Čtení na tyto dny

Česna

Včely snášejí vosk na pečeti
a pohankový med
na dvoje sliby pod přísahou
na ztuhlý úsměv kolem úst

V té dvojí lásce zapřisáhlé
nebeskou modří drnčí na zápěstí sklo

Matku včelstev vynášejí z úlu
česnem - puklinou v pečeti

(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991) 

 

Doporučujeme ke čtení

Máme mít starost o kyslík?

Jan Hollan, č. 4/2019, s. 6-7, pro předplatitele

Tragédie překotných výsadeb ovocných stromů v krajině

Martin Lípa, č. 4/2019, s. 21-23

Nechme les důstojně zemřít

David Veselý, č. 4/2019, s. 30, pro předplatitele

Vcházení do obrazů V – František Richter

Petr Halas, Jan Lacina, č. 4/2019, s. 40-43, pro předplatitele

Kůrovec – nechtěný škůdce nebo přirozená součást našich lesů?

Josef Kašák, Jiří Foit, Petr Martinek, č. 3/2019, s. 2-5, pro předplatitele

Lesnická ekonomika více méně pod politickým tlakem

Róbert Babuka, č. 3/2019, s. 6-7, pro předplatitele

Mezi špičkami ledovců

Ema Wayan Danielová, č. 3/2019, s. 29

Babylonské zmatení jazyků

David Veselý, č. 3/2019, s. 36

Darkovské moře – docela povedená rekultivace


Věra Koutecká, č. 5/2013, s. 18-19

Vodní plocha Darkovské moře vznikla koncem 80. let 20. století postupným upadáním území v centrální poklesové kotlině dolu Darkov. S postupující hlubinnou těžbou černého uhlí se terén stále více dostával do kontaktu s podzemní vodou, odtokové poměry se zhoršovaly, až bylo nutno demolovat obytnou zástavbu části Karviné-Darkova. V současnosti se odhaduje maximální hloubka jezera kolem 15 m, uváděno je ale až 30 m.

Zároveň s těžbou byla prováděna i rekultivace postiženého území. Byly provedeny skrývky kulturních zemin a podél okrajů poklesu následně ukládány hlušiny vydobyté při těžbě. V 90. letech 20. století, ale i počátkem prvního desetiletí 21. století, byť už byly známy nesporné přírodovědné hodnoty lokality, bylo hlavním cílem uložení kalkulovaného množství hlušin. Návozy byly tvarovány do plochých figur, jejichž strmé svahy nepřirozeně spadaly do vodní plochy - po dalším poklesu by v příbřeží nevzniklo litorální pásmo, které je pro oživení nádrže stěžejní.

Biologická rekultivace byla nejprve ukončena na severní straně, která byla již tehdy využívána k rybolovu a koupání, okraj navážky byl směrem k vodní ploše vysvahován, ale v poměrně velkém sklonu. Hlušina byla překryta zeminami a osázena ne vždy druhově vhodnými dřevinami.

V průběhu prvních deseti let 21. století nastala podstatná změna ve způsobu úpravy území - zástupci těžební společnosti, rekultivací a ochrany přírody začali hledat při tvorbě nové krajiny konsensus.

V té době byl nejcennější jižní břeh nádrže, nedotčený navážkami, lemován příbřežními rákosinami, na které navazovaly bohaté porosty vodních makrofyt. Bývalé louky a zahrady, byť již bez dřevin, a na ně navazující vodní plocha tvořily biotopy řady vzácných druhů ptáků, obojživelníků i bezobratlých. Cílem ochrany přírody bylo zachovat jižní břeh co nejméně dotčený technickými zásahy jako refugium (poslední útočiště) mokřadních a vodních ekosystémů.

Vzhledem k nutné ochraně infrastruktury ale bylo rozhodnuto, že i tato strana bude navýšena. Navážky byly prováděny v časových odstupech, aby se organismy z dosud nerekultivovaných částí mohly šířit do již stabilizovaných dílčích ploch. Břehy byly tvarovány v mírném sklonu, aby po doznění poklesů zůstalo na okraji budoucí zátopy zachováno litorální pásmo. Navíc byl vymodelován záliv a budoucí ostrůvek pro ptáky. Kvůli zvýšení biodiverzity zůstaly některé enklávy hlušiny nepřekryté, ponechané přirozené sukcesi.

Před několika lety byly do menšího sklonu vytvarovány i strmé okraje navážek na západní straně jezera. Druhová skladba vysazených stromů odpovídá zdejším přirozeným ekosystémům. V současné době je rekultivace ukončena a můžeme hodnotit její úspěšnost. Nově vzniklá krajina je na pohled líbivá, břehové partie plynule přecházejí do vodní plochy, vysazené dřeviny časem vytvoří jezeru zelenou kulisu. Podél břehů zůstal neosázený prostor udržovaný kosením.

Proti původnímu stavu jsou ale silně zredukovány příbřežní rákosiny (zde tvořené zvláště orobinci) a s úpravou okolí zmizely i neudržované plochy s vysokou ruderální vegetací. V souladu s územním plánem je celá vodní plocha využívána k rekreaci a sportovnímu rybolovu, takže požadavek ochrany přírody na vytvoření přírodního refugia na části území akceptován nebyl. Okolí jezera je silně znečištěno odpadky (PET láhve, igelity, papíry apod.).

Přesto dochází k úspěšné regeneraci populací vodních a mokřadních makrofyt (pravděpodobně lépe v částech litorálu, jehož dno není překryto hlušinou). Kromě přesličky největší nedošlo zřejmě k úplnému ústupu žádného cennějšího druhu, naopak se objevily další. Z druhů zvláště chráněných nebo tzv. ohrožených (z červeného seznamu) zde rostou řečanka menší, řečanka přímořská, růžkatec bradavčitý, bublinatka jižní, lakušník okrouhlý, rdest uzlinatý, rdest světlý, leknín bílý, který je pravděpodobně vysazený, a šmel okoličnatý.

Ne tak optimistický je stav fauny. Druhová diverzita byla nejvyšší v době vzniku jezera, kdy mělo území charakter mělkého mokřadu. Vymizel skokan ostronosý, dosud se však vyskytuje skokan zelený.

Zpočátku zde hnízdily druhy, se kterými se tu již nesetkáme, např. vodouš rudonohý a moudivláček lužní, a protahovala řada vzácných druhů, jako např. slučka malá. Naopak kulík říční a pisík obecný se ve zmenšeném počtu objevují nadále. Na drobných ostrůvcích vzniklých při navážení hlušiny opakovaně hnízdil rybák obecný a ojediněle i rybák malý - se zánikem stanoviště zaniklo i jejich hnízdění. V širším okolí nadále hnízdí bělořit šedý, bramborníček černohlavý a zřejmě i křepelka polní.

V době tahu a v zimě se vyskytuje řada ohrožených druhů ptáků. Objevují se oba druhy potáplic, potáplice zimní i potáplice malá, protahuje a zimuje několik druhů takzvaných „mořských“ racků - běžný je racek bouřní, ale také několik větších zástupců z okruhu racek „stříbřitý“, pozorován byl i racek žlutonohý aj.

I přes uvedená negativa lze Darkovské moře považovat za zdařile provedenou rekultivaci - stav lokality je nyní ve velkém závislý na jejích uživatelích - snad instalování několika informačních tabulí a bohužel zřejmě nezbytný organizovaný sběr odpadků by mohly přispět ke zlepšení čistoty prostředí.


RNDr. Věra Koutecká je geobotanička, zabývá se především posuzováním těžební a stavební činnosti na Ostravsku z hlediska jejího dopadu na přírodu a krajinu.

Autorka děkuje za odborné připomínky Zdeňku Poláškovi, který se spolu s ní podílí na biologické části studií EIA o vlivech těžby uhlí a rekultivací na Karvinsku zpracovaných Milanem Macháčkem - mj. z nich byly čerpány údaje k článku.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu