VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Během roku 2012 se tým převážně jihočeských biologů věnoval intenzivnímu výzkumu pískovny Cep II na Třeboňsku. Neplánovaně se výsledkem této práce stala nejen rozsáhlá závěrečná zpráva, ale i dosud největší plocha ekologické obnovy v pískovnách, která je na území ČR k vidění.

Od počátku jsme se chtěli věnovat porovnání biologické rozmanitosti borových monokultur, které jsou nejčastějším výsledkem rekultivací v pískovnách, s plochami, kde lesnická rekultivace neproběhla. Cep II je totiž výjimečný v tom, že již v roce 1998 byla pobřežní zóna těžebního jezera ponechána spontánní sukcesi. Díky Miroslavu Hátlemu ze Správy CHKO Třeboňsko tak vzniklo území, na němž lze studovat procesy tzv. potěžební ekologické obnovy. Tyto plochy na mnoha místech přímo sousedí s temnými šiky borových monokultur, takže srovnání obou postupů se nabízelo samo. Původní záměr zkoumat cévnaté rostliny, brouky, blanokřídlé a rovnokřídlé se poněkud rozrostl. Závěrečná zpráva nakonec obsahuje data týkající se rostlin, hub, pavouků, šestnácti hmyzích řádů a obratlovců a tým se postupně rozrostl na sedmnáct biologů (PřF JU, AV ČR, Calla aj.).

Výsledky samozřejmě nikoho nepřekvapily. Potvrdilo se, že vysazování borových monokultur spolehlivě likviduje jak biologickou rozmanitost, tak i ohrožené druhy hledající v pískovnách náhradní stanoviště. Jako zdaleka nejzajímavější a pro ochranu přírody nejdůležitější se ukázala místa, kde dochází k pravidelnému, často i velmi intenzivnímu narušování povrchu. Plochy ponechané samovolnému vývoji bez narušování zarůstají lesem a velká většina ohrožených druhů z nich časem mizí. Největšími spojenci ochránců přírody se v pískovně stali rekreanti, kteří v létě (prozatím nelegálně) ve velkém počtu obléhají břehy blankytně modrého těžebního jezera. Nejvíce druhů z červených seznamů vyhledává právě pláže.

Důvod je nasnadě. Počáteční stadia ekologické sukcese patří k extrémně vzácným stanovištím. Pláže v pískovnách jsou tak pro řadu organismů vítaným náhradním stanovištěm a někdy i poslední šancí na přežití ve středoevropské krajině. Neregulovaná rekreace vytváří vlastně mozaiku stanovišť v různých fázích ekologické sukcese. Zjednodušeně řečeno - někde dupou rekreanti hodně (písčiny), jinde méně (suché trávníky) nebo jen občas (zapojené trávníky, křoviny) a ještě jinde nedupou vůbec (lesní porosty).

Rekreace se tak ukazuje jako důležitý faktor, který může zlevnit následnou péči (ochranářský management) cenných lokalit vzniklých těžbou. Jeden z argumentů užívaných proti ekologické obnově říká, že ochranářsky nejcennější místa jsou buď odsouzena k poměrně rychlému zániku, nebo do nich musíme investovat značné finanční prostředky, abychom sukcesní vývoj brzdili, blokovali nebo vraceli na začátek. Stojí tedy za zamyšlení, zda bychom neměli začít s lákáním výletníků do přírodovědně cenných pískoven. Nejde samozřejmě o budování hotelů a kempů, ale spíše o koupání nebo naučné stezky.

Na Cepu II jsme odpozorovali i další možnosti „managementu bez peněz“. Velmi dlouho vydrží nezapojená vegetace na prudším svahu, a to i uprostřed borové monokultury. V tomto případě se můžeme spolehnout na vodní erozi a občasné drobné sesuvy. Z okolí také můžeme do pískovny svést menší vodní toky (včetně občasných) a využít jejich erozní i akumulační činnosti. Voda vyhlodá ve stěně jakýsi kaňon, který prakticky nezarůstá, a pokud je součástí pískovny jezero, v ústí strouhy se z naplaveného materiálu vytvoří miniaturní delta.

Předchozí řádky určitě neznamenají, že náklady na ochranu přírody v opuštěných pískovnách budou napříště nulové. Ani na Cepu II se časem neobejdeme bez obnovy tůní nebo potlačení invazních druhů dřevin (akát, dub červený), které ovšem nepředstavují vzhledem k relativně chladnějšímu podnebí zásadní riziko. Další peníze spolyká biologický monitoring a hlavně pečlivá úprava povrchu po ukončení těžby, která by měla vytvořit co nejrozmanitější podmínky pro život.

Na Cepu II běží již několikátou sezonu také experiment řízené sukcese. Botanici zde zkoumají možnosti obnovy suchých trávníků přenesením shrabané biomasy z geograficky blízkých lokalit (v tomto případě z písečných přesypů a teras Lužnice).

Vloni na podzim proběhla další etapa rekultivace na Cepu II. Díky výborné spolupráci s těžební firmou a správou CHKO dostali členové týmu unikátní šanci ovlivnit obnovu na podstatné části opuštěné těžebny. Výsledkem se stala zatím největší plocha ekologické obnovy pískoven v ČR, která slouží ochraně přírody a vědeckému výzkumu. Náš tým pokračuje ve výzkumech na tomto území. Ačkoli od obnovy uběhlo teprve několik měsíců a plocha vypadá na první pohled pustě, její biologická rozmanitost je už nyní překvapivě veliká. Několik ohrožených druhů bezobratlých tu dokonce vytvořilo bohaté populace, což nás samozřejmě těší. Ještě více by nás však potěšilo, kdyby se zkušenosti získané na Cepu II staly inspirací pro běžnou rekultivační praxi v těžebních prostorech celé republiky.

Klára a Jiří Řehounkovi
botanička a entomolog

Výzkum na Cepu II proběhl v rámci soutěže Quarry Life Award, kterou vyhlásila skupina HeidelbergCement.