Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Pernštejnský tis


Jakub Zdeněk Škrabal, č. 6/2012, str. 13

Když v dubnu roku 2005 sežehl požár střechu sýpky na hradě Pernštejně, k suchým zprávám o rozsahu škody a spekulacím o příčinách se záhy připojil i prvek veskrze romantický. Asi měsíc před tímto neštěstím se totiž odlomila mohutná větev ze starobylého tisu na svahu pod hradem, nedaleko místa, kde stejně starobylá cesta s krásným názvem Kamenice vstupuje opevněnou branou do hradu.

Všichni v okolí a mnoho návštěvníků tu pověst znají. Od té doby, co při výstavbě hradu na strmém skalisku zarazil náhodný pocestný do kamenné suti svou poutnickou hůl a řekl, že se tato spíše zazelená, než se na skále podaří založit sídlo, je hrad svými osudy spojen se stromem z této zvláštní sazenice. Hůl byla z tisu a tis, který z ní vyrostl, se stal daleko úspěšnějším věštcem, než onen skeptický poutník s chabými znalostmi stavebního řemesla a statiky: ona totiž se ta skála ukázala být základem velmi pevným a stavebníci věděli, co činí. Prý vždy ohlásil škody na hradní stavbě svým vlastním tělem, uschlou či odlomenou větví. Naposled před uvedeným požárem údajně ohlásil pád části ochozu na východní straně paláce ke konci 19. století. Zaplať bůh, nikdy neseschl nějak významněji, takže výsledek jeho růstu a ostatně i vývoje samotného hradu dnes můžete vidět sami.

Podle legendy by ovšem měl mít strom stejné datum narození jako hrad. Bohužel nevíme, kdy přesně slavit tyto dvoje narozeniny. První zmínka o hradu je až z roku 1285 a ačkoliv romantici by jej chtěli posunout do dřevnějších dob (poutník se měl vracet z křížové výpravy), historici tvrdí, že vznikl nedlouho před tímto datem. Podobně se k pověsti chovají botanici a odhadují (někteří) stáří stromu dle jeho vzhledu na asi 500 let. Činí ho tedy ještě mladším než historici hrad a vlastně zpochybňují jeho věštecké schopnosti. Jak se tedy dobrat věrohodnosti jeho předpovědí? Skácet jej kvůli letokruhům nemůžeme, co kdyby, bál bych se jej i navrtat (vzniklou chodbou by do hradu mohli pronikat nekontrolovaně návštěvníci). V tuto chvíli nám tedy zbývají jen prameny. Písemné nejsou. O stromu nikdo před 19. stoletím nehovoří a pak se mluví rovnou o pověsti. Podívejme se tedy na dokumentaci obrazovou.

Starší než z 19. století jsou pouhopouhé dva obrazy. Jeden je zjevně barokní kopií staršího, nedochovaného obrazu. Samo dílo se datací vepsanou do obrazu hlásí do roku 1557, což ale při zhotovování kopie zřejmě zchátralého původního obrazu bylo asi zkomoleno z data 1597. Zde totiž promluvil jiný strom, který nám své letokruhy poskytl, a tak dendrochronologie přesně zadatovala jednu budovu na obraze do roku 1596. Obraz zachycuje z ideálního pohledu všechny budovy hradu ze zhruba severního až východního směru a ukazuje celou cestu Kamenici od jakési brány dole v údolí až do jejího vstupu na první hradní nádvoří, zvané Baštovní dvůr. Cesta se vine po holém zatravněném kopci s pasoucími se ovečkami. Sem tam keřík, na východním svahu vykukuje les (je to šlendrián, svah měl být přece holý kvůli obraně), ale okolo Kamenice ani strom. Byl-li tam, nepovažoval jej malíř za významný. Buď byl malý, nebo malíř neznal pověst, která se s hradem měla pojit od jeho vzniku. Další obraz je z poloviny 17. století. Hrad se svým kopcem je jen pozadím pro hrdinskou postavu tehdejšího majitele hradu Kryštofa Pavla z Liechtensteinu-Kastelcorna, jenž pevnost udatně ubránil před Švédy až z Vídně. Na hradním kopci jsou tak nejdůležitější vojáci.

Ukázalo se to nakonec i na začátku 18. století. Tehdy vznikly pro vojenské účely dva plány hradu a jeho nejbližšího okolí. Starší je velmi podrobný a jeho autor si dal práci i s vymalováním jednotlivých stromů. Nemyslím, že by je zaměřoval, nicméně zjevně udává poměrně přesně polohu hájků (viz výše poznámku o šlendriánu) a zřejmě významnějších stromů. A je to tady! Tedy tam. Přesně v dnešní poloze tisu zakresluje dva solitéry. Nebylo by to asi tak důležité, kdybychom neměli srovnání s druhým, o něco mladším plánem. Ten není tak podrobný, například stromy na něm nejsou zakresleny vůbec. S jedinou výjimkou. Opět přesně v dnešní poloze tisu je pečlivě vykreslen strom (tentokrát jeden) a u něj je, bohužel z kopií, které máme k dispozici, nečitelný nápis. V této době (první dvě desetiletí 18. století) byl tedy strom již považován za tak významný, že si zasloužil zpodobnění na mapě i s jakousi písemnou informací. Vztahovala-li se na něj již tehdy pověst, nevíme.

Nu, to je vše. O stáří tisu nevíme víc než na začátku a osobně bych dal asi na zmíněné botaniky. Nebo na jiné. Co se věšteckých schopností týče, já zažil jen jednu věštbu a to byla určitě náhoda, která se, proboha, doufám, nebude opakovat. Nicméně od roku 2005 věnujeme zdravotnímu stavu památného stromu zvýšenou péči. Pro jistotu.

Jakub Zdeněk Škrabal
kastelán hradu Pernštejn

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu