Čtení na tyto dny

Kde strom má srdce

Kde strom má srdce
ptáci vědí

Nad tryskající piliny
zvedli křídla

Slyšeli jste slavíky tlouct?

Pila ječí
Láme se
stín světla jadrného dření
Větev o větev

Zaslechli jste někdy
tlouct slavíky?

Srdce chycené
v obráceném hnízdě?

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Těžký život (nejen) kobylek


Pavel Marhoul, č. 4/2012, str. 8-9
Některé české a moravské louky patří druhovou pestrostí rostlin a živočichů k nejcennějším v Evropě. Pohled na pestré reje motýlů nad barvami hýřícími květy doplněný kakofonií hlasů mnoha kobylek a sarančí je však stále vzácnější a pravděpodobně není daleko doba, kdy se kromě několika žárlivě střežených lokalit s podobnými loukami již nesetkáme. Bude zde totiž chybět jedna důležitá součást – hmyz.

Jak se dnes mají louky

V současné středoevropské krajině jsou louky umělým biotopem, který by bez obhospodařování a péče člověka dříve nebo později podlehl vegetační sukcesi a postupně zarostl. Pouze kosení a pastva umožňují dlouhodobé udržování trav a bylin, a tím i živočichů, kteří jsou na ně vázáni. Přesto jsou mnohé luční druhy hmyzu kriticky ohrožené nebo již dokonce vyhynuly. Jak je to možné?

Po společenských změnách před více než dvaceti lety došlo ke kotrmelcům v mnoha oblastech života, včetně zemědělství. Některé proměny byly pro českou přírodu přínosné (například výrazné snížení chemických vstupů), jiné jí spíš uškodily (opuštění luk, případně jejich zalesňování). To nejhorší však mělo teprve přijít.

Sousloví agro-environmentální opatření (AEO) v sobě spojuje zemědělství s životním prostředím. Zaměření dotací Evropské unie na citlivější péči o zemědělské pozemky tak, aby vedle produkce dávaly životní prostor fauně a flóře luk a polí, je velkou a dobrou vizí. V komunitě ochranářsky orientovaných entomologů vzbuzovalo povinné zavádění AEO naděje na plošné zlepšení a udržování podmínek vyhovujících hmyzu i dalším bezobratlým. Nebyly však naplněny, naopak došlo k dalšímu podstatnému zhoršení již v té době špatného stavu lučních druhů. Brzy po spuštění systému se projevila řada omezení a problémů nových dotací vyplývajících především ze snahy o jejich jednoduchost a snadnou kontrolu. Pro luční hmyz se jako klíčové ukazuje především nastavení dvou základních a nejrozšířenějších titulů - louky a pastviny.

Louka jako dotační titul

Dotační titul louky nařizuje žadatelům provedení dvou sečí na dotčených loukách do stanovených termínů. Současně platí povinnost pro všechny dotace (nejenom AEO) na travních porostech udržovat trávníky ke konci října nižší než 30 cm. V součtu mají tyto dvě podmínky pro většinu druhů lučních bezobratlých katastrofální následky. Kosení ovlivňuje především býložravé skupiny hmyzu, jako jsou kobylky a saranče, motýli, křísi nebo ploštice, ale i jiné bezobratlé - třeba pavouky stavějící si sítě mezi stébly. Při seči dochází v prvé řadě k zabíjení všech vývojových stadií, které podle některých studií může v závislosti na způsobu seče a odklízení trávy například u sarančí zasahovat až 85 % jedinců přítomných před sečí. Seč také náhle a dramaticky mění úkrytové, rozmnožovací a potravní možnosti. Přeživší hmyz se snaží hledat útočiště jinde na nepokosených plochách. V případě, že je pokosená plocha velká, nemusí vhodné stanoviště najít a stávají se kořistí nepřátel nebo zahynou bez možnosti rozmnožit se. Dopady kosení zhoršuje typická vlastnická struktura zemědělských pozemků v ČR. Na rozdíl od většiny západoevropských zemí u nás převažují velká zemědělská družstva hospodařící na stovkách a často i tisících hektarů zemědělské půdy. Seč potom probíhá v obrovských rozlohách najednou a z luk se stávají biologické pouště bez života.

Kobylčin příběh

Jedním z druhů, který je na příliš intenzivní hospodaření zvláště citlivý, je bezkřídlá kobylka zavalitá (Polysarcus denticauda). Jedna z našich největších kobylek patří zároveň k nejvzácnějším. Vyskytuje se v ČR na několika místech v Bílých Karpatech a na dvou malých lokalitách - u obce Kovač na Jičínsku a na česko-polském pomezí u obce Janov severně od Jeseníků.

V roce 2011 řešily neziskové organizace Hutur a Daphne ČR projekt podpořený ministerstvem životního prostředí, který byl zaměřen na ochranu kobylky zavalité mimo Bílé Karpaty. Součástí bylo rozsáhlé mapování okolí potvrzených míst výskytu, které vyšlo naprázdno stejně jako ověřování historického výskytu u Olomouce. Výsledkem je potvrzení, že obě známé lokality jsou zcela izolované a je možné je považovat za reliktní, tj. za ojedinělé pozůstatky minulých dob.

Obě populace jsou ovlivňovány zemědělským hospodařením, liší se však populačními trendy a vyhlídkami. U Janova stojí na pokraji vyhynutí. V roce 2011 zde byly nalezeny pouze dvě kobylky vytlačené příliš intenzivním managementem do nepřirozeného biotopu - porostu janovce metlatého. Kobylka zavalitá je v porovnání s jinými rovnokřídlými velmi časná, dospělci aktivují v červnu a na začátku července. První polovina června je ale také obdobím, kdy nejčastěji probíhají první seče mezofilních luk - biotopu kobylek. Tento střet se na lokalitě opakuje již několik let, a pokud nedojde k rychlé úpravě způsobu obhospodařování, kobylka zde vyhyne.

Odlišný osud má jičínská populace. I zde v době objevení lokality v roce 2007 živořila zanedbatelná populace okolo deseti jedinců zatlačených do silničních příkopů. Následující rok byla situace stejná, avšak v roce 2009 se podařilo s místním zemědělským družstvem dojednat úpravu hospodaření. Na základě výjimky z podmínek dotace, kterou odsouhlasil orgán ochrany přírody, byla část luk v podobě menších ploch a pásů při okrajích luk ponechána v červnu neposečená. Opatření mělo na kobylky obrovský dopad - toho roku zde bylo zjištěno více než 250 stridulujících samců. O rok později to bylo již více než 500 a podobná situace byla zaznamenána i v roce 2011.

Kudy vede schůdná cesta

Modelový případ kobylky zavalité ukazuje jedinou schůdnou cestu k udržení lučního hmyzu u nás. V současné době již není cesta zpět k jemnozrnnému hospodaření, kde se na malé ploše střídají různé typy a načasování seče a pastvy. Takovou péči je možné napodobit v části chráněných území, na zbytku státu je ale třeba zajistit jednodušší řešení. Takovým je úprava podmínek zemědělských dotací a zrušení škodlivého požadavku na krátký porost před zimou. Naopak je nutné na každé dotované louce ponechat při každé seči část porostu nedotčenou a pokosit ji až v následujícím období. Jenom tak lze dosáhnout zlepšení podmínek pro luční hmyz v krajinném měřítku, které je nezbytné pro udržení spojitosti mezi lokalitami. Podobně na pastvinách je nezbytné část plochy z pastvy vyloučit, protože nastavené podmínky jsou příliš intenzivní a vedou k nevratnému narušení zdejších společenstev hmyzu.

Ponechávání části pozemků bez zásahu má daleko k ideální nápravě neblahé situace lučního hmyzu u nás, je ale jedinou schůdnou cestou, jak tento trend alespoň trochu zmírnit.


Mgr. Pavel Marhoul (1973) je zoolog, zabývá se výzkumem rovnokřídlých a ochranou hmyzu; Daphne ČR - Institut aplikované ekologie, pavel.marhoul(zavináč)daphne.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu