Čtení na tyto dny

Král smrků

(Smrk ztepilý
Stáří 180 let
Výška 38 m
Obvod 402 cm)

Prší
Přítmí pravěkého lesa
Ticho kapradin a trav
a kapající vody

Posvátná úzkost
slovanského obětiště

Zpovzdálí
hluk dětské
školní křížové výpravy

Směrovka: Král smrků 300 m

Zpáteční cestou
sbírám papírky
od žvýkaček a bonbonů
zn. Velim

(Jaroslav Kvasnica
Mariánské lázně 1987) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Co nám nikdo nevezme


Stanislav Hausvater, č. 1/2012, str. 21

V sobotu jsme byli s šestičlennou partičkou v lese, pálili jsme roští a čistili lesní plochu, mrzlo, fičel vítr, sníh poletoval, ohně hořely, my rubali zbytky po těžbě, tahali špalky proti svahu, větve do ohňů, obědvali a kouřili společně u ohně, vyprávěli si různé příběhy, pes motal se okolo nás a přes dosti náročné počínání nám bylo dobře.

Domů jsme kráčeli v řadě jeden za druhým se svěšenými hlavami, aby nás vítr úplně nezmařil, obtěžkáni bagáží potřebnou k práci v lese. Nemusí to být zrovna v himálajském průsmyku, kdy si lidé sahají na dno svých sil, může to být i cesta za prací, práce sama a následně cesta domů. Z batohů koukala topůrka sekyr, mačeta, pila, hrdlo flašky od kořaly a jiné věci potřebné pro tento podnik v lese. Nohy jsem měl ukryty v bezpečí nových vyteplených holin, byly drahé, ale jsou spolehlivé, přitom jsem přemítal, jak naši předci kráčeli stejnou cestou, pracovali ve stejném lese. Nejmladší člen naší výpravy, malý Timík, vnuk mé sestry, v sobě vlastně má stejné genetické informace a je také potomek právě těch, kteří les sázeli a vyžínali. Měli nohy také v teple, nebo jim mrzly?

Večer jsme potom seděli na Obrtlíku, přišli další hosté a důvodem našeho setkání byly Vendulčiny narozeniny. Nálada byla družná, měli jsme spolu všichni dobrou vůli a k tomu jsme přiměřeně pili a hodovali, takový svatden, svatvečer. Ráno stejné tváře a ještě další sešly se na bohoslužbě a po obědě u stolu ve statku číslo 27, tentokrát to nebylo v potemnělé světničce, ale v prostorném podkroví. Tak skončil třetí lednový víkend, rozešli a rozjeli jsme se do svých domovů, každý šel po svém. A dnes, pár vzpomínek, rozprášeni každý jinde, každý jiné starosti. Uchopeno neuchopitelné, tohle už nikomu z nás nikdo nevezme, ani tomu mrňousovi Timovi. Ponese si to jako nabytý majetek, majetek, který rez nepoškodí, mol nesežere, zloděj neukradne. Ne nadarmo říká Henri Pourrat: největším bohatstvím jest, pánové, přátelství.

Stanislav Hausvater

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu