Čtení na tyto dny

Na dlani

Javorový list
přikryl město dlaní
a obrátil dlaň do všech koutů

Listem rozsvěcené světlo
puká brázdami smogových ulic
líhnoucími karburátory

V listu je vzkaz
abychom kmenům podali ruce

List nese varování
že nad kameny vyrvanými v lomech
jsou plíce města zaprášené

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Prostupnost krajiny


Jiří Mrtka, Marie Borkovcová, č. 4/2012, str. 27

Krajinná prostupnost usnadňuje pohyb zvířat a dalších ekologických toků krajinou. Můžeme pozorovat její různé stupně odvislé od působení člověka na krajinu. Obvykle zde platí nepřímá úměra. Krajinná prostupnost je ovlivněna zejména narušením tzv. krajinné propojenosti stavbami, u kterých výrazně převládá délka nad šířkou a výškou, tj. silnicemi a železnicemi. K 1. lednu 2011 bylo na území ČR celkem 55 752 km silnic a 9 470 km železnic. Dopad silnic na prostupnost krajiny stoupá společně s jejich hustotou (v ČR průměrně 0,7 km/km2), šířkou a intenzitou provozu. Nejmenší zpravidla mají účelové komunikace, naopak největší rychlostní silnice a dálnice, které jsou pro zvířata v některých úsecích zcela neprůchodné. Výsledkem je rozčlenění původní celistvé krajiny na několik oddělených částí, a takzvaný bariérový jev, který brání nebo dokonce znemožňuje stěhování živočichů.

Migrace

Mnoho druhů živočichů střídá různé typy stanovišť kvůli zajištění nezbytných životních potřeb. Tyto přesuny se liší pravidelností a dobou opakování. Například sezonně se stěhují někteří obojživelníci. Na jaře se nacházejí na rybnících, ze kterých se během léta přemisťují na louky a na podzim na zimoviště. Jinak je tomu u divokých prasat, která se mohou každodenně přesunovat z úkrytů v lese na pole za potravou. Dokonce dochází i k různé kombinaci tohoto chování. Například jelen evropský každodenně přechází z lesů na louky a sezonně mezi lesy s různou nadmořskou výškou. Překážky v podobě silnic tomu brání, zvyšují úmrtnost a snižují míru rozmnožování. Výsledkem jsou méně početné populace s nižší životaschopností.

Vysoká krajinná prostupnost je důležitá pro zvířata hledající potravu v rámci jejich domova, pro vytvoření a rozptýlení mláďat do nových domovů a pro pohyb mezi nimi. Vysoký stupeň krajinného propojení se vyskytuje tehdy, jestliže krajina zahrnuje poměrně příznivé typy stanovišť bez překážek, tedy takové, které umožňují svobodný pohyb organismů. Omezení krajinné prostupnosti má nepříznivý vliv především na lesní druhy, které se vyhýbají silnicím a současně potřebují velké množství zdrojů. Dále pak na druhy, které potřebují ke svému životu rozsáhlá území, vyznačují se nízkou mírou rozmnožování a nízkou hustotou populace. Jedná se tedy především o velké savce jako třeba los, medvěd hnědý nebo jelen evropský. Menší savci nejsou tolik ohroženi, protože jsou schopni se přemisťovat i v těch místech, která jsou pro velké savce zcela neprostupná. Tato jejich schopnost je však vykoupena větší úmrtností na silnicích. Jde například o oba naše ježky či kuny.

Klady a zápory snížené prostupnosti

Krajinná prostupnost umožňuje zvířatům přesun z míst hojného výskytu na místa, kde jejich početnost klesá, nebo jsou dokonce ohroženi vymřením. Bez toho by mohlo dojít až k úplnému odloučení části populace za vzniku tzv. ostrovního jevu. Vzniklé, obvykle malé populace se obecně obtížně vyrovnávají s výkyvy početnosti, postupem času může čím dál častěji docházet k příbuzenské plemenitbě (inbreedingu), a to vést až k vymření populace a současně ke ztrátě části genetické rozmanitosti celého druhu. Příchod nových jedinců na takový ostrov vliv inbreedingu omezuje.

I když má omezení krajinné prostupnosti převážně nežádoucí dopady, není tomu tak vždycky. Například pokud populaci postihne smrtelná nákaza, je šance, že nezasáhne některou z již oddělených částí. Časem se může druh opět vrátit na původní místo. Dalším příkladem může být příchod invazního druhu, který má podobné životní nároky jako původní druh, je však konkurenceschopnější a původní druh z prostředí vytěsňuje. Do oddělené populace se nový druh nerozšíří, a tak je původní druh zachován.

Budoucnost = přechody pro zvěř?

Ministerstvo průmyslu a obchodu zpracovalo v roce 2010 rozbor konkurenceschopnosti České republiky, která se mimo jiné zabývá i infrastrukturou, do níž se řadí silniční a železniční síť. Hustota silniční sítě je v ČR obdobná jako v ostatních zemích EU, hustota železnic je společně s Belgií nejvyšší v Evropě. Problémem je však jakost, přesněji řečeno nedostatečné pokrytí dálnicemi a vysokorychlostními železničními koridory. Zpráva Světového ekonomického fóra o globální konkurenceschopnosti (Global Competitiveness Report) z roku 2011 řadí ČR jakostí silnic až na 81. místo mezi všemi hodnocenými státy. Podle kvality infrastruktury je na 36. příčce, mezi zeměmi jako Norsko, Slovinsko nebo Panama. V rámci EU je řazena na 16. místo, v sousedství Slovinska, Estonska a Itálie.

V budoucnu tedy zřejmě dojde k nové výstavbě především vysokorychlostních silnic, což povede k dalšímu snižování krajinné prostupnosti. Tomu lze částečně zabránit přechody pro zvěř (ekodukty), často označovanými jako zelené mosty. Ekoduktem v pravém smyslu slova lze nazvat jen takovou stavbu, která je prvotně určena ke stěhování živočichů. A takových je v ČR zatím pouze deset. Výstavbu dalších ztěžují vysoké pořizovací náklady, řádově se jedná o několik desítek milionů Kč. Celkové náklady však mohou snadno překročit i stomilionovou hranici. Z tohoto důvodu lze očekávat výstavbu ekoduktů jen na silnicích s nejhustším provozem, a to pouze za předpokladu, že budou umožňovat pohyb velkých savců.


Ing. Jiří Mrtka (1984) a doc. Ing. Marie Borkovcová, Ph.D., (1958) působí na ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně, xmrtka(zavináč) node.mendelu.cz, borkov(zavináč)mendelu.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu