Čtení na tyto dny

Král smrků

(Smrk ztepilý
Stáří 180 let
Výška 38 m
Obvod 402 cm)

Prší
Přítmí pravěkého lesa
Ticho kapradin a trav
a kapající vody

Posvátná úzkost
slovanského obětiště

Zpovzdálí
hluk dětské
školní křížové výpravy

Směrovka: Král smrků 300 m

Zpáteční cestou
sbírám papírky
od žvýkaček a bonbonů
zn. Velim

(Jaroslav Kvasnica
Mariánské lázně 1987) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Čmeláci jsou také včely


Vladimír Ptáček, č. 2/2009, str. 26

Kromě včel medonosných existuje ještě mnoho druhů jim příbuzných včel samotářských a čmeláků (v oblasti bývalé ČSFR bylo popsáno více než 600 druhů samotářek a 30 druhů čmeláků; všechny patří do čeledi včelovitých - Apidae). Mezi včelami existují dvě velké skupiny podle způsobu sběru pylu. Běžně známé včely nosící pyl v podobě bochánků na zadních nohách se označují jako včely nohosběrné (včela medonosná, čmeláci, pelonosky, ploskočelky, šedosrstky a řada jiných). Další skupinu tvoří včely břichosběrné, které nosí náklad pylu na spodní straně zadečku (čalounice, zednice aj.) a dokonce jsou i včely parazité využívající k vlastnímu životu jiných druhů včel. Zatímco medonosné včely přezimují v úlech pod péčí včelaře, včely samotářky a čmeláci zimují v hnízdištích z předchozího roku nebo prostě zahrabáni v zemi.

Jak žijí včely samotářky

S rozkvětem prvních jarních rostlin se objevují i nejranější druhy včel samotářek. Tělíčko mají ochlupené a někdy bývají i pestře zbarvené. Na první pohled připomínají čmeláky (zednice, pelonosky). Pozdější druhy vyletují v závislosti na rozkvětu jejich živných rostlin - nejpozději v červnu nebo červenci.

Na rozdíl od včel medonosných a čmeláků nemají samotářky dělnice, existují pouze samečkové a samičky. Samečkové poletují po květech a pátrají po samičkách. Samičky mají za úkol najít místo pro hnízdění. Hnízdí buď v hotových dutinách (rourky různého průměru ve dřevě nebo krytině, škvíry v oknech, případně i v ulitách plžů) nebo si hnízdo vyhrabou v zemi, trouchnivém dřevě, jiné ho přilepí na skály. Postupně založí 8-20 buněk, každou zásobí směsí pylu a nektaru, položí vajíčko a pokračují ve stavbě buňky další. Potom u velké části druhů zakladatelka hyne. V buňkách přezimuje potomstvo ve stadiu kukly nebo dospělce. U jiných druhů (ploskočelky) se matka dočká svých dcer, které jí v péči o další generaci larev pomáhají. Nejsou to však pravé dělnice, každá ze samiček je schopna po oplození klást vajíčka.

Samotářky bývají většinou drobné a podle toho je na jaře odlišíme od matek čmeláků. Výjimkou jsou robustní drvodělky - fialová nebo obecná, které jsou stejně velké jako čmeláčí matky a hnízdí v trouchnivějícím dřevě. Na rozdíl od čmeláků jsou však poměrně řídce ochlupené a jejich těla i křídla mají černomodré až fialové odstíny. Vyletují poměrně brzy na jaře a žijí několik měsíců.

Ze života čmeláků

Na jaře se objevují samičky, budoucí matky čmeláků. Bývají rovněž chlupaté a pestře zbarvené, avšak na rozdíl od samotářských včel jsou mnohem robustnější. Jejich úkolem je po asi týdenní rekonvalescenci ze zimního spánku najít vhodné hnízdiště a vychovat první generaci dělnic. Tehdy poletují po terénu a lezou do děr po drobných hlodavcích, jiné pátrají v ptačích a veverčích hnízdech, další prozkoumávají budovy, kde nejednou naletí na sklo a bez naší pomoci nenajdou cestu ven. Potřebují chráněné místo s dostatkem teplodržného materiálu, např. mechu, jemné myší srsti nebo peří. Najdou-li vhodné místo, vystavějí v kupce steliva komůrku jen o málo větší, než jsou samy. U východu vybudují z vosku medový džbáneček velikosti hrášku, kam nashromáždí malou zásobu potravy. Poté vystavějí na dně komůrky voskovou dutinku, nakladou 6-15 vajíček a začnou buňku, později larvičky a kukly budoucích dělnic, vlastním tělem zahřívat. 

Čmeláčí matky jsou výjimkou mezi hmyzem - dovedou záměrně zvýšit tělesnou teplotu. Létají proto i za chladného počasí, aby nasbíraly potravu pro hladové larvičky a krytí potřeby energie na noční inkubaci plodu. Asi po 22-25 dnech se vylíhnou první dělnice. Jsou mnohem drobnější nežli matky, které pak již zůstávají v hnízdě, kladou další vajíčka a pečují o plod. Jak čmeláků přibývá, bývají lépe živené dělnice robustnější, až v létě najdeme čmeláky skoro stejně velké jako matky. V té době se také objevují samečkové a mladé matky. V jedné rodince jich může být několik desítek až kolem dvou stovek. Po oplození venku se mladé matky nasytí medem a rodné hnízdo opustí. V přírodě se zahrabou do země, upadnou do zimního spánku a probudí se zase až na jaře. Cyklus se tak uzavírá, osazenstvo původního hnízda postupně vymírá.

Hospodářské využití

Některé druhy samotářských včel i čmeláků se dnes hromadně využívají k opylování ovocných stromů, vojtěšky, jetelů, osiv zeleniny, genetických zdrojů i plodové zeleniny ve sklenicích. Například semeno vojtěšky seté se v Kanadě a USA vyrábí téměř výlučně s využitím samotářské včely čalounice mateřídouškové, kterou tamní zemědělci hromadně chovají v umělých hnízdištích, po skončení sezony vyberou kokony s kuklami včel, uskladní je v chladnu a příští rok je zvýšením teploty nechají vylíhnout asi 21 dnů před rozkvětem vojtěšky, která má být opylována. U nás jsme v 80. letech minulého století vypracovali metodu podpory přirozených populací samotářské včely šedosrstky tolicové, která hnízdí v zemi přímo v polích vojtěšky. Podniky, které metodiku zavedly, zaznamenaly podstatné zvýšení výnosů osiva.

Rovněž některé druhy samotářek rodu Osmia se v zahraničí chovají v umělých hnízdištích. V oblastech s nedostatkem včel medonosných se používají k opylování ovocných stromů. Veškeré papriky, rajčata nebo jahody, které se objevují na pultech obchodů mimo vegetační dobu, byly ve sklenících v době květu opylovány uměle chovanými čmeláky, nejčastěji čmelákem zemním. Ve druhé polovině minulého století tak vzniklo nové odvětví zemědělské výroby, kdy hospodářská produkce přímo počítá s využitím vhodného druhu opylujícího hmyzu.

Jak přitáhnout opylující hmyz

Co můžeme pro samotářské včely a čmeláky i včely medonosné udělat?

1. Postarat se o dostatek potravy pro ně v krajině:
- vysazovat a zachovat co nejvíce stromů, které v době květu poskytují včelám potravu jívy, vrby, javory, jírovce, akáty, lípy, jerlíny);
- v obcích i na zahradách vysévat trávníky a louky a kosit je postupně, aby zčásti stále kvetly. Hromadné skosení učiní ze sídliště na dlouhou dobu poušť a čmeláčím rodinkám hladem uhyne plod, včely samotářky nestačí dokončit hnízdění;
- pokud je to možné, s rozumem likvidovat i "zaplevelená" místa, kde kvetou hluchavky a další rostliny, které čmeláčí matky s oblibou navštěvují.

2. Na vlastních zahradách můžeme umístit hnízdiště pro včely samotářky - svazky stébel rákosu o průměru 5-10 mm s hladkým řezem a dutinou uzavřenou vzadu kolénkem, spojené gumičkami nebo drátkem. Svazky umístíme na stinné a chráněné místo. Včely samotářky je najdou samy a postupně můžeme pozorovat populaci, rostoucí každým rokem. (Spolu se včelami se v trubičkách usadí i některé samotářské vosy.)

3. Rovněž čmeláci se dají chovat v úlcích. Dnes se rodiny celoročně udržují v aktivním stavu v laboratořích, avšak lze je tradičním způsobem usadit v úlcích. Jde o kvalitně vyrobené krychle o rozměru 25 cm. Úlek naplníme jemným stelivem a postavíme na polostinné místo v koutu zahrady. Chráníme před deštěm. Matky ho v asi 25 % najdou samy.


Doc. RNDr. Vladimír Ptáček, CSc. - Ústav experimentální biologie Přírodovědecké fakulty MU

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu