd. A protože už kdysi dávno si uvědomili, že jejich hlavním úkolem je výchova, soustředili značnou pozornost i na mimopracovní program (výtvarný, divadlo, ekohry, sport ap.). Na druhé straně se však vršily problémy. A tak se přibližně asi před rokem na různých místech nezávisle na sobě scházely skupinky zatvrzelých brontosauřích organizátorů a řešily zhruba stejné otázky. Dlouhé a mnohdy náročné debaty se točily kolem témat, jako kdo vlastně jsme a co chceme. Jaký je náš vztah k politice. Jestli se chceme podílet na kontrole a řízení. Jaký je náš vztah k SSM. Na koho hlavně chceme působit. Jak usměrnit, zkvalitnit a sjednotit často roztříštěně působící hnutí tak, aby mělo větší důraz, ale aby neztratilo spontánnost a přirozenost. Nakonec jsme se shodli, že pojem životní prostředí chápeme v nejširším slova smyslu a že tam tedy patří úplně všechno včetně mezilidských vztahů. Že chceme přispět ke změně životního stylu a ke změně hierarchie hodnot. Až jsme se lekli, co že jsme si to ohromného vlastně předsevzali. Tehdy nás nenapadlo sepsat tyto myšlenky na papír. Netvořili jsme programové prohlášení, spíš jsme si potřebovali utřídit vlastní názory, porovnat je s názory druhých a popř. se v nich utvrdit. S účastníky našich akcí jsme si o těchto věcech povídali a bylo příjemným zjištěním, že i jiní lidé myslí podobně a že je trápí podobné problémy.

Kromě těchto trochu teoretických úvah se samozřejmě řešily i otázky praktické. Vznikala představa a později už i realizace Ekocentra. Bádalo se nad informačním systémem. Jak zlepšit práci s lidmi, čím je zaujmout. Tedy jak uvést do praxe tu naši „ekologickou výchovu“. Tvořily se pracovní skupiny řešící určitý konkrétní problém atd.

A po roce jsme už zase byli nespokojení, že nám to nefunguje podle našich představ. Tentokrát jsme však chtěli probrat to, co nás trápí v širším kolektivu. Naplánovali jsme proto na konec roku 1989 valnou hromadu. A tak i když se nám před náš termín neplánovaně zařadila revoluce a měli jsme trochu jiné starosti, ve stanovený termín jsme se sešli. I kdybychom dříve valnou hromadu neplánovali, teď bychom ji stejně museli svolat. Revoluce poněkud změnila téma této první schůzky. Bouřlivě se probíralo, zda zůstat či nezůstat V SSM. Rozhodli jsme se pro samostatnost. Následovaly další valné hromady, kde jsme znovu probrali naše cíle. Složité bylo zejména řešení organizační struktury, neboť jsme nechtěli vyvtořit nový, tentokrát brontosauří aparát.

A tak tohle všechno vyústilo v 1. konferenci Hnutí Brontosaurus, která se konala 19.-21. ledna 1990 ve středisku Družba na Brněnské přehradě. Účastnili se delegáti z jednotlivých krajů Moravy a Čech. Navštívil nás i ministr životního prostředí ČSR dr. Bedřich Moldan. O mezinárodní akci Den Země hovořil Denis Hayes z USA. Brněnští Brontosauři zajišťovali akci organizačně a myslím, že tradičně dobře. I když jednání bylo náročné a někdy zdlouhavé, na rozdíl od jiných konferencí tato k něčemu rozumnému dospěla.

Dotvořili a schválili jsme organizační řád. Měla by to být organizace s prvky hnutí. Členem se může stát každý. Členství je buď volné nebo vázané (takový člověk nese odpovědnost, ale může rozhodovat, má právo na informace). Členové tvoří základní článek s právní subjektivitou a značnou samostatností. Pak je tu celostátní Rada, která má funkci koordinační a informační, nikoli nařizovací. Radu volí Valná hromada, která ji může v případě nespokojenosti i odvolat. Myslelo se i na to, aby nikdo nemohl ve funkci zestárnout, takže funkční období je časově omezené. Jednou variantou základního článku je i BRĎO, tedy Brontosauří dětský oddíl.

Svedli jsme také boj o formulaci Programového prohlášení. Jsme tedy nezávislé hnutí, které je otevřeno každému, kdo chce přispět k nápravě zlého stavu našeho životního prostředí. Navazujeme na svou dřívější činnost, která směřuje ke změně konzumního způsobu života a k zásadní změně žebříčku hodnot. Jsme přesvědčeni, že péče o životní prostředí, ve kterém žijeme, nepřísluší jen státním orgánům nebo politickým stranám, ale je věcí všech lidí.

Každý nese svůj díl odpovědnosti za stav našeho okolí i našeho já; na každého důsledky tohoto stavu dopadají. Pod pojmem životního prostředí chápeme vše, co nás obklopuje, včetně mezilidských vztahů.

Tímto snažením chceme přispět, ke zlepšení celkové kvality života, jejímž měřítkem není materiální blahobyt, ale duchovní vyspělost společnosti, úroveň mezilidských vztahů, rozvoj vědy a kultury, soulad s přírodou. Toho chceme dosáhnout rozumným a trvale udržitelným rozvojem lidské společnosti.

Dále se jednalo v sekcích o jednotlivých konkrétních oblastech (ekologická výchova, prosazování zájmů, příprava akcí ap.). Náměty z jednotlivých sekcí budou sloužit pro práci Rady.

Možná se zdá, že Brontosauři poslední dobou hlavně schůzovali a debatovali. Bylo to nutné. Založit vlastní organizaci není tak jednoduché, obzvláště když to chcete udělat dobře. Uvidíme, jak se tato struktura časem osvědčí. Neměla by být strnulá, ale měla by se přizpůsobovat změnám a rozumným potřebám lidí, kteří ji tvoří.

Schůzovací období skončilo a všichni Brontosauři se už těší ven do přírody. Na otázku, co by si přáli do budoucna, s oblibou odpovídají: „Aby bylo možné Brontosaura zrušit, protože nebude potřebný, jelikož lidstvo bude ekologicky uvědomělé a vychované.“ Já si nemyslím, že tomu tak bude. O vztah lidí a přírody se bude muset neustále pečovat, i když až tak mnoho nezáleží na tom, jak se ten pečovatel - vychovatel bude jmenovat.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu