VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Kočka divoká, dlouho považovaná v naší přírodě za vyhynulou, navíc je natolik plachá, že její přítomnost ve volné přírodě bývá těžko zaznamenatelná, je díky systematickému monitoringu Hnutí DUHA Šelmy znovu potvrzena na více místech České republiky. Jedním z nejnovějších úspěchů je potvrzené rozmnožování v Lužických horách, kde genetické analýzy srsti a trusu potvrdily přítomnost tohoto kriticky ohroženého druhu.

Od stop k DNA

Terénní průzkumy probíhají například na Šumavě nebo na česko-slovenském pomezí. Již v letech 2020-2022 zde probíhal mezinárodní projekt Interreg zaměřený na intenzivní monitoring kočky divoké (Felis silvestris) v Západních Karpatech. Jeho cílem bylo získat první reálné odhady početnosti, zhodnotit využívání prostředí jednotlivými jedinci, jejich příbuzenské vztahy a vyhodnotit míru hybridizace s kočkou domácí. Na tento výzkum navazuje aktuální přeshraniční projekt českých a slovenských partnerů v rámci programu Interreg Slovensko-Česko 2021-2027, který rozšiřuje monitoring na nová území pohraničí, zejména směrem na českou stranu hranice.

Rok 2025 přinesl zásadní potvrzení v Lužických horách: fotopasti zaznamenaly samce Jonáše a samici Tonku, která na jaře přivedla na svět nejméně tři koťata. 

Tajemná lovkyně

Kočka divoká je samotářská šelma, která se živí především drobnými hlodavci. Tím nepřímo přispívá k ochraně mladých stromků a pomáhá snižovat škody na zemědělských plodinách.

Období páření nastává na přelomu zimy a jara. Koťata se rodí mezi dubnem a červnem a jejich výchovu zajišťuje výhradně samice.

Vrací se do českých lesů

Kočka divoká z české krajiny vymizela v 19. a 20. století v důsledku přeměny původních lesů na smrkové monokultury, intenzivního hospodaření a lovu. Její návrat začal být znovu dokumentován až v posledních desetiletích - první potvrzený záznam pomocí fotopastí pochází z roku 2011 ze Šumavy a v roce 2013 z oblasti Javorníků. Dnes se její výskyt potvrzuje nejen v Lužických horách, ale také v Doupovských horách, na Křivoklátsku, Dobříšsku, Šumavě, v Českém a Slavkovském lese či na moravsko-slovenském pomezí.

Jak ji poznat?

Kočka divoká patří k nejvzácnějším savcům české fauny. Od kočky domácí ji odlišuje huňatý ocas s tupým koncem, výrazná hřbetní čára a šedohnědé až šedožluté zbarvení srsti. Díky těmto znakům ji lze ve volné přírodě rozpoznat - přesto je často zaměňována s domácí kočkou.

Proč je ohrožená?

Kočku divokou ohrožuje zejména hybridizace s kočkou domácí, ztráta a fragmentace přirozeného prostředí, kolize s dopravou či nelegální střelba. Ochrana druhu se proto soustředí nejen na monitoring a genetické ověřování, ale i na osvětu veřejnosti.

Navzdory intenzivnímu monitoringu jsou v mnoha ohledech důležité také informace od veřejnosti, proto prosíme o sdělení pozorování kočky divoké, nálezu jejích stop nebo mrtvého zvířete, které vykazuje typické znaky této šelmy. Veřejnost se tak může přímo zapojit do monitoringu tohoto chráněného a vzácného druhu. Informovat vědce mohou lidé prostřednictvím nálezového formuláře na webových stránkách www.kockadivoka.cz, nebo e-mailem na stopy(zavináč)selmy.cz.

Autorka pracuje jako PR specialistka v organizaci Hnutí DUHA Šelmy