Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Setkání s krajinou


Petr Ondruška, č. 4/2012, str. 30
A lakušník si tiše vzplývá.
A lakušník si tiše vzplývá. Foto Petr Ondruška

Dobrý den,

mám rozdělaných několik témat, která bych Vám rád nabídl. Jedním z nich je pokračování příběhu Setkání s krajinou. Koncem školního roku jsme uspořádali pro jeden dětský oddíl exkurzi do řeky. Dvě studentky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci připravily odborný program a asi 15 dětí s vedoucím jsme se vydali na výlet za chrostíky. Asi 50 metrů řeky jsme šli dvě hodiny. Tak zajímavé to bylo. Přikládám pár fotek z akce. Pak jsem si řeku Opavu prošel v místě budoucí přehrady ještě dvakrát. Kilometr jsem šel 5 hodin!!! No řekněte! Tak pomalu by to po souši nešlo. Byla by to asi pěkná nuda. Ale řekou to bylo parádní. Z těchto zážitků se mi rodí teď text, který ale má jakousi svou vlastní představu, a tak se mi stále mění pod rukama. Nicméně, jednu z verzí vám posílám, abyste posoudila, jestli se téma i způsob pro Váš časopis hodí.

Ještě jednou děkuji za prostor a kvalitní časopis, kam je mi ctí přispět.

Petr Ondruška

 

Setkání s krajinou

S krajinou se nejraději setkávám u řeky.
Tady je i krajina jak na dlani. Vejdeš do
vody a víš vše. Podnebí, její tvarosloví,
i co v ní tropí člověk.
Ale chodívám sem rád i kvůli něčemu jinému.
Tady se dá často ještě do krajiny
i vstoupit, ponořit se do ní a nechat se jí
prostoupit.
A je to setkávání nad jiné milé.
Naši řeku mám rád nejen v létě,
ale v létě hodně.
V tomto čase je vlídnější než kdy jindy.
Je hravá, přívětivá a láká ještě více
k setkání. V horkém letním počasí není
příjemnějšího místa.
Ale abych ji nejprve představil.
Tou mnohaletou láskou je řeka Opava
v okolí Krnova.

Známe se od dětství. Odmítla vrátit
žákovskou knížku, která spadla při plivání
z mostu. Schovala, když jsem byl za školou.
Viděla poprvé kouřit, zahrozila,
když jsem zkoušel sílu ledu.
Předvedla meandry, ukázala skorce,
chrostíky, dala devětsily, obroušená
sklíčka i kompozice z kořenů, štěrku
a vody. Opakovaně láká k výpravám.
Čekala. Až dorostu, vrátím se,
zase více pochopím.
Najdi pět rozdílů! Stejná a přece jiná.
Jiná a přece stejná. Ne reklamní slogan,
ale nejtišší zážitek a setkání s místem,
které jsme svým vztahem učinili jedinečné,
důvěrné.
Napětí z návratů.
Bude tam?
Co?
Ne co, ale kdo.

Přece ona. Řeka jako tepna krajiny,
její céva i brána do ní.
Voda, kameny, vzduch, chrostíci,
vzpomínky, pocity, vztah. Hra světla
a stínů, zvuky, známé vůně, dotyky,
jizvy na koleně, zatajený dech, údiv,
okouzlení, oči mrtvé ryby, vlhká studená
skála, hluboká tůně, proměny zlata na dně
ve štěrk nad hladinou, bohatství i dary duše.
Setkání s ní je jako vchod do vlastního
nitra, kde dennodenní, uspěchané,
aktuálně aktuální působí nicotně
a jarmarečně.
Krajina zde je nad jiné živá. Je tepající,
jak naběhlá žíla. Můžete vnímat její chvění,
puls i věčnost, touhu po životě i úzkost ze
smrti. Můžete jenom stát a tiše vnímat čas,
ale také můžete vstoupit a cítit energii na
svém těle, spěchající, nesmlouvavou,
soustředěnou. Vložte ruku do proudu
a ustrnete v úžasu, co je to za zázrak.
Ponořte se do tůně a v tichu pozorujte
život v jeho nezkreslené,
nepřekapávané podobě.
Zamilujete se.
Budete přemýšlet, čím podarovat,
čím potěšit. Budete naslouchat, jak dýchá,
jak se raduje. Všimnete a zpozorníte i nad
nejnepatrnějším projevem života.
Budete stále znovu udiveni proměnami,
hloubkou nového setkání.
Budete partnery, ne v podnikání,
ale v lásce.
Budete cítit starost, obavy a úzkost
z každého ublížení.

A uděláte vše, jenom abyste nedali ublížit,
dali trvat té kráse.

Petr Ondruška
krajinářský architekt

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu