Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Strakapoud a vinice


Karel Hudec, č. 1/2013, s. 4

Co má strakapoud na obálce společného s vinicemi? Kmeny révy jsou tak tenké, že by na ně strakapoud téměř nedosedl a i při sebeusilovnějším klepání by na nich sotva co našel k snědku. A na betonových sloupcích, které jsou pořádkovou dominantou současných rozlehlých vinohradů, teprve ne - i když na ně výjimečně dosedne. Ovšem tento nehostinný vztah vinohradů ke strakapoudům není trvalý. Kdo ještě mohl procházet rozlehlé oblasti jihomoravských vinohradů před začátkem „zprůmyslnění zemědělské velkovýroby“ v padesátých letech minulého století, viděl krajinu poněkud jinou. Mezi řadami vinné révy, rozčleněnými na menší plochy jednotlivých sadů, stály řady stromů. Byly to meruňky, třešně, hrušně, někdy i mandloně nebo i další stromy. Dominantou každého vinohradu však byly ořešáky. A nebylo vzácností, že v dutinách jejich starých kmenů se usadil pár strakapoudů, který v pátrání po hmyzí potravě prošmejdil všechny stromy kolem. Kdepak jsou dnes stromy - v obrovských plochách souvislých vinohradních plantáží by překážely při mechanizovaném ošetřování.

A možná je zřejmé ještě jedno spojení strakapouda s obrazem jihomoravské krajiny. Od padesátých let byl náš strakapoud velký nahrazen ve vesnicích i v polní krajině do značné míry dalším druhem, který se k nám tehdy nastěhoval z Balkánu, ale zřejmě bez souvislosti se zemědělskou velkovýrobou. Je to velmi podobný a běžně téměř nerozlišitelný strakapoud jižní. Ten se liší hlavně v jednom detailu: nemá na bílých stranách krku příčný černý pásek. Hnízdo tohoto druhu je možné zjistit i uprostřed měst v dutinách stromů, někdy i v nejmenších alejích. Ale je to pravděpodobné pouze na Moravě: šíření tohoto druhu se na dlouhá desetiletí zastavilo na Českomoravské vrchovině, v Čechách se tento druh dodnes téměř nevyskytuje.

Takže je vidět, že i obraz strakapouda může vyvolat nejen obraz vinice, ale i obraz krajiny a jejích změn. Většinou se v této souvislosti píše o změnách dlouhodobých, ale ty zřejmě mohou proběhnout velmi rychle. Uvidíme…

Karel Hudec
ornitolog

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu