Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Srub pod Čeřínkem


Jiří Poláček, č. 6/2012, str. 19

V lesích Jihlavských vrchů kousek pod vrcholem Čeřínku stojí starý srub. Nevím, kdy tu byl postaven, a neznám ani jeho stavitele; moc mi to však nevadí. Chodívám k němu už více než půl století, a to ve všech ročních dobách. Je jedním z opěrných bodů v krajině mého srdce a mých kořenů.

Vypadá stále stejně, ale jeho okolí se od konce padesátých let samozřejmě změnilo a pořád se mění. Když jsem k němu začal chodit, byl kolem něj vzrostlý smrkový les s mohutnými balvany a před ním se rozkládala lesní školka. Někdy v sedmdesátých letech byl celý les vykácen: byl jsem z té holoseče nešťastný!

Postupně však vznikal nový les a obnažený srub se v něm začal zvolna ztrácet. Dnes už ho okolní mladé smrky značně převyšují, takže z blízké cesty vedoucí na Čeřínek není vůbec vidět. Možná je to dobře. Již se však nelze kochat ani dalekými výhledy na druhou stranu; inu, vše má svůj líc i rub.

Musím přiznat, že dnešní uzavřený prostor kolem srubu má též svou poezii. À propos poezie! V osmdesátých letech jsem jednou uvnitř srubu našel ohmatanou žlutou knížku, kterou bych tu věru nečekal, neboť šlo o výbor z básnické tvorby Karla Sýse Rodné číslo Homéra. Bylo to setkání takřka surrealistické ražby: Homér v lese pod Čeřínkem!

Když už jsem se maně dostal k literatuře, chtěl bych připomenout Vladislava Vančuru, podle jehož mínění i věci nejstarší leží v síti přítomného času. A jak s tímto soudem souvisí řečený srub? Vždy si u něj připomínám dřívější návraty a přitom se raduji, jak je časuvzdorný. Byl bych rád, kdyby si svou starobylou podobu zachoval ještě dlouho poté, co já už k němu moci chodit nebudu…

Jiří Poláček
literární historik a kritik

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu