Čtení na tyto dny

Na počest ptáků řek a lesa

Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá

Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda

Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár

(Josef Hrubý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Hospodaření v lesích a ochrana životního prostředí


Jaromír Macků, č. 2/1988, str. 6-11

Při každé hospodářské činnosti dochází ke střetu zájmů jednotlivých odvětví a často k jednostrannému prosazování ekonomických stimulů. Proto je řešení jednotného ekologického přístupu nezbytné. V rámci lesních ekosystémů jde o stanovení prioritních vztahů a jejich souladu s diferencovanými způsoby hospodaření z hlediska péče o životní prostředí. Výsledkem tohoto snažení by měla být důsledná ekologizace výroby, uplatňování šetrných technologií a dodržování technologické kázně jak v pěstování, tak i v těžební činnosti.
Způsoby hospodaření v lesích mají propracovaný teoretický podklad - základem je stanovení lesního typu jako rámce určitých ekologických podmínek. Byly vytvořeny modelové hospodářské jednotky, které se vymezují příbuznými přírodními podmínkami, porostními poměry a funkčním zaměřením lesa a charakterizují se těmito pojmy: stanovištní jednotka (lesní typ), porostní typ (podle současné dřevinné skladby), doba obmýtí (věk, ve kterém se les těží), obnovní doba (období od prvního těžebního zásahu až do jeho domýcení a vzniku nového porostu) a cílové zastoupení dřevin (výsledná skladba dospělého porostu) aj.

Zdá se tedy, že po odborné stránce, včetně ekologického pojetí, jsou způsoby hospodaření v lesích optimálně propracovány - jen kdyby byla uvedená opatření důsledně realizována a ekonomicky podporována a kdyby bylo zároveň sníženo zatížení lesních ekosystémů. Především imisní fenomén projevující se onemocněním lesů. Proces trvá již od začátků industrializace a jeho konec je zatím v nedohlednu. Zatím víme, že se jedná o velice složitý komplex příčin, z nichž některé dosud neznáme. Nejobtížnější však je, že tuto ekologickou katastrofu lesů nelze spolehlivě předvídat a realizovat včas alespoň omezená opatření. Celková výše ztrát v lesním hospodářství ČSR je odhadována na 1,6 miliard Kčs ročně. Několikanásobně větší jsou však celospolečenské ztráty projevující se v celkovém snížení ekologické stability krajiny. Je nutné si uvědomit, že nejde jen o zničení lesních porostů, ale celých ekosystémů s velmi problematickými možnostmi sanace lesních půd. Zároveň je zcela deklasována dvěstěletá tradice způsobu hospodaření v lesích. Dokud dochází k rozpadu lesních ekosystémů, jsou možnosti lesního hospodáře pouze omezené a zásadní řešení leží mimo odvětví lesního hospodářství. Přitom těžkou cestu nápravy nelze odkládat, jinak bude střední Evropa bez lesů. Druhým aspektem zatížení lesních ekosystémů, podmíněným působením vnějších podmínek, je stav lesního půdního fondu a lesnatost. Statisticky řečeno je v těchto parametrech náš stát na jednom z předních míst v Evropě. To je ovšem pouze zdánlivé. I když se výměra lesního půdního fondu stabilizovala, nelze počítat se zhroucenými lesními ekosystémy v nejohroženějším imisním pásmu A, ani s lesy ve stressovém stadiu pásma B. Poslední údaje hovoří o cca 60 % celkové plochy lesů ČSR v různých stupních poškození.

Nevýhodné je rozložení lesů podmíněné historickým vývojem. Převážná část roste v okrajových horských oblastech, postupně likvidovaných imisemi, kdežto v nížinách se les udržel jen na stanovištích pro zemědělství méně vhodných. Rozdíly mezi okresy jsou značné - od 10 do 55 % lesnatosti. Vztáhneme-li tyto údaje na hustotu obyvatelstva, pak ČSR nedosahuje s 0,25 ha lesní půdy ani evropského průměru 0,3 ha. Považujeme-li stav lesního půdního fondu a lesnatost za významného ukazatele kvality životního prostředí, pak je situace dosti kritická - zejména v souvislosti s odepsáním zhroucených lesních ekosystémů. Pokud jde o vnitřní zatěžování lesních ekosystémů (především intenzifikací hospodaření), zmíníme se hlavně o kritériích snižujících ekologickou stabilitu lesa:

Změna druhové skladby lesů

Od druhé poloviny 18. století začíná jednostranné prosazování smrku. Zároveň dochází k ochuzení dřevinné skladby odumíráním jedle, jilmu a dalších dřevin. Dochází ke snížení vnitřní stability porostů. Výmluvně to ukazují opakující se živelné kalamity způsobené abiotickými činiteli, zejména polomy. Východisko z této situace je jednoduché - snížit zastoupení smrku (rychle rostoucí produkční dřeviny) ve prospěch listnáčů, a tím upravit obnovní cíl (tj. druhovou skladbu nového porostu). Ten je dosud pouze ukazatelem směrným, nikoli závazným.

Nevhodné formy hospodaření

Podle převládající funkce vymezuje lesní zákon tři základní kategorie lesů: lesy hospodářské, ochranné a lesy zvláštního určení s jednotlivými specifickými funkcemi. Požadavky společnosti na funkci lesů se pod váhou zhoršování životního prostředí v současné době podstatně mění. Rostou nároky na ochranu půdy, vodohospodářskou funkci lesa a především schopnost lesa podporovat ekologickou stabilitu celé krajiny. To vše na úkor produkční funkce, která pomalu ztrácí vedoucí postavení. Kategorizace lesů v současném pojetí tak už ztratila svůj smysl. Rozhodujícím činitelem je však způsob obhospodařování lesů. Ten musí představovat novou kvalitu, která vychází z principu trvalosti podstaty lesa, a z podpory půdoochranné funkce, v níž nemají lesní porosty konkurenci.

Technologie prací lesní výroby

Další zátěž a ohrožení lesních ekosystémů vyplývá ze zavedení těžké mechanizace, robustně měnící těžební, dopravní a pěstební technologie. Hospodaření přizpůsobujeme strojům, ačkoliv by tomu mělo být naopak. Následky jsou všeobecně známé: destrukce lesní půdy stržením humusové vrstvy a zhutněním, úbytek mikroorganismů, poškozování kořenových náběhů stojících stromů. Nechvalně známá je též celoplošná příprava půdy na kalamitních holinách, kdy je při klučení pařezů stržena nejcennější humusová vrstva a deponována do úhledných hrázek. S lesní půdou jako základem lesního ekosystému nakládáme velice macešsky. Známé jevy jako snížení infiltrace, zvýšení povrchového odtoku a následná eroze jsou dostatečně výmluvné. Největší zátěží na této úrovni je univerzální použití traktorových technologií a na ně navazující bezkoncepční dopravní síť. Dosud chybí a v praxi se neuplatňuje zavedení technologické typizace porostů a navazující typizace pěstebních a těžebních prací, respektující minimální ekologickou zátěž. S tím souvisí též potřeba omezení trvalých přibližovacích cest jako největšího zdroje eroze. Je třeba potlačit traktorové technologie ve prospěch lanovek a lanových systémů. Bez vhodně stimulovaných ekonomických nástrojů, preferujících ekologizaci prací lesní výroby, nebude řešení možné.

Nadměrné stavy zvěře

Situace v chovu lesní zvěře je plná paradoxů. Některá nám mizí před očima (zajíc), a jiná, především jelen, muflon a srnčí, je natolik přemnožena, že doslova decimuje lesní porosty, zejména zimním ohryzem kůry. Dalším paradoxem je, že intenzívní chov zvěře je zcela nerentabilní sám o sobě, natož když se započtou škody! Například 1 kg jeleního masa nás přijde až na 4000 Kčs! Přitom snížení vysokých stavů spárkaté na ekologicky únosnou úroveň je na rozdíl od jiných druhů zatížení lesa relativně snadnou záležitostí. Je nepochopitelné, že tento stav dosud přetrvává. Smrkové porosty ve věku 20-60 let jsou v některých oblastech doslova „sežrány“, a přesto pokračuje snaha vymezovat „jelení oblast klidu“ - viz CHKO Žďárské vrchy! Nejenže dochází k postižení kvality dřeva, ale je doslova podkopána stabilita porostů, které se stávají pouhou hříčkou následných živelných pohrom. Drasticky to působí zejména v imisních oblastech, kde jsou dnes porosty smrku zničené bud' imisemi nebo zvěří!

Změny koloběhu živin

Na zatížení se podílejí: aplikace pesticidů, hnojiv a pokusy o tzv. komplexní zpracování dřevní hmoty. Používání insekticidů a herbicidů v ošetřování kultur vede ke snížení vitality dřevin a k zátěži sorpčního komplexu půdy. Ani přípravky s minimálním množstvím reziduí nevylučují kontaminaci ekosystému. Zásadou by mělo být omezení chemizace, aby lesní ekosystémy zůstaly poslední oázou bez chemie! Řada příkladů z biologického boje proti škůdcům feromony, juvenilní hormony, mikroorganismy - naznačuje lepší možnosti. Velmi obtížnou a dosud nedořešenou otázkou je použití umělých hnojiv, včetně vápnění lesních porostů. Problém úzce souvisí s imisním zatížením - na 1 hektar lesních půd padne za rok 95 kilogramů síry, 30 kilogramů dusíku. Vlastní vývoj změn lesních půd není zatím dostatečně znám. Asanační opatření, zejména letecké vápnění, je podle dosavadních šetření neúčinné. Výraznější možnosti slibuje příprava půdy pro zalesňování. Efektivnost přihnojování musí respektovat ochranu prostředí stanovením ekologicky únosné dávky hnojiv.

Komplexní zpracování dřevní hmoty naráží, pomineme-li otázku technologickou, na ochuzování ekosystému o organickou hmotu a narušení koloběhu živin. Při tradičních těžebních metodách se zužitkovalo asi 50-60 % dendromasy, zbytek zůstal v lese jako součást humusu a zdroj živin. Z ekologického hlediska nelze totální „sklizně“ připustit.

Účinná opatření mají tři úrovně: plánovací, realizační a legislativní. Předem je však třeba vycházet ze současné analýzy imisního zatížení lesů, které je kritické. Podle dosavadních prognóz se zdravotní stav lesních porostů v nejbližších letech bude dále zhoršovat a zvýší se i rozsah imisního poškození lesů, a to i při předpokládaném snížení objemu imisí. Vlastní lesnická opatření mohou do určité míry omezit nárůst škod a další zhoršení situace. Nemohou však vzniku škod zcela zabránit ani jejich důsledky beze zbytku eliminovat. Otevřeně musíme přiznat, že se ekologickou stabilitu většiny lesů nepodaří zabezpečit. Z plánovacích podkladů jsou k dispozici pracovní postupy pro vyhotovení lesních hospodářských plánů v lesích postihovaných exhalacemi, biochemické projekty obnovy lesa a projekty zalesnění imisních a kalamitních holin. Zásadní obrat pak nastal v tzv. dlouhodobém plánování hospodářských opatření, které má klíčové postavení při zpracování lesních hospodářských plánů. Je to komplex ekologických šetření vycházející: z aktualizace stanovištních podmínek a jejich potenciálu, včetně šetření potenciální eroze půdy, z dlouhodobých opatření ochrany lesů, včetně vymezení kostry ekologické stability a návrhu systému ekologické stability na lesním půdním fondu, z optimalizační metody zpřístupnění lesa a technologické typizace porostů, z objektivizace výrobních podmínek organizací lesního hospodářství a ze šetření rekreační atraktivity lesa.

Podstata realizačních opatření tkví ve stanovení ekonomických nástrojů, které by zainteresovaly organizace lesního hospodářství na dodržování diferencovaných způsobů hospodaření ekologicky zaměřených technologií a technologické kázně. Srovnávací platformou by měla být právě objektivizace výrobních podmínek lesních závodů. Tato specifika ekonomiky lesního hospodářství by v současných podmínkách měla preferovat udržení podstaty lesa, trvalost jeho existence i na úkor produkce. Stupeň ekologické stability lesních porostů má zásadní význam pro ekologickou stabilitu celé krajiny.

Navrhovaná opatření musí mít též příslušnou legislativní formu, jinak jsou nedostatky těžko postižitelné. V tomto smyslu se také připravuje revize prováděcí vyhlášky lesního zákona.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu