Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Malá nádrž není kompromisem


Antonín Buček, č. 4/2008, s. 1-2

Již po povodních na Moravě v roce 1997 jsme psali o tom, že je třeba změnit vodohospodářské paradigma, tedy soubor metodologických koncepcí, určující způsob hospodaření s vodou v krajině (Veronica 4/1997, s. 16-18). Po celé 20. století byla říční síť technickými úpravami měněna na vodohospodářské soustavy tvořené přehradami a regulovanými koryty řek ohrázovanými tak, aby byly eliminovány rozlivy v nivách. Na stavby naplňující lento technokratický sen byly vynaloženy obrovské prostředky. Technická opatření na tocích vytvářela mylný dojem, že rozlivům v říčních nivách je navždy zabráněno. Nesprávnost tohoto uvažování prokázaly obrovské škody, které vyvolaly velké povodně v letech 1997 a 2002. Ukázalo se, že pravdu měli přírodovědci, kteří upozorňovali, že absolutní ochrana před povodněmi není možná, že klimatické situace vyvolávající extrémní srážky s následnými vysokými průtoky v tocích a rozlivy v nivách patří k přírodním procesům, které člověk nedokáže účinně ovlivňovat. Ocitujme v této souvislosti znovu výrok osvíceného vodohospodářského inženýra z knihy Vladimíra Úlehly Napojme prameny z roku 1947: "Nepotřebujeme stavět mamutích přehrad. Stačily by beztak jen k lomu, aby záplava sahající jinak nad klasy, sahala jen pod klasy."

Hlavní zásadu nového pohledu shrnul po povodních v roce 1997 německý kancléř Helmuth Kohl: "Dejme prostor řekám." K tomuto vyjádření ho vedly především zkušenosti z Porýní, kde opakované velké povodně napáchaly katastrofální škody, a to přes obrovské prostředky vynaložené během 20. století na technická opatření spojená s protipovodňovou ochranou. Připomeňme ovšem, že první reakcí českých vodohospodářů byl seznam přehrad, které je nutno postavit, aby byla protipovodňová ochrana účinnější. Bohužel ani povodně v Čechách v roce 2002, které zcela vyvrátily iluzi, že přehrady vltavské kaskády vylučují povodňové škody v Praze, neznamenaly změnu vodohospodářského paradigmatu v České republice.

Zahrnutí výstavby "menší nádrže" Nové Heřminovy do "konečného řešení" protipovodňové ochrany obcí na horním toku řeky Opavy je v těchto souvislostech nerozumné, neboť nesporně znamená pokračování technokratického trendu protipovodňové ochrany. Přijatý "kompromis" svědčí o nedostatečné schopnosti ministra životního prostředí Martina Bursíka a jeho úředníků dosáhnout skutečně harmonického využití krajiny říčních niv bez zbytečně nákladných technických opatření a připravit pro to adekvátní podklady. Vždyť jedinou skutečně alternativní studii ochrany Krnova musela zaplatit Nadace Partnerství.

Pominu ekologické a sociální aspekty výstavby nádrže, i když údolí i vesnici znám a vím, že je to krajina libá, ve které stojí za to žít a do které stojí za to se vracet. Zabývejme se ekonomikou. Ať už bude "menší nádrž" stát 8-9 nebo 15 miliard (vyšší částka bývá obvykle pravděpodobnější), očekává se, že bude zaplacena z veřejných prostředků. Zcela jistě potěší vodohospodářsko-stavební technokratickou lobby. Lze snadno pochopit oblibu rozsáhlých a nákladných vodohospodářských staveb placených z veřejných prostředků. Za časů c.k. rakousko-uherské monarchie zajišťovalo efektivnost protipovodňových úprav opatření, podle něhož museli vlastníci pozemků na březích, kterým technické úpravy prospívaly, zaplatit čtvrtinu nákladů. Myslíte, že by místní obyvatelé, jimž kompromisní "malá" nádrž Nové Heřminovy údajně prospěje, složili na její stavbu příslušné miliardy?

Můžeme doufat, že "konečné řešení" není definitivní, že nakonec zvítězí rozum a racionální úvaha. Starostu a dalších 285 stálých obyvatel obce Nové Heřminovy ovšem nečekají snadné časy. Měli bychom jim solidárně pomoci všemi vhodnými prostředky. Jejich zápas s nepravým kompromisem se týká nás všech. Vždyť jde o racionální využití veřejných prostředků a harmonické využití krajiny říčních niv. Ve vodohospodářských snech, koncepcích a plánech je připraveno několik desítek dalších přehrad. Věřím sice, že i naši vodohospodáři někdy opustí zastaralé paradigma (ani dnes ho všichni nesdílejí), ale do té doby se musíme mít na pozoru a bránit "kompromisům" novoheřminovského typu.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu