VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Nové zásahy u Ptačího potoka na Šumavě mohou oddálit návrat přirozeného horského lesa o několik století

Tisková zpráva SVR NPŠ z 27. 7. 2012

Stínová vědecká rada národního parku Šumava zareagovala na úmysl Správy NP Šumava znovu zasahovat a kácet stromy v lokalitě u Ptačího potoka. Stínová vědecká rada již dříve upozorňovala, že zásah proti kůrovci v této cenné lokalitě šumavských horských smrčin, kde žije tetřev hlušec a další vzácné a chráněné druhy živočichů a rostlin, nemá z hlediska boje s kůrovcem žádný smysl.

„Oblast je ze tří stran obklopena bezzásahovými lesy a rezervoár kůrovce je i přímo v oblasti Ptačího potoka. Zásahy prováděné Správou národního parku Šumava v této lokalitě jsou a budou neefektivní. Výsledkem bude pouze zničení vzácné přírody,“ říká doc. RNDr. Jakub Hruška, CSc., předseda Stínové vědecké rady NP Šumava.

„U Ptačího potoka jsou jen dvě možnosti: Buď bude oblast ponechána samovolnému vývoji, který zaručí nadále existenci tetřeva a dalších vzácných druhů živočichů a rostlin horských smrčin, anebo zde vznikne jedna velká holina, na které se cílový stav, tedy přirozený horský les, oddálí o několik století,“ dodává Hruška. Loňský zásah u Ptačího potoka, kritizovaný nejen Stínovou vědeckou radou, ale i řadou dalších vědeckých institucí z ČR i ze zahraničí, se ukázal jako zcela neefektivní. Přestože byly dle vyjádření Správy NP Šumava všechny zásahy potřebné k zastavení kůrovce provedeny, letos je v oblasti Ptačího potoka jeden z nejvyšších stavů kůrovce na Šumavě. A to i přes to, že kůrovcová gradace je v celém národním parku již za svým vrcholem a od roku 2010 postupně klesá. Na tomto poklesu se výrazně podílejí právě přirozené regulační mechanismy, které Stínová vědecká rada doporučuje nechat působit i v oblasti Ptačího potoka.

„Vyzýváme proto Správu národního parku, aby oblast Ptačího potoka ponechala přírodě a své síly soustředila pouze tam, kde to bude efektivní, tedy k utlumení gradace kůrovce v pásmu původně smíšených lesů. Tam je třeba kůrovce zastavit lesnickými zásahy a tyto lesy postupně přetvářet na přírodě blízké smíšené lesy,“ říká Hruška a dodává: „Členové Stínové vědecké rady dosud podporovali a nadále podporují zásahy proti šíření kůrovce ve středních polohách Šumavy, kde byly dřívější přirozené smíšené lesy s vyšším podílem listnáčů nahrazeny smrkovými monokulturami. Oblast Ptačího potoka je však ještě v oblasti, kterou je třeba ponechat samovolnému vývoji.“

K tiskové zprávě

„Vydáme tiskovou zprávu.“ Věta, kterou dnes uslyšíte od politiků, umělců, aktivistů, vědců. A často jako by v podtextu znělo: ukážeme jasné řešení, nezůstane nic sporného či tajemného, a učiníme tak stručně, jasně, srozumitelně. Čtu si zprávu za zprávou a je mi z nich úzko. Zploštělý svět, bitevní pole idejí, lži-dětem (viz Pratchett, Stewart, Cohen: Věda na Zeměploše)… A přitom jde často o dobrou věc, tvrzení ve zprávě obsažená jsou závažná a stojí za to je brát v úvahu. Aby však byla dosti úderná v mediálním světě, kde nesmí být věta dlouhá, článek obsáhlejší než dva tisíce znaků, jsou všechna tvrzení zjednodušená, zbavena nejistot a paralelních možností. A tak ačkoliv ve vědecké studii je několik scénářů či variačních rozpětí, obvykle je prezentován jeden scénář, jedno číslo. A ačkoliv důsledky kácení u Ptačího potoka mohou být různé, v tiskové zprávě se tvrdí jediné, a to že „přirozený horský les se oddálí o několik století“. A mne to mrzí, protože za touto lží-dětem zůstává skrytá pravda, která zní mnohem prostěji: „existuje riziko, že vykácení bude mít více negativních dopadů než pozitivních“. Jenže taková pravda je mediálně nezajímavá. A tak se hraje hra podle vnucených pravidel.

Petr Čermáček