VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Dobrý den,

dovolte mi pár poznámek k tématu přírodních zahrad ve vašem časopise.

Hned z počátku chci sdělit, že jsem příznivec zahrady typu (podle vašeho členění) „potraviny - bez chemie (a motůrků sekaček) - pořádek“ (pozn. red.: Veronika Fišerová: Kam se ubírají naše zahrady. Veronica č. 2/2012, s. 1-3). Vyloženě ozdobnou zahradu si kdysi mohli dovolit pouze bohatí lidé. Podle toho, jak vypadá většina dnešních zahrad, je snadné usoudit, že lidé jsou ve skutečnosti bohatí a mají se velmi dobře. I když budou tvrdit pravý opak.

Je zřejmé, že dnešní produkce potravin je založena na neskutečně velkém vstupu laciné energie do tohoto procesu. Namlouváme si, že to tak bude napořád. Lidé si potravin dostatečně neváží. Problém nastane, až tato levná energie nebude. Těžko se bude zvykat na nezbytný nárůst ruční práce, aby se lidé uživili. Každopádně každý kousek zahrady se pak bude hodit pro produkci potravin.

Tento pohled ve vašem čísle časopisu Veronica zcela chybí. Začínám být trochu alergický na veškerou teorii přírodních zahrad, permakultur a jiných EKO směrů v této oblasti. Zejména jsem smutný, když vidím, jak se touto slepou cestou vydávají i školní zahrady. Znám jich důvěrně několik. Všechno má hlavně nálepku EKO, ale selský rozum se vytrácí. Děti a zpravidla ani učitelé nevědí, jaké jsou základní zásady pěstování zeleniny, jak se starat o ovocné stromoví, aby z něho byl užitek, ale hlavně, že mají EKOzahradu! Neboť je to módní, ceněné a štědře dotované.

Zahrada normálního člověka by měla poskytovat užitek. Lze to dělat velmi citlivě a pro přírodu vstřícně. Zahrada je místo zahrazené, stavba a údržba hradby je věc náročná, a tudíž by plocha zahrady měla být využita intenzívně. Je docela luxus na ní budovat třeba vámi popisovaný ptačník. Tento účel lépe splní šípkový keř na blízké mezi.

S pozdravem

N. N., Zbiroh