|
Vstup pro předplatitele: |
(Smrk ztepilý
Stáří 180 let
Výška 38 m
Obvod 402 cm)
Prší
Přítmí pravěkého lesa
Ticho kapradin a trav
a kapající vody
Posvátná úzkost
slovanského obětiště
Zpovzdálí
hluk dětské
školní křížové výpravy
Směrovka: Král smrků 300 m
Zpáteční cestou
sbírám papírky
od žvýkaček a bonbonů
zn. Velim
(Jaroslav Kvasnica
Mariánské lázně 1987)
Ne náhodou začíná toto číslo vzrušujícím pohledem na jarní stopy beskydského medvěda. Vždy o prázdninách se snažíme připravit zajímavý pel-mel, do něhož články o velkých šelmách v naší kulturní krajině určitě patří. Nejen na sněhu, ale i v suchém létě můžeme narazit na pobytové stopy plachých zvířat, které v nás evokují pocit divočiny. Pro mne to například letos byly otisky tlapek kočky divoké v jemném písku lesní cesty na východoslovenském Vihorlatu či čerstvé skluzy a okusy bobrů na březích Svratky pod Tišnovem. Vždycky mě potěší, když zjistím, že alespoň někde ještě dokážou a mohou žít velcí savci málem po boku s člověkem. Taková krajina je pro mne hodnotnější.
Náš časopis je však hlavně o stopách nesrovnatelně zřetelnějších, trvalejších a rozsáhlejších, které vytváří v krajině člověk. Zatímco někteří odborníci se snaží zachovat a obnovit dálkové migrační cesty velkých zvířat, jiní se pokoušejí, často ve stejné trase, prosadit průplav Dunaj-Odra-Labe, který by značnou část našich poříčních krajin znehodnotil. I příčinu nedávných povodní lze hledat v lidských stopách - v zabetonované, zaasfaltované a všelijak udusané půdě, která nedokáže srážky pojmout. A co uvěznění toků do úzkých kamenných navigací, zatímco přírodě blízké úpravy břehů zůstávají většinou jen na papíře? Anebo světelné znečištění - dají se ještě najít oázy přírodní noci?
Jsou však i pozitivní stopy člověka, a ty potěší. Potěší i vyznání Jindřicha Štreita, nezaměnitelného fotografa lidí a lidiček vytvářejících rozmanité stopy ve své krajině. „Všude je krásně, kde žijí lidé v pospolitosti“ - říká umělec obnažující pravdu lidí i krajiny. Naopak jeden z posledních klasiků české krajinomalby Josef Jambor se až do konce života snažil zachytit „mnohé, co mizí, co ztrácí svůj půvab a krásu novými vymoženostmi hospodářskými“. Zachytil tak harmonickou kulturní krajinu, po jejíž malebnosti se stýská.
To vše a další čtení o přírodě a krajině Moravy i Čech najdete v tomto vydání Veroniky. Autorka zemitých veršů je ze Slezska. Přeji vám pro zbytek léta zajímavé prožitky, pokud možno bez negativních lidských stop.
Jan Lacina