Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Setkání s krajinou


Petr Ondruška, č. 4/2012, str. 30
A lakušník si tiše vzplývá.
A lakušník si tiše vzplývá. Foto Petr Ondruška

Dobrý den,

mám rozdělaných několik témat, která bych Vám rád nabídl. Jedním z nich je pokračování příběhu Setkání s krajinou. Koncem školního roku jsme uspořádali pro jeden dětský oddíl exkurzi do řeky. Dvě studentky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci připravily odborný program a asi 15 dětí s vedoucím jsme se vydali na výlet za chrostíky. Asi 50 metrů řeky jsme šli dvě hodiny. Tak zajímavé to bylo. Přikládám pár fotek z akce. Pak jsem si řeku Opavu prošel v místě budoucí přehrady ještě dvakrát. Kilometr jsem šel 5 hodin!!! No řekněte! Tak pomalu by to po souši nešlo. Byla by to asi pěkná nuda. Ale řekou to bylo parádní. Z těchto zážitků se mi rodí teď text, který ale má jakousi svou vlastní představu, a tak se mi stále mění pod rukama. Nicméně, jednu z verzí vám posílám, abyste posoudila, jestli se téma i způsob pro Váš časopis hodí.

Ještě jednou děkuji za prostor a kvalitní časopis, kam je mi ctí přispět.

Petr Ondruška

 

Setkání s krajinou

S krajinou se nejraději setkávám u řeky.
Tady je i krajina jak na dlani. Vejdeš do
vody a víš vše. Podnebí, její tvarosloví,
i co v ní tropí člověk.
Ale chodívám sem rád i kvůli něčemu jinému.
Tady se dá často ještě do krajiny
i vstoupit, ponořit se do ní a nechat se jí
prostoupit.
A je to setkávání nad jiné milé.
Naši řeku mám rád nejen v létě,
ale v létě hodně.
V tomto čase je vlídnější než kdy jindy.
Je hravá, přívětivá a láká ještě více
k setkání. V horkém letním počasí není
příjemnějšího místa.
Ale abych ji nejprve představil.
Tou mnohaletou láskou je řeka Opava
v okolí Krnova.

Známe se od dětství. Odmítla vrátit
žákovskou knížku, která spadla při plivání
z mostu. Schovala, když jsem byl za školou.
Viděla poprvé kouřit, zahrozila,
když jsem zkoušel sílu ledu.
Předvedla meandry, ukázala skorce,
chrostíky, dala devětsily, obroušená
sklíčka i kompozice z kořenů, štěrku
a vody. Opakovaně láká k výpravám.
Čekala. Až dorostu, vrátím se,
zase více pochopím.
Najdi pět rozdílů! Stejná a přece jiná.
Jiná a přece stejná. Ne reklamní slogan,
ale nejtišší zážitek a setkání s místem,
které jsme svým vztahem učinili jedinečné,
důvěrné.
Napětí z návratů.
Bude tam?
Co?
Ne co, ale kdo.

Přece ona. Řeka jako tepna krajiny,
její céva i brána do ní.
Voda, kameny, vzduch, chrostíci,
vzpomínky, pocity, vztah. Hra světla
a stínů, zvuky, známé vůně, dotyky,
jizvy na koleně, zatajený dech, údiv,
okouzlení, oči mrtvé ryby, vlhká studená
skála, hluboká tůně, proměny zlata na dně
ve štěrk nad hladinou, bohatství i dary duše.
Setkání s ní je jako vchod do vlastního
nitra, kde dennodenní, uspěchané,
aktuálně aktuální působí nicotně
a jarmarečně.
Krajina zde je nad jiné živá. Je tepající,
jak naběhlá žíla. Můžete vnímat její chvění,
puls i věčnost, touhu po životě i úzkost ze
smrti. Můžete jenom stát a tiše vnímat čas,
ale také můžete vstoupit a cítit energii na
svém těle, spěchající, nesmlouvavou,
soustředěnou. Vložte ruku do proudu
a ustrnete v úžasu, co je to za zázrak.
Ponořte se do tůně a v tichu pozorujte
život v jeho nezkreslené,
nepřekapávané podobě.
Zamilujete se.
Budete přemýšlet, čím podarovat,
čím potěšit. Budete naslouchat, jak dýchá,
jak se raduje. Všimnete a zpozorníte i nad
nejnepatrnějším projevem života.
Budete stále znovu udiveni proměnami,
hloubkou nového setkání.
Budete partnery, ne v podnikání,
ale v lásce.
Budete cítit starost, obavy a úzkost
z každého ublížení.

A uděláte vše, jenom abyste nedali ublížit,
dali trvat té kráse.

Petr Ondruška
krajinářský architekt

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu