Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Strakapoud a vinice


Karel Hudec, č. 1/2013, s. 4

Co má strakapoud na obálce společného s vinicemi? Kmeny révy jsou tak tenké, že by na ně strakapoud téměř nedosedl a i při sebeusilovnějším klepání by na nich sotva co našel k snědku. A na betonových sloupcích, které jsou pořádkovou dominantou současných rozlehlých vinohradů, teprve ne - i když na ně výjimečně dosedne. Ovšem tento nehostinný vztah vinohradů ke strakapoudům není trvalý. Kdo ještě mohl procházet rozlehlé oblasti jihomoravských vinohradů před začátkem „zprůmyslnění zemědělské velkovýroby“ v padesátých letech minulého století, viděl krajinu poněkud jinou. Mezi řadami vinné révy, rozčleněnými na menší plochy jednotlivých sadů, stály řady stromů. Byly to meruňky, třešně, hrušně, někdy i mandloně nebo i další stromy. Dominantou každého vinohradu však byly ořešáky. A nebylo vzácností, že v dutinách jejich starých kmenů se usadil pár strakapoudů, který v pátrání po hmyzí potravě prošmejdil všechny stromy kolem. Kdepak jsou dnes stromy - v obrovských plochách souvislých vinohradních plantáží by překážely při mechanizovaném ošetřování.

A možná je zřejmé ještě jedno spojení strakapouda s obrazem jihomoravské krajiny. Od padesátých let byl náš strakapoud velký nahrazen ve vesnicích i v polní krajině do značné míry dalším druhem, který se k nám tehdy nastěhoval z Balkánu, ale zřejmě bez souvislosti se zemědělskou velkovýrobou. Je to velmi podobný a běžně téměř nerozlišitelný strakapoud jižní. Ten se liší hlavně v jednom detailu: nemá na bílých stranách krku příčný černý pásek. Hnízdo tohoto druhu je možné zjistit i uprostřed měst v dutinách stromů, někdy i v nejmenších alejích. Ale je to pravděpodobné pouze na Moravě: šíření tohoto druhu se na dlouhá desetiletí zastavilo na Českomoravské vrchovině, v Čechách se tento druh dodnes téměř nevyskytuje.

Takže je vidět, že i obraz strakapouda může vyvolat nejen obraz vinice, ale i obraz krajiny a jejích změn. Většinou se v této souvislosti píše o změnách dlouhodobých, ale ty zřejmě mohou proběhnout velmi rychle. Uvidíme…

Karel Hudec
ornitolog

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu