Čtení na tyto dny

Vzpomínka na Bohuslava Martinů

Noci jako koně vrané
studánky zavírané
už nikdo neotvírá

A bolest srdce svírá
kam ztratila se víra
studánky umírají

Pramínek nezazpívá
a v duši žízeň zbývá
smutno je po nich v kraji

A voláme v té písni
kde najít slova písní
co vodu otvírají

A kdo k nim nápěv složí
studánky aby v hloží
nám z mrtvých vstaly

(Jan Skácel) 

 

Doporučujeme ke čtení

České moře či velehory? Kde vám poví tuto story?

Martina Pásková, č. 2/2020, s. 2-4

Stone balancing neboli vyvažování kamenů

Jan Macek, Rudolf Novák, č. 2/2020, s. 13-16, pro předplatitele

Nech půdu žít

Jana Dlouhá, č. 2/2020, s. 27-29

Jan Lacina, lesník s duší umělce a básníka (1944–2020)

Petr Maděra, č. 2/2020, s. 37-39

Erazim Kohák (21. května 1933 – 8. února 2020)

č. 1/2020, s. 3, pro předplatitele

Historie snah o územní ochranu oblasti na soutoku Moravy a Dyje

David Horal, Vladan Riedl, č. 1/2020, s. 4-7

Jak pečovat o zraněného nebo vysíleného netopýra


Mojmír Vlašín, č. 2/2005, str. 23-24

Stává se, že lidé najdou třeba na ulici vysíleného netopýra neschopného letu nebo dokonce netopýra zraněného. Platí zásada: na netopýra nesaháme holýma rukama. Nejenže je jeho kousnutí drobnými ale ostrými zoubky většinou bolestivé, ale jde především o zabránění případnému přenosu vztekliny. Tato nemoc je u netopýrů výjimečná, ale nelze ji vyloučit. Proto na netopýry saháme zásadně v rukavicích nebo si vypomůžeme kusem látky či kapesníkem, který přes netopýra přehodíme, a tak ho můžeme snáze uchopit, aniž bychom se zvířete přímo dotýkali. Poté netopýra opatrně prohlédneme.

Má-li netopýr jen drobná zranění, je pouze vysílený nebo podchlazený, dokážete si s ním poradit i sami. Drobné rány a starší, už hojící se rány ošetřete dezinfekčním roztokem (Betadine, roztok manganistanu draselného), případné krvácení zastavíte použitím zásypů či roztoků na stavení krvácení (Traumacel, Gratol, Spofax, Lotagen). Z čerstvých ran odstraníme nečistotu a ošetříme je dezinfekčním roztokem a antibiotickým zásypem. Rány nikdy nepřevazujeme. Zraněného netopýra umístíme do malého prostoru (papírová krabice) a zabezpečíme možnost šplhání a zavěšení, např. vložením kusu kůry nebo drsné cihly. Strop příbytku nesmí být příliš vysoko, aby v případě pádu zesláblého nebo zraněného jedince nedošlo k jeho dalšímu poranění. Optimální teplota v místnosti by se měla pohybovat od 22 do 30 °C. Pokud takové teploty nemůžeme v místnosti dosáhnout, je vhodné zajistit netopýrovi alespoň lokální teplotní optimum. Dočasný netopýří příbytek musí být v místnosti bez průvanu a pokud možno v přítmí.

Netopýři nejsou útočná zvířata. Pokud mohou, volí útěk či úkryt. Zjistí-li, že jim nehrozí nebezpečí, rychle si na ošetřovatele zvyknou. Zvířata s nízkou tělesnou teplotou nelze krmit ani napájet! O to se začínáme pokoušet až tehdy, je-li netopýr zahřátý na fyziologickou teplotu. Nejprve zvíře napojíme pomocí očního kapátka nebo stříkačky vlažným roztokem vody s medem (nebo cukrem či Glukopurem), eventuálně výluhem z libového hovězího masa (syrové maso zmixujeme v troše vody a scedíme). I tento výluh můžeme trochu přisladit medem nebo cukrem. Tekutina bude pro netopýra rychlým zdrojem bílkovin a energie. V nouzi můžeme oslabeného netopýra napájet silně oslazenou studenou kávou.

Jako pevnou stravu netopýrovi podáváme pinzetou moučné červy (tj. larvy brouka potemníka moučného) nebo cvrčky domácí, kteří se dají běžně koupit v prodejnách s exotickými zvířaty - Zverimexech. Můžeme také sami nachytat pavouky nebo hmyz, např. mouchy, komáry, zlatoočky, sarančata, kobylky, ovšem pozor na jedovaté a pro netopýry nepoživatelné druhy, např. slunéčka a mandelinky. Zabezpečíme mu stálý přístup k čerstvé pitné vodě a k volně předkládanému krmivu (tj. hmyzu). Potravu i vodu podáváme v mělčích miskách. Netopýry nikdy nekrmíme mlékem ani ovocem. Pokud jde o opuštěné mládě, naděje na jeho záchranu je minimální, neboť specifické složení netopýřího mateřského mléka nemůžeme ničím nahradit. Pro dospělce je mléko nestravitelné.

Pokud vidíme, že je zvíře zraněno vážně (otevřené zlomeniny atp.), je vhodné vyhledat odbornou veterinární péči. Naděje na zachránění těžce zraněného netopýra je však poměrně malá, protože tato choulostivá zvířata vyžadují speciální péči a v této oblasti nemá ještě ani veterinární medicína dostatek znalostí a zkušeností. Předání těžce zraněného nebo uhynulého netopýra do rukou odborníků má však význam. O nálezu netopýra můžete informovat (obzvláště má-li kroužek) pracovníky Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, pracovníky správ chráněných krajinných oblastí a národních parků, dále pracovníky na příslušných referátech životního prostředí krajských úřadů, regionálních muzeí, přírodovědeckých fakult nebo akademie věd.

Péče o zraněná, nemocná či zesláblá zvířata a snaha o jejich vrácení do přírody je velmi záslužná činnost. Je však třeba si uvědomit, že netopýři patří v naší republice mezi zvlášť chráněné živočichy a pro jejich pobyt v zajetí musí být splněna základní ustanovení. Nejlépe uděláte, když se obrátíte na nejbližší stanici pro handicapované živočichy či na orgán ochrany přírody, kde vám vysvětlí, jak držení chráněného živočicha legalizovat. Po vyléčení a zesílení je bezpodmínečně nutné zajistit jejich návrat do přírody. Uzdravené netopýry vypouštíme na svobodu zásadně večer po setmění, za teplé bezvětrné noci a co nejblíže místa nálezu, nejlépe umístěním na vyvýšenou drsnou plochu (kmen stromu atp.).

Mojmír Vlašín

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu