VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Zdá se, že se nad fosfáty v pracích prostředcích konečně v České republice zavřely vody. Ministerstvo životního prostředí vydalo vyhlášku k zákonu o chemických látkách, která zakazuje od 1. července 2006 fosfátové prostředky na trh uvádět a od 1. října je v obchodech prodávat. Co to znamená? Bohužel určitě ne, že toto léto (bude-li jaké?) bude poslední, kdy nám sinice znemožní a hygienici zakážou se koupat v přehradách a rybnících. Tak rychle to nepůjde, ale první veledůležitý krok zákaz fosfátů určitě znamená. Připomeňme jen, že fosfáty z pracích prostředků jsou jedním z podstatných zdrojů, kterým se fosfor dostává s odpadními vodami do vod povrchových. Fosfor se v čistírnách odpadních vod doposud neodstraňuje (a tam, kde se už technologie instalovala, to znamená velké náklady). Z obcí, které mají sice kanalizaci, ale vody se nečistí, teče fosfor přímo do řeky či potoka. V povrchových vodách, zejména v nádržích (rybnících, přehradách, jezerech) je fosfor důležitou a v zásadě limitující živinou, na kterou se sinice těší, která je pro jejich růst určující. Dusík, který rovněž ke svému životu potřebují, totiž umí získávat ze vzduchu. Jakmile zákaz fosfátů v pracích prostředcích začne platit, znamená to, že se zastaví přísun fosforu z toho zdroje, který je nejjednodušeji kontrolovatelný (a dávno už to tak mělo být), ale který rovněž v některých částech povodí může představovat takřka 50 % celkového vnosu do vod, což je samozřejmě velmi významné. Proces, který bude následovat, bude dlouhý a značně nákladný. Nadbytek fosforu, který se nyní ve vodách a zejména v sedimentech nachází a který řasy a sinice mohou ke svému růstu využívat, se totiž z nádrží jen tak neztratí. Jistou roli vykonají v následujících letech procesy biologické, ledaskde se bude muset přistoupit k mechanickému odstranění sedimentů, česky řečeno bagrem. Podstatné je, že to nebude již práce sisyfovská, nýbrž jen mravenčí. Nadějí nechť nám jsou příklady ze západní Evropy, které dokazují, že zákaz pomáhá a že se vody do dobrého stavu navrátit umějí. Trochu mohou ihned přispět ti z vás, kteří ještě dnes používáte prací prášky s fosfáty. K vám míří výzva Ekologické poradny Veronica: Nekupte svůj poslední fosfátový prášek! (Ani v akci, prosím.) Najděte si letáček o bezfosfátových pracích prostředcích, který vám Veronica přibalila do jednoho z loňských čísel nebo koukněte na www.veronica.cz a ten, který v doporučeném seznamu není, nekupte. Stanete se tak svéprávným, environmentálně uvědomělým spotřebitelem, který je schopen konat sám, dřív, než se o něj postará stát a podpis pana ministra pod vyhláškou. A doporučte prosím totéž všem svým známým.

Vyhláška nespadla z nebe, završila více než desetiletý proces, který vejde možná do učebnic tzv. ekologické výrobkově orientované politiky, který je ale v zásadě docela trapný. Že fosfáty do pracích prostředků nepatří a že jsou v nich snadno nahraditelné, bylo jasné dávno, u nás určitě na začátku devadesátých let minulého století. Tehdy dynamická politika životního prostředí nelenila a MŽP připravovalo zákon zakazující fosfáty v pracích prostředcích. V návalu naivního liberalismu a za příslušného tlaku velkých výrobců - českých i nadnárodních - byl slibný proces přípravy zákona zastaven a najednou zde byla Dobrovolná dohoda mezi Sdružením výrobců mýdel a pracích prostředků a MŽP o snižování škodlivých vlivů pracích prostředků na životní prostředí. Ta měla v zásadě stejný cíl, který však časově odsouvala a jehož nenaplňování bylo vysvětlováno objektivní situací výrobců, špatným chováním spotřebitelů (kteří nikomu nic nepodepsali a kterých se nikdo na nic neptal) a někdy i argumenty srovnatelnými s přílišným nakloněním zemské osy. Ke kolapsu bezzubé Dohody a vytvoření vyhlášky nakonec svým způsobem kromě práce ministerstva a tlaku nevládních organizací přispěla neviditelná ruka trhu: Výrobci - signatáři Dohody, kteří už se pomalu chystali začít Dohodu dodržovat, si nevěděli rady s tajemnými výrobci - nesignatáři, kteří si vesele do hypermarketů dodávají cokoli. Nakonec (signatáři) zákonnou regulaci málem požadovali… Jen to desetileté zpoždění a desítky tisíc tun fosforu ve vodách zůstaly. Nevíme, asi to není úplně šťastný konec pohádky.

Fosfáty to nekončí

Fosfáty samozřejmě nejsou jedinou problematickou částí pracích prostředků. Naopak, žádná neproblematická neexistuje a žádný prací prostředek není pro životní prostředí, tedy zejména pro povrchové vody příznivý. (Samozřejmě pokud za prací prostředek nepovažujeme docela legitimně dešťovou vodu.) Prací prostředky mohou být jen šetrnější. Ty se vyznačují především dobrou biologickou odbouratelností organických součástí - zejména tenzidů, dál nepřítomností bělidel, plnidel, parfémů. Zásadním opatřením je samozřejmě nepoužívat prací prostředky ve zbytečně velkém množství, používat dávkování přímo do pračky a na dolní hranici doporučeného množství, vyhledávat a v obchodech požadovat výrobky se značkou Ekologicky šetrný výrobek. Nedat na klamavou reklamu. Víme, že orientace ve značení výrobků je složitá, a ekologické poradny se ji budou snažit spotřebitelům usnadnit. V tuto chvíli máme ale ještě jednu velmi důležitou radu. Ta míří k těm, kteří myjí nádobí v myčce. Oslavovaná vyhláška totiž prostředky do myček nezahrnuje, musí tedy opět bohužel nastoupit neziskové organizace. Ekologická poradna Rosa našla na našem trhu tyto bezfofátové a nízkofosfátové prostředky do myček: Ecover, Don Gemini, Calgonit (výrobce Benckiser), Kronstar, Gosh citro (Dedra), Luxon (Tatrachema).

Ne na mém dvorečku, ne do mého potůčku

K environmentálně šetrnému spotřebitelskému chování patří bezpochyby i vědomí globálních souvislostí našeho chování. V případě fosfátů v pracích prostředcích není třeba jít moc daleko. Naše vodstvo je součástí povodí Labe, Odry a Dunaje. Na Labi si „to“ naši němečtí sousedé pohlídají, ale zejména obrovskému dunajskému povodí svým dosavadním sypáním fosfátů do praček hodně škodíme. Když teď přestaneme, měli bychom chtít, aby prostředky vyráběné u nás a plynoucí do zemí po Dunaji dolů až k Černému moři taky fosfáty neobsahovaly. Na krabicích koncernů vyrábějících v ČR, hlavně toho velkého - Procter and Gamble - vidíme nápisy a vlaječky, které dosvědčují, že výrobky od nás do zemí na Dunaji putují. Rovněž o tomto výrobci víme a dodnes nás přesvědčuje, že s fosfáty vyrábět umí a vyrábí rád. Právě na diskusi s těmito výrobci by se měla naše další práce zaměřit. To platí zejména pro nevládní organizace, ale i ministerstvo ŽP, které je za Českou republiku garantem Úmluvy o spolupráci pro ochranu a únosné využívání Dunaje (neboli Dunajské úmluvy), k níž jsme přistoupili už v roce 1995 a která platí od roku 1998. Dál je třeba hledat i cesty, jak podpořit spotřebitelské organizace v zemích, které fosfátový boj ještě čeká. Na pohádky a zázraky při ochraně životního prostředí totiž nevěříme.

Yvonna Gaillyová a Petr Ledvina