Čtení na tyto dny

Rok plný dnů

Na patách naděje
Léto.
Léto, které nevyšlo.

Proč skřivanům se hrdlo zadrhlo?
Kdo připínal torzům křídla motýlí?
A kdo byl smyčcem bez houslí?
Na minutovou ručičku lákali
jsme čas.

Je večer. Vysoký až k svítání.
Zbrojíř naděje.
Večer, kdy úzkost taje v dým
a z popele, co po pastýřských
ohních zbyl,
vzlétl jestřáb, sivý pták,
nesmrtelnou perutí.
Nad hory, nad doly.

Zlatem harfy odlétalo léto
a duše svlékala se
pro budoucí dny,
pro světlo nepodpírané berlemi.

(Vít Obrtel)

 

Doporučujeme ke čtení

Jaké bude bývat počasí?

Jan Hollan, č. 2/2019, s. 2-3

Stromy a voda

Radek Pokorný, č. 2/2019, s. 5-6, pro předplatitele

Zeleň a klima města

Jaroslav Rožnovský, Petr Salaš, č. 2/2019, s. 18-20, pro předplatitele

Stromy jako biotopy

Libor Sedláček, č. 2/2019, s. 21-24, pro předplatitele

Šumava vítězná

Václav Cílek, Jan Dvořák, č. 1/2019, s. 2-4

Sucho jako šance pro naše potoky a řeky?

Petr Pařil, č. 1/2019, s. 5-9, pro předplatitele

Chvála kulhavého poutníka

Vladimír Just, č. 1/2019, s. 20-22, pro předplatitele

Vcházení do obrazů IV – Bohdan Lacina

Jan Lacina, č. 1/2019, s. 30-33, pro předplatitele

Srub pod Čeřínkem


Jiří Poláček, č. 6/2012, str. 19

V lesích Jihlavských vrchů kousek pod vrcholem Čeřínku stojí starý srub. Nevím, kdy tu byl postaven, a neznám ani jeho stavitele; moc mi to však nevadí. Chodívám k němu už více než půl století, a to ve všech ročních dobách. Je jedním z opěrných bodů v krajině mého srdce a mých kořenů.

Vypadá stále stejně, ale jeho okolí se od konce padesátých let samozřejmě změnilo a pořád se mění. Když jsem k němu začal chodit, byl kolem něj vzrostlý smrkový les s mohutnými balvany a před ním se rozkládala lesní školka. Někdy v sedmdesátých letech byl celý les vykácen: byl jsem z té holoseče nešťastný!

Postupně však vznikal nový les a obnažený srub se v něm začal zvolna ztrácet. Dnes už ho okolní mladé smrky značně převyšují, takže z blízké cesty vedoucí na Čeřínek není vůbec vidět. Možná je to dobře. Již se však nelze kochat ani dalekými výhledy na druhou stranu; inu, vše má svůj líc i rub.

Musím přiznat, že dnešní uzavřený prostor kolem srubu má též svou poezii. À propos poezie! V osmdesátých letech jsem jednou uvnitř srubu našel ohmatanou žlutou knížku, kterou bych tu věru nečekal, neboť šlo o výbor z básnické tvorby Karla Sýse Rodné číslo Homéra. Bylo to setkání takřka surrealistické ražby: Homér v lese pod Čeřínkem!

Když už jsem se maně dostal k literatuře, chtěl bych připomenout Vladislava Vančuru, podle jehož mínění i věci nejstarší leží v síti přítomného času. A jak s tímto soudem souvisí řečený srub? Vždy si u něj připomínám dřívější návraty a přitom se raduji, jak je časuvzdorný. Byl bych rád, kdyby si svou starobylou podobu zachoval ještě dlouho poté, co já už k němu moci chodit nebudu…

Jiří Poláček
literární historik a kritik

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu