|
Vstup pro předplatitele: |
Nad ránem s bouřkou přistály
i ty nezralé
Zářily
jako vltavíny
s křišťálovou peckou uvnitř
Scifisté samozřejmě spali
jako když je
do hvězd hodí
my jsme samozřejmě spali
jako když nás
do hvězd hodí
a hvězdy samozřejmě spaly
jako když je
do lidí hodí
Tak byla budoucnost
zase jen ve hvězdách
a lidech
(Jiřina Salaquardová)
má název skoro po celé Evropě příbuzný, ale jeho původ je, jak třeba ukazuje odlišné řecké oinos, ještě předindoevropský, pocházející ze Středomoří. Odkud jej však máme my, když jsme přímý kontakt se Středomořím neměli? Spíš než kulturní latinou (vinum) jej asi budeme mít zprostředkován germánštinou (wein, dříve win). Ukazuje na to mimo jiné dávná složenina vinohrad, která u nás označuje vinici stejně jako německé weingards (ve staroslověnštině a staré ruštině vinograd pojmenovává vinnou révu). Také slovenské pojmenování vinaře vincúr je nepochybně přejaté německé winzer.
Kultura vína se u nás rychle šířila. Jungmannův slovník uvádí, že na Mělnicku bylo na začátku 19. století známo už 72 odrůd vína: hustozrnaté roučí, řídkozrnaté roučí, karmazín, uherka, busín vlaský, červený arab, tarant červený, červený brnčí, červená ryvole, modř královská, modř světlá, beranice neb beranec, modrý muškát, tvrdé, drumín, velký merlink, tarant černý, inkoustové… (to jsem z Jungmanna vypsal jen červené odrůdy).
Dušan Šlosar