|
Vstup pro předplatitele: |
Vzpomeň si, jak jsme sbírali
u hájovny křik
divokých husí
Rybník byl na zimu vypuštěný.
Nad černým dnem —
v přísných a potrhaných řádkách
letěla hejna.
Ze střechy křídel
jsem skládal vlastní dno.
(Jan Skácel
Smuténka, 1965)
Krajina, která je rozdělena administrativní čarou státní hranice, nebo údolí, jehož oba břehy pevně tmelí stuha řeky Dyje, která dala celé oblasti jméno? Linie bariér železné opony, která navždy zjizvila tento kraj, nebo rozmanitá krajina, kde se střetává vlažné hercynikum s teplým panonikem? Krajina rozchodu, nebo sblížení? To vše může být krajina národního parku Podyjí.
Jsem rád, vážení čtenáři časopisu Veronica, že nám redakce nabídla možnost opět připomenout národní park Podyjí na větším prostoru tohoto dvojčísla. Není to náhoda. Správa národního parku Podyjí spolupracuje s Ekologickým institutem Veronica příležitostně po celou dobu své existence. Jihomoravská ochrana přírody, ať už je reprezentována sférou nevládních organizací, či „oficiálních struktur“, má svou tradici a snad i nezpochybnitelné renomé. Snahou mých kolegů, autorů článků, které jsou věnovány našemu národnímu parku, bylo představit Podyjí dnešních dnů. Snad se nám to podařilo…
Tomáš Rothröckl