|
Vstup pro předplatitele: |
— dnes 25. listopadu 1979 —
neříkat už nadále stromům stromy,
nýbrž nazývat je jmény:
pravými, smyšlenými, přezdívkou,
nikdy ne nadávkou:
Nazdar, jeřábe před oknem,
dočkáš se letos zase kvíčal?
Čao, kočičí jabloni na dvorku!
Sníš, hruško, o budoucích rydlech?
Smrky se jmenují
Nicolas, Henri, René.
Keř pámelník volá
po komolení,
i slovo se dá rozšlapat.
Jilmy, vydržte.
(Ludvík Kundera)
Ammon, W.: Výběrný princip v lesním hospodářství. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy 2009, 157 s.
Může překvapit, že v roce 2009 vyšel poprvé český překlad knihy, jejíž první vydání je datováno rokem 1937. Walter Ammon, dlouholetý správce v lesích švýcarského města Thun, ji však ještě za svého života doplnil a dočkal se druhého (1944) a třetího vydání (1951). Knížka se díky svému praxí ověřenému obsahu stala klasikou užití výběrného principu v obhospodařování lesů a pro trvající zájem o nadčasové zkušenosti ji nakladatelství Paul Haupt Bern vydalo znovu ve čtvrtém, upraveném vydání v roce 1995.
Ammonovu knihu lze použít jako učebnici výběrného principu - pochopitelně zaměřenou na určité přírodní podmínky, ve kterých se protínají růstová optima smrku, jedle a buku. V první kapitole autor obhajuje renesanci výběrného principu a vysvětluje svoje pragmatické - tedy hospodářské - důvody. Druhá představuje teorii principu a třetí navazuje popisem struktury, růstu a funkce výběrného lesa ve švýcarském pojetí. Následují dvě klíčové kapitoly o zásadách obhospodařování výběrného lesa a jeho hospodářské výkonnosti, zejména jak na každém majetku v jeho přírodních podmínkách dosáhnout maximalizace a dlouhodobé stabilizace celkového běžného přírůstu - jinak řečeno jak nastavit maximální produkční výkon lesa při zachování trvalosti podmínek, které jej podmiňují. Na závěr Walter Ammon představuje svoji vizi dalšího užití výběrného principu.
V českém překladu jsou zařazeny předmluvy všech čtyř vydání Ammonovy knihy, které pěkně ilustrují postupnou změnu společenských podmínek. Walter Ammon je místy hodně kategorický v obhajobě výběrného principu, ale vždy svá tvrzení dokládá, je přímý a celou problematiku dokáže srozumitelně vysvětlit i těm, kteří se s užitím výběrného principu setkávají poprvé. Neboť jak píše již v prvním vydání: „Když to známe, už to není žádné umění. Umění je to, když to nevíme.“
Tomáš Vrška