Čtení na tyto dny

Na dlani

Javorový list
přikryl město dlaní
a obrátil dlaň do všech koutů

Listem rozsvěcené světlo
puká brázdami smogových ulic
líhnoucími karburátory

V listu je vzkaz
abychom kmenům podali ruce

List nese varování
že nad kameny vyrvanými v lomech
jsou plíce města zaprášené

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Co nám nikdo nevezme


Stanislav Hausvater, č. 1/2012, str. 21

V sobotu jsme byli s šestičlennou partičkou v lese, pálili jsme roští a čistili lesní plochu, mrzlo, fičel vítr, sníh poletoval, ohně hořely, my rubali zbytky po těžbě, tahali špalky proti svahu, větve do ohňů, obědvali a kouřili společně u ohně, vyprávěli si různé příběhy, pes motal se okolo nás a přes dosti náročné počínání nám bylo dobře.

Domů jsme kráčeli v řadě jeden za druhým se svěšenými hlavami, aby nás vítr úplně nezmařil, obtěžkáni bagáží potřebnou k práci v lese. Nemusí to být zrovna v himálajském průsmyku, kdy si lidé sahají na dno svých sil, může to být i cesta za prací, práce sama a následně cesta domů. Z batohů koukala topůrka sekyr, mačeta, pila, hrdlo flašky od kořaly a jiné věci potřebné pro tento podnik v lese. Nohy jsem měl ukryty v bezpečí nových vyteplených holin, byly drahé, ale jsou spolehlivé, přitom jsem přemítal, jak naši předci kráčeli stejnou cestou, pracovali ve stejném lese. Nejmladší člen naší výpravy, malý Timík, vnuk mé sestry, v sobě vlastně má stejné genetické informace a je také potomek právě těch, kteří les sázeli a vyžínali. Měli nohy také v teple, nebo jim mrzly?

Večer jsme potom seděli na Obrtlíku, přišli další hosté a důvodem našeho setkání byly Vendulčiny narozeniny. Nálada byla družná, měli jsme spolu všichni dobrou vůli a k tomu jsme přiměřeně pili a hodovali, takový svatden, svatvečer. Ráno stejné tváře a ještě další sešly se na bohoslužbě a po obědě u stolu ve statku číslo 27, tentokrát to nebylo v potemnělé světničce, ale v prostorném podkroví. Tak skončil třetí lednový víkend, rozešli a rozjeli jsme se do svých domovů, každý šel po svém. A dnes, pár vzpomínek, rozprášeni každý jinde, každý jiné starosti. Uchopeno neuchopitelné, tohle už nikomu z nás nikdo nevezme, ani tomu mrňousovi Timovi. Ponese si to jako nabytý majetek, majetek, který rez nepoškodí, mol nesežere, zloděj neukradne. Ne nadarmo říká Henri Pourrat: největším bohatstvím jest, pánové, přátelství.

Stanislav Hausvater

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu