Čtení na tyto dny

Dno

Vzpomeň si, jak jsme sbírali
u hájovny křik
divokých husí

Rybník byl na zimu vypuštěný.

Nad černým dnem —
v přísných a potrhaných řádkách
letěla hejna.

Ze střechy křídel
jsem skládal vlastní dno.

(Jan Skácel
Smuténka, 1965) 

 

Stopy v krajině


Jan Lacina, č. 4/2013, s. 1
Stopy medvěda ve sněhu, CHKO Beskydy, Morávka, duben 2012.
Stopy medvěda ve sněhu, CHKO Beskydy, Morávka, duben 2012. Foto Jan Rohan

Ne náhodou začíná toto číslo vzrušujícím pohledem na jarní stopy beskydského medvěda. Vždy o prázdninách se snažíme připravit zajímavý pel-mel, do něhož články o velkých šelmách v naší kulturní krajině určitě patří. Nejen na sněhu, ale i v suchém létě můžeme narazit na pobytové stopy plachých zvířat, které v nás evokují pocit divočiny. Pro mne to například letos byly otisky tlapek kočky divoké v jemném písku lesní cesty na východoslovenském Vihorlatu či čerstvé skluzy a okusy bobrů na březích Svratky pod Tišnovem. Vždycky mě potěší, když zjistím, že alespoň někde ještě dokážou a mohou žít velcí savci málem po boku s člověkem. Taková krajina je pro mne hodnotnější.

Náš časopis je však hlavně o stopách nesrovnatelně zřetelnějších, trvalejších a rozsáhlejších, které vytváří v krajině člověk. Zatímco někteří odborníci se snaží zachovat a obnovit dálkové migrační cesty velkých zvířat, jiní se pokoušejí, často ve stejné trase, prosadit průplav Dunaj-Odra-Labe, který by značnou část našich poříčních krajin znehodnotil. I příčinu nedávných povodní lze hledat v lidských stopách - v zabetonované, zaasfaltované a všelijak udusané půdě, která nedokáže srážky pojmout. A co uvěznění toků do úzkých kamenných navigací, zatímco přírodě blízké úpravy břehů zůstávají většinou jen na papíře? Anebo světelné znečištění - dají se ještě najít oázy přírodní noci?

Jsou však i pozitivní stopy člověka, a ty potěší. Potěší i vyznání Jindřicha Štreita, nezaměnitelného fotografa lidí a lidiček vytvářejících rozmanité stopy ve své krajině. „Všude je krásně, kde žijí lidé v pospolitosti“ - říká umělec obnažující pravdu lidí i krajiny. Naopak jeden z posledních klasiků české krajinomalby Josef Jambor se až do konce života snažil zachytit „mnohé, co mizí, co ztrácí svůj půvab a krásu novými vymoženostmi hospodářskými“. Zachytil tak harmonickou kulturní krajinu, po jejíž malebnosti se stýská.

To vše a další čtení o přírodě a krajině Moravy i Čech najdete v tomto vydání Veroniky. Autorka zemitých veršů je ze Slezska. Přeji vám pro zbytek léta zajímavé prožitky, pokud možno bez negativních lidských stop.

Jan Lacina

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu