Čtení na tyto dny

Pohyb

Je také únava
teprve tisíciletého jazyka
(mé řeči)

Je také únava
teprve dvousetletých stromů
(mé ulice)

Louka navečer povadla —

Už dlouho nepršelo
a neozval se cvrček
(má duše)

Auta na vzdálené dálnici
svítí  Třou si
pneumatiky o asfalt

ropný derivát
o ropný derivát
a ropný derivát

je žene

(František Schildberger)

 

Pění o Odře


Jiří Poláček, č. 4/2012, str. 31

Koutecká, V., Kunc, L.: Odropění. Repronis, Ostrava 2009, 108 s.

Před třemi lety vydala Věra Koutecká spolu s Ludvíkem Kuncem knihu nazvanou Vábení Ducha Karpat, kterou ve Veronice posoudil Karel Hudec (viz číslo 4/2009). Vzápětí od téže autorské dvojice vyšlo obdobně pojaté Odropění, o němž se však už nepsalo, a tak to napravuji: hodnotu této knihy ostatně uplynulé tři roky nikterak nesnížily.

Ochránkyně přírody Věra Koutecká (1954) v jejím lyrickém úvodu popisuje Odru a její proměny. Poté v sedmnácti kapitolách přibližuje svá setkání s touto řekou a jejím okolím. Nejprve vzpomíná na své zábřežské dětství a s kritickým ostnem porovnává stav zdejší přírody v šedesátých letech a v dalších desetiletích. Dále podrobně líčí svoji účast v boji proti snahám o regulaci Odry, podává cenné svědectví o povodních z roku 1997 a jejich dopadu na oderskou flóru a faunu, přibližuje jedinečnou přírodu vojenského prostoru Libavá v Oderských vrších a mokřad u Přemyšova na Ostravsku.

V následujících kapitolách vedle odborného pohledu stále více uplatňuje osobní vztah k milovanému regionu a okouzlení jeho přírodními krásami. Platí to o básnivých evokacích jeho podob v jednotlivých ročních obdobích a jeho jarních proměn, o popisu rostlin rybníků v Poodří i o svébytné paralele řeky a moře. Symbiózou odbornosti a subjektivního lyrického zaujetí se vyznačují též kapitoly zachycující autorčiny pobyty v zimní přírodě a jedinečné zážitky z jarních jiter u rybníku Kotvice, plynoucí z pozorování řady různých ptáků. V závěrečné části autorka znovu opěvuje krásu Odry, s níž vede jakýsi rozhovor, a zároveň vysvětluje titulní neologismus odropění: označuje jím zpěv své oblíbené řeky, ale čtenář ho chápe spíše jako pění o Odře, jako ódu na ni samotnou.

Kniha Věry Koutecké, ilustrovaná hojnými akvarely Ludvíka Kunce (1934), má nesporný odborný význam a současně potvrzuje autorčin vstup do oblasti přírodní beletrie. Tematicky koresponduje s knížkami Štěpána Neuwirtha a některými pasážemi oživuje odkaz Jaromíra Tomečka, což je velmi žádoucí a chvályhodné.

Jiří Poláček
literární historik a kritik

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu