Biofarma Sasov - venkovní chov prasat je v ČR výjimkou. Foto Jan Ulrich

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Zemědělskou politiku určují spotřebitelé


Jiří Urban, č. 5/2012, str. 1-3
Zemědělství, krajina a naše jídlo. Jaké máme možnosti zapojit se do udržitelného zemědělství ve svém okolí?
Nachový porost jetele inkarnátu zlepšuje půdu a utváří kulturní krajinu. Foto Jan Ulrich
Nachový porost jetele inkarnátu zlepšuje půdu a utváří kulturní krajinu. Foto Jan Ulrich

Být z venkova nebo to zažít

Zhruba na konci období socialistického státního a družstevního zemědělství jsme jako mladí agronomové začali hledat lepší, přírodě a zvířatům přátelštější zemědělství. Nějaký čas jsme se tehdy zabývali integrovaným zemědělstvím (já sám zelinářstvím). Technokratický přístup zaměřený zejména na modernější ochranu a výživu rostlin se nám zdál dobrou alternativou k nesmyslnému nadužívání pesticidů a průmyslových hnojiv. Nezdálo se nám sice dostatečné, jak se v integrované ochraně rostlin omezovaly pesticidy, věřili jsme ale, že se postupně chemie sníží na únosnou míru a že testováním na obsah různých zbytkových látek získáme lepší potraviny.

Naštěstí jsme integrované zemědělství opustili, protože jsme měli (vlastně náhodou) po revoluci možnost poznat ve Švýcarsku organické (ekologické) zemědělství. Nejlepší pro pochopení vazeb mezi půdou, rostlinami, zvířaty, přírodou a lidmi bylo vše na vlastní kůži zažít, což se mi podařilo po celý hospodářský rok 1990/91 na tamních ekofarmách i ve výzkumném ústavu pro ekologické zemědělství FiBL. Od té doby máme ve Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO cíl jasný, jde jen o to, jak v praxi naplnit jasná pravidla ekozemědělství.

Vznik ekologického zemědělství u nás popisuji, protože porozumění vztahům mezi zemědělstvím a ochranou přírody, mezi zemědělci a spotřebiteli je možné, jen když ho zažijete, věci si osaháte nebo jste z venkova. Kdo z mé generace měl ale na venkově dědu, otce, strýce, učitele, který ho odmalička učil vztahu k půdě, vlastním polím, stromům, lesu, zvířatům? Dnes již naštěstí vyrůstá i u nás na několika statcích nová generace hospodářů, i když zemědělští manažeři hospodařící na cizí půdě stále převládají.

Co dnes očekáváme od zemědělství

Co očekáváme od zemědělství v dnešní době? Je to zejména dostatek kvalitních a bezpečných potravin a příznivý vliv zemědělství na krajinu, přírodu, venkov jako takový.

V souvislosti s letošní nízkou úrodou se to možná zdá nepravděpodobné, ale hlavním problémem evropského zemědělství je dlouhodobě nadprodukce, která nepřímo způsobuje nízké výkupní ceny a marginalizaci zemědělství - dříve nejdůležitějšího oboru lidstva. Jenže výpadky způsobené klimatickými změnami a s nimi souvisejícím neobvyklým průběhem počasí se budou opakovat nejen v tropech a subtropech, ale i v mírném pásmu Evropské unie i USA. Jaká je ale odezva politiků třeba na extrémní sucho v letošním roce? Prezident Obama slíbil americkým farmářům další dotace na vyrovnání sucha. Podobně se bude postupovat i u nás. Jižní Morava by se podle vyjádření zástupců zemědělců měla kvůli suchu dostat na seznam přírodními podmínkami znevýhodněných oblastí (LFA), což by znamenalo jen další dotace. Ani slovo o tom, jak tomu předcházet a jaká celková opatření přijmout, jsem zatím neslyšel. Jak zmenšit pozemky, jak zadržovat vodu v zemědělské krajině, jak se bránit erozi, jak změnit šlechtitelské cíle (šlechtění nejen na odolnost vůči suchu, ale i nazpět k odrůdám s větším kořenovým systémem z důvodu zpřístupnění živin). Je nutné vrátit se k pestrým osevním postupům, pěstovat více tržních plodin, ale i chovat více přežvýkavců, zejména krav, protože pak se mohou pěstovat jeteloviny (např. suchuvzdorná vojtěška). Do agrární pouště velkoplošného zemědělství je třeba navrátit meze, křoviny - krajinné prvky.

Ekologické zemědělství má zakázané syntetické pesticidy, průmyslová hnojiva, geneticky modifikované organismy (GMO), nákup běžných krmiv, a proto musí většinu těchto agronomických zásad splňovat již nyní, a dlouhodobě bude tedy odolnější proti nedostatku energií, hnojiv i klimatickým změnám.

Průmyslové postupy už v zemědělství neplatí

Nedostatek potravin ve světě již nevyřeší další „zelená revoluce“, jaká proběhla po druhé světové válce. Výroba průmyslových hnojiv i pesticidů je vysoce náročná na energii a ta je stále dražší. Na výrobu jednoho kila dusíku v průmyslových hnojivech je třeba více než jeden litr ropy. Navíc přehnojování dusíkem snižuje kvalitu vypěstovaných rostlin a činí je náchylnější k napadení chorobami a škůdci. Hnojení draslíkem a fosforem v takových dávkách jako nyní je trvale neudržitelné, protože se postupně vyčerpávají jejich přírodní zdroje. Podobně i u pesticidů. Zkrátka větší intenzifikace zemědělství již nezvyšuje výnosy. Zjednodušená nauka o průmyslovém zemědělství, jak jsme se ji my učili ve škole, už neplatí. Farmáři musejí opět naslouchat přírodě, poutat vzdušný dusík pěstováním luskovin a hnojit hnojem, jak to dělali naši předkové. GMO vše, já bych řekl nic, nezachrání. Dosavadní cíle tvorby GMO plodin nejsou nasměrovány ku prospěchu lidí a životního prostředí. Opak je pravdou a rizika genových manipulací nejsou a dlouho nebudou s jistotou známá. Odmítáním GMO sehrálo právě spotřebitelské hnutí v Evropě zásadní úlohu.

Na tom, že do budoucna je třeba rozvíjet zemědělství jen udržitelnými postupy, se shodla i mezinárodní organizace pro zemědělství a výživu FAO i Evropská unie. Ve všech strategiích je uváděno ekologické zemědělství a potravinářství jako komplexní obor, který tomuto zadání plně odpovídá.

Zemědělství a potraviny jsou také kulturou

Teď ale zavřeme učebnici, otevřme oči a jsme v roce 2012 v České republice. Společná zemědělská politika EU je sice plná slov o ochraně přírody a krajiny, rozvoji ekologických metod. Skutečnost je ale jiná: eroze půdy se zvětšuje, kvalita půdy se snižuje, pěstují se monokultury, ubývá dojnic, jetelovin, pro pole není hnůj, snižuje se biodiverzita (i kvůli formálně stanoveným termínům sečí), o krajinné prvky se vede válka mezi farmáři a úředníky, ekologické dotace se často zneužívají. Práce pro lidi v zemědělství je stále méně, venkov se vylidňuje. Potraviny se vozí napříč Evropou v kamionech, prodávají se zejména v supermarketech (jsou průmyslové, dlouho vydrží, prý bezpečné a levné, zato bez chuti a stále dražší). Ani ekologické zemědělství na tom u nás není lépe. Je zaměřeno na dotace, obchod s biopotravinami se odehrává hlavně v supermarketech a vazba mezi spotřebitelem a „jeho“ ekosedlákem, jak jsme vždy proklamovali, se ztrácí. Chybí pohoda a nadhled. Zemědělství a potraviny jsou nezbytnou součástí kultury národa. Zajímavé je, že v zemích, kde se zemědělství ještě nestačilo odcizit ani městskému obyvatelstvu (např. ve východní Evropě a na Balkáně), mají běžní lidé daleko větší potřebu nakupovat kvalitní a čerstvé místní potraviny v tržnicích, zemědělství dosti rozumí a mohu si s nimi o tomto tématu zajímavě povídat.

I kdyby Evropská unie měla sebelepší záměr, nenaplní se bez lidí. Ale nejsou to jen zemědělci či politici, kteří zodpovídají za to, jak vypadá naše zemědělství a venkov, jaké potraviny jíme a za jakou cenu. Zemědělskou politiku určují spotřebitelé. Sami si mohou pomoci k dobrým a cenově dostupným potravinám. Bližší poznání tajů zemědělství a venkova jim může přinést spoustu zajímavých poznatků a pochopení podstaty přírody i života. Letos jsem byl na dovolené v Alpách. Kupovali jsme na horské salaši sýr a požádal jsem sedláka, aby dětem ukázal jeho výrobu. Při prohlídce salaše jsme zjistili, že tam ten den pracuje žena s dětmi z města. Spotřebitelé si zaplatili, aby mohli alespoň den pomáhat v zemědělství. Jejich děti už neřeknou, že se mléko vyrábí v továrně, budou vědět, že kráva musí mít tele, aby měla mléko. Zkrátka si budou více vážit potravin.

I u nás se již v environmentální výchově využívá zemědělství a zpracování potravin jako jeden z modelů. Jsme ještě na počátku, samozřejmé je zaplatit si spíše za sjezdovku nebo lanové centrum, poznat blíže zemědělství ve svém volném čase nebo ho sami provozovat zatím není tak obvyklé.

Mnohé tradice se i u nás obnovují nebo zavádějí - farmářské trhy a bedýnkové dodávky, samozásobitelské skupiny, družstevnictví, agroturistika, biozahrady v městských sídlištích, prohlídky ekofarem a potravinářských provozů, výchova předškolní i školní mládeže na ukázkových farmách, některé školy zavádějí vaření z biopotravin. Více se o tom, co pomáhá zmenšovat překážky mezi městem a venkovem, dozvíte na následujících stránkách.


Ing. Jiří Urban (1960) patří k zakladatelům ekologického zemědělství v ČR. Vedl PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců, byl ředitelem Bioinstitutu Olomouc a v l. 2008-2010 náměstkem ministra zemědělství. Nyní pracuje v Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském, jiri.urban(zavináč)ukzuz.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu