VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Syndrom bílého nosu je pojmenován po typické bílé plísni na čenichu zimujících netopýrů. Poprvé ji objevil u netopýrů hnědavých v únoru 2006 speleolog v jeskyni na severovýchodě USA. Netopýři zmateně poletovali nebo leželi mrtví na zemi poblíž vchodů. Ukázalo se, že nárůsty v obličeji, ale i na jiných částech těla (boltce, létací blány apod.) způsobuje nový druh plísně popsaný v roce 2009 pod názvem Geomyces destructans (Gd).

V Evropě byla nákaza poprvé zjištěna v březnu 2009 v jeskyni na jihozápadě Francie, kde byl nalezen netopýr velký s plísní na obličeji. Do roku 2011 byl prokázán výskyt již ve 12 evropských státech včetně ČR, kde byly poprvé provedeny histopatologické analýzy, které potvrdily shodu onemocnění s americkými případy.

Plíseň Gd je charakteristická svou chladnomilností (roste od 2 do 18 °C), a jelikož produkuje velké spóry, probíhá nákaza pravděpodobně kontaktem jedinců uvnitř zimoviště. Nejnovější výzkumy v Americe prokázaly, že původce mykózy je také příčinou hynutí netopýrů, přičemž nemoc způsobila v USA od roku 2006 úhyn více než 1 milionu jedinců a počty zimujících netopýrů poklesly na některých lokalitách o 80 až 100 %.

V ČR je nejvíce ohroženým druhem netopýr velký, u kterého byla zjištěna na některých lokalitách až 50% nemocnost a byl zaznamenán mírný pokles jeho početnosti. Ovšem v Evropě nebyl doposud pozorován masivní úhyn netopýrů jako v USA. Může to být tím, že plíseň je původem z Evropy, kde se jí netopýři již přizpůsobili. Výzkumy v ČR totiž prokázaly, že Gd napadá netopýry s rozdílnou intenzitou na různých lokalitách a největší záchyt napadených jedinců bývá na konci hibernačního období, kdy mají netopýři oslabenou imunitu. Zároveň dochází k určitým změnám ve strategii zimování netopýrů (zmenšení shluků během zimování), ale nebylo zjištěno atypické chování ani zvýšení letové aktivity.

Jan Zukal
Ústav biologie obratlovců AV ČR