Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

O ledňáčkovi


Karel Hudec, č. 2/2013, s. 16-17

Ledňáček říční (Alcedo atthis), jehož kresba od Jana Dungla zdobí obálku tohoto čísla, není u nás právě běžným ptákem, ale zná ho patrně každý. A to ne proto, že jeho jméno je v novější době často použito jako obecný název pro mražený krém. I když i to neprávem: jméno „ledňáček“ je chybný překlad německého „Eisvogel“, které etymologicky nesouvisí s Eis - led, ale s Eisen - železo. Tedy pták „železný“, kovově modře se lesknoucí. Oprávněně - když vám ledňáček bleskurychle přeletí nad vodní hladinou, slyšíte pouze písknutí a uvidíte modrý záblesk. A pokud opatrně postupujete, zahlédnete na větvičce vrby nad vodou sedícího ledňáčka, jak shlíží do vody, kam by se rád vrhl za nějakou rybkou. To může být někdy i u Dyje v národním parku Podyjí, kde nepravidelně hnízdí několik párů a během zimy bylo v posledních letech při sčítání vodních ptáků pozorováno nejvýš šest jedinců.

Ledňáček ostatně nemá se zimou moc rád něco společného: zamrzají mu zdroje ryb, kterými se živí, a kruté zimy byly vždy příčinou úhynu mnoha jedinců. Trvalo pak zpravidla několik let, než jeho početnost zase vzrostla. Nikdy u nás neměl a dodnes nemá život lehký. Donedávna byl vyhlašován za úhlavního nepřítele rybího plůdku, zejména pokud si vyhlédl plůdkový rybníček rybářského chovu. S pokrokem techniky přišly znečištěné vody a k tomu regulace toků, často s kamennou úpravou břehů. Poněvadž ledňáček si vyhrabává pro hnízdění v hlinitých stěnách noru hlubokou až jeden metr, nové břehy mu vytvoření spokojeného domova neumožňují. Naštěstí však se již ledňáčci neloví ani nechytají do želez, vody jsou čistší a ledňáčci se naučili hnízdit i v umělých norách zapuštěných do kamenných břehů. Tak ještě ty zimy. Někteří ledňáčci však zimu přečkají zimní dovolenou ve Středomoří, mnozí dokonce až v severní Africe, jak ukazují naše kroužkovací výsledky. Takže snad ledňáčci u nás ještě vydrží, ostatně jejich jméno si do štítu dala i jedna organizace ČSOP, která se také o ně velmi stará.

Barevnost ledňáčků je proti naší, na barvy celkem chudé ptačí fauně velmi nápadná. Je to ale snadno vysvětlitelné: náš ledňáček je jediný druh z celkem devadesáti tří, který žije tak vysoko na severu. Ostatní druhy žijí většinou v tropech, kde tolik nezáleží na krycím zbarvení, jako na imponování partnerovi - podobně jsou na tom i další ledňáčkovi příbuzní, jako mandelík, dudek či vlha. Velká část tropických ledňáčků nejsou ani tak vodní, jako lesní ptáci. K nejznámějším druhům z celé té čeledi patří asi australský ledňák obrovský, méně barevný, zato s chechtavým hlasem, vyjádřeným anglickým jménem Kookaburra.

Ledňáček je u nás nyní symbolickým ptákem čistých potoků. Ve starověku však byl symbolem manželské věrnosti, dnes asi těžko představitelné: když se Alkyoné dozvěděla o smrti manžela při ztroskotání lodi, vrhla se do moře a utopila se; za tuto věrnost byla od bohů proměněna v ledňáčka a byla jí dána možnost udržet moře po 14 dní v klidu. Latinské jméno ledňáčka alcyon bylo vědecky použito pro jiný druh, ale i tak se celá pověst vztahuje zřejmě na rybaříka jižního, který žije již v Malé Asii a jako jeden z mála ledňáčků loví i v moři - dokáže se totiž bleskurychle spustit pod hladinu z třepotavého letu na místě. Český vztah k ledňáčkům byl prozaičtější než starověkých bohů a někteří - spíše lidé - by soudili, že pro Čechy typický, zachovaný v jedné staré pověře: „Kdo zastřelí ledňáčka a vezme z něho jazyk, může spůsobiti, že se každý terče chybí, zadělá-li jazyk rybaříkův do prkna“. Návod na vlastní trefení se ledňáčka proto raději vynechám.

Karel Hudec

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu