Vstup pro předplatitele: |
Byli jsme vyznamenáni.
Nu ano,
letos na jaře
dostalo se nám mimořádné výsady.
V koruně naší borovice
založil si hnízdo pár pěnkav.
Já ovíván
přelety dříve vzácnými jak šafrán
jen popelím se v poctě důvěrou,
ty co chvíli zase kladeš na ústa
prst v roli starostlivé strážkyně.
A oběma nám duše obrůstají prachovými pírky.
A oběma nám jde k duhu
tohle filigránsky něžné sousedství
v zeleném velkoměstě veškerenstva.
(Josef Suchý)
má název skoro po celé Evropě příbuzný, ale jeho původ je, jak třeba ukazuje odlišné řecké oinos, ještě předindoevropský, pocházející ze Středomoří. Odkud jej však máme my, když jsme přímý kontakt se Středomořím neměli? Spíš než kulturní latinou (vinum) jej asi budeme mít zprostředkován germánštinou (wein, dříve win). Ukazuje na to mimo jiné dávná složenina vinohrad, která u nás označuje vinici stejně jako německé weingards (ve staroslověnštině a staré ruštině vinograd pojmenovává vinnou révu). Také slovenské pojmenování vinaře vincúr je nepochybně přejaté německé winzer.
Kultura vína se u nás rychle šířila. Jungmannův slovník uvádí, že na Mělnicku bylo na začátku 19. století známo už 72 odrůd vína: hustozrnaté roučí, řídkozrnaté roučí, karmazín, uherka, busín vlaský, červený arab, tarant červený, červený brnčí, červená ryvole, modř královská, modř světlá, beranice neb beranec, modrý muškát, tvrdé, drumín, velký merlink, tarant černý, inkoustové… (to jsem z Jungmanna vypsal jen červené odrůdy).
Dušan Šlosar