Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

K lesnímu požáru v Bzenecké Doubravě


David Horal, Vladan Riedl, Gašpar Čamlík, č. 6/2012, str. 22-23

Květnový požár

Koncem letošního května vypukl v Bzenecké Doubravě dosud největší lesní požár v České republice. Podrobně o něm informoval denní i odborný tisk a další média, takže si shrňme jen to základní: požár byl nahlášen 24. 5. odpoledne, uhašen byl až po sedmi dnech. Zasaženo bylo kolem 160 ha převážně borového lesa, předběžný odhad škod činí přes 27 milionů Kč; poškozeno bylo na 30 tisíc m3 dříví. Úplně byly zničeny mladé porosty do 30 let, u kterých proběhl korunový požár. U porostů starších, kde šlo o požár pozemní, není míra poškození přesně známa. Stromy reagují na poškození vodivých pletiv vysokými teplotami nejprve žloutnutím jehlic a pak jejich opadem. K tomu dochází v závislosti na dalších okolnostech se zpožděním. V některých případech mohou stromy v následujícím roce opět obrazit. Za nejméně poškozené lze jednoznačně označit smíšené listnaté části porostů.

Již dva týdny po požáru (7. 6.) bylo na ploše požářiště zaznamenáno 23 druhů ptáků, mezi nimi se přímo ze spálených ploch ozývali dva samci skřivanů lesních a také dudek chocholatý. V té době už začalo požářiště zarůstat třtinou křovištní. Během požáru vzala za své tři hnízdiště lelka lesního, avšak záhy se tito ptáci přesunuli těsně za okraj spáleniště, kde pravděpodobně zahnízdili. Jedno z nových teritorií zčásti zasahovalo do spáleniště. Ještě týž den, kdy byl požár uhašen, se na některých plochách vyskytly ještěrky obecné, slepýš křehký a bylo zjištěno 10 druhů ptáků. Jak je vidět, do spálené plochy se rychle vrátil život, dokonce v jednom dubu požár přežila rodinka strakapoudů velkých. V severní části spáleniště se rozmáhá zmlazení trnovníku akátu z matečných stromů vyskytujících se po obvodu spálené plochy. Tento druh se může chovat invazně jak na spáleništích, tak na vátých píscích, proto by bylo dobré na jeho rozrůstání dohlížet.

Téměř na celém území hospodaří státní podnik Lesy České republiky, lesní správa Strážnice. Požár ještě ani nebyl uhašen a už se rozběhly diskuse o způsobu obnovy území, do kterých se kromě lesníků zapojila i přírodovědecká a ochranářská veřejnost různého odborného zaměření (botanici, entomologové, ornitologové…). I to bylo zřejmě jedním z podnětů pro kulatý stůl, který koncem července svolal do Bzence náměstek hejtmana Ivo Polák. Zúčastnilo se ho několik desítek lesníků, hasičů, státních i nestátních ochranářů, zástupců obcí ad.

Zdejší lesy jsou zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení se zvýšenou funkcí půdoochrannou. Celá plocha požářiště je součástí ptačí oblasti Bzenecká Doubrava - Strážnické Pomoraví, která byla vyhlášena v roce 2005 pro šest druhů ptáků; otázka způsobu obnovy lesa po požáru je závažná především pro dva z nich - skřivana lesního a lelka lesního.

Co bylo dosud a co ještě dřív

Historie tohoto území - někdy přezdívaného Moravská Sahara - je poměrně dobře známá (viz např. články Jongepierová a Grulich, Veronica č. 4/1989, s. 7-8 nebo Čmelík, Veronica č. 4/1992, s. 7-8): původně převážně dubové lesy byly během 14.-18. století postupně zničeny těžbou, pastvou dobytka a polařením, následně byl celý kraj sužován rozsáhlou erozí a písečnými bouřemi a po řadě neúspěšných pokusů se podařilo lesy obnovit až lesmistru Janu Bedřichu Bechtelovi, který zde působil v letech 1825-1868 a pro obnovu lesa použil převážně borovici lesní. Borové monokultury zde převažují dodnes, přestože samotný Bechtel považoval borovici spolu s břízou za přípravné dřeviny a patrně předpokládal, že v budoucnu zde budou obnoveny lesy dubové. Dnes už si většina návštěvníků i přes název Doubrava pod tímto pojmem vybaví rozsáhlé plochy borových lesů s ojedinělými duby, popř. ještě břízou (na vlhčích místech olší).

Současné podmínky, kdy v rámci lesního hospodaření vzniká holosečnou těžbou bezlesí (byť krátkodobě), ale také mozaika mladších a starších porostů spolu s přirozeným zmlazením pod starými stromy, lelkovi a skřivanovi vyhovují. Hospodaření v Doubravě s borovicí jako hlavní dřevinou na rozsáhlém celku (téměř 5 000 ha) těmto druhům prospívá, oba druhy zde hnízdí v nejpočetnějších populacích v ČR. Přestože se skřivan lesní vyskytuje na celé ploše, za jádrové zóny výskytu je možno považovat místní maloplošná zvláště chráněná území (národní přírodní památka Váté písky, přírodní památka Vojenské cvičiště) spolu s evropsky významnou lokalitou Bzenecká střelnice, tedy území velmi osobitá a s největší biodiverzitou. Zatímco tady se skřivan trvale vyskytuje docela početně, další lokality obsazuje podle fáze hospodaření, kdy mu vyhovují pouze paseky s mladými výsadbami, a jeho rozšíření se tedy neustále mění. Podobně si také lelek vybírá v rámci lesa otevřené plochy, často zalesněné paseky. Upřednostňuje rozvolněné plochy s mozaikou lesa různého stáří a bezlesí. Ani lelek se nevyskytuje rovnoměrně, ale soustředěně, patrně kvůli potravní základně, především kolem zmiňovaných chráněných území, u lesních mokřadů, při lesních okrajích apod. Souvislé jednověké monokultuře se vyhýbá.

Ovšem plošné smýcení zasažených ploch a následné zalesnění borovicí tak, jako např. na slovenském Záhoří po požáru v roce 1992, kdy shořelo téměř 1 300 ha lesa, by vedlo ke vzniku obrovského stejnověkého porostu. Ten by se po dosažení určitého věku až do mýtní zralosti stal pro lelka i skřivana nezajímavým. V budoucnu by byl stejnověký les opět náchylný jak k požáru, tak i ke kalamitnímu výskytu např. motýla obaleče prýtového.

Co teď

Přes nesporné velké ztráty na majetku v hospodářsky využívaných lesích, na zvěři a volně žijících druzích rostlin a živočichů i přes obrovské náklady na nasazení hasičů se lze na požár dívat i jako na jistou příležitost využít postupy příznivé z hlediska ochrany přírody a současně jako možnost k rozsáhlým výzkumům, jejichž výsledky by mohly být využitelné i pro ochranu lesa a produkční lesnictví.

Doporučujeme ponechat část plochy poškozené požárem (asi 5-10 ha) samovolnému vývoji pro sledování postupu obnovy. A to spíše uvnitř spáleniště, než na jeho okrajích, abychom omezili vzájemné ovlivnění s požárem nedotčenými hospodářskými lesy. V Polsku bývá v případě požárů ve státních lesích tímto způsobem obvykle ponecháváno 5-15 % zasažené plochy. V Česku bylo zatím ponecháno samovolnému vývoji necelých 18 ha shořelého lesa v národním parku České Švýcarsko po požáru v červnu 2006 (blíže viz Marková a kol., Ochrana přírody č. 1/2011, s. 18-21).

Území dnešního požářiště by bylo vhodné rozčlenit sítí protipožárních pásů o různé šířce (řádově až několik desítek metrů), trvale udržovaných jako bezlesí. Takové pásy spojují výhody protipožární funkce a významu jako útočiště pro ohrožené pískomilné druhy organismů (hmyz, rostliny) i jako hnízdiště a potravní zdroj pro ptáky. Se zakládáním podobných pásů jsou bohaté zkušenosti např. v Německu, Polsku či Pobaltí. Důraz na preventivní opatření je kladen i ve Strategii v oblasti lesního hospodářství EU.

Při zalesňování doporučujeme používat ve vyšší míře listnaté dřeviny přirozené druhové skladby (zejména dub a lípu), a to i nad rámec vyhláškou č. 83/1996 Sb. stanoveného podílu tzv. melioračních a zpevňujících dřevin. Opad listnatých dřevin může podpořit změnu vlastností půd tvorbou humusové vrstvy, což je v souladu se zvýšenou půdoochrannou funkcí zdejších lesů.

Na těžených plochách by v nejvyšší možné míře měly být ponechávány výstavky a skupiny stromů včetně ohořelých torz. Výstavky jsou biotopem mnoha živočišných druhů, včetně druhů chráněných. Slouží k rozmnožování hmyzu i jako potravní základna pro ptáky a mohou také sloužit jako zdroj přirozené obnovy a částečně napomoci k příznivějším mikroklimatickým podmínkám. Brouk krasec ohňový se vyvíjí na borovicích a dalších jehličnanech poškozených ohněm. Pomocí infračervených receptorů v kloubních jamkách druhého páru nohou je schopen vnímat desetihektarový požár na vzdálenost 12 km, je znám i případ 80 km. Les by měl být obnovován pokud možno postupně, a nikoli najednou. Věková rozrůzněnost lesů na tak rozsáhlé ploše je významná pro jejich budoucí ekologickou stabilitu, a tím mj. i pro odolnost vůči požárům.

Tato navrhovaná opatření zohledňují nejen potřeby ochrany přírody, ale i ochrany lesa a lesnického výzkumu, který může dopomoci také ke zdokonalení lesnického provozu. Na jednání v Bzenci přislíbili zástupci Krajského úřadu Jihomoravského kraje (odboru životního prostředí) pomoc při prosazení těchto návrhů. Pokud k tomu dojde, bude to svědčit o vyspělosti našeho lesnictví, které je schopno uplatňovat současné poznatky moderní vědy.


Ing. David Horal (1969) a Ing. Vladan Riedl (1980) pracují v Agentuře ochrany přírody a krajiny na Správě chráněné krajinné oblasti Pálava a Krajském středisku Brno, Mgr. Gašpar Čamlík (1985) je členem České společnosti ornitologické, a vedoucím patronátní skupiny pro významné ptačí území Bzenecká Doubrava - Strážnické Pomoraví a pracuje v o.p.s. Alka Wildlife, david.horal(zavináč)nature.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu