VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Jarní záplavy na dolní Dyji od Drnholce po Soutok byly před ukončením vodohospodářských prací koncem 80. let nejen rozsáhlé, ale nesmírně zajímavé. Dalo se jezdit - a také se jezdilo - na člunech mezi stromy v lese, ať již vysokém, či mezi hlavatými vrbami, z jejichž hlav vyletovaly hnízdící husy a kachny. Také se dalo jezdit nebo brodit v kalhotových gumácích, ale raději s gumovým člunem po ruce na loukách a zaplavené oranici, která sloužila dost často hlavně k získání náhrad za škody způsobené jejím zaplavením. A pokud ještě přišly v době záplavy mrazy a nenapadl sníh, dalo se bruslit někdy na kilometrových trasách, ať již volně, nebo mezi stromy.

Přesto asi nejzajímavější chvíle pro mne přinesl jarní zaplavený úsek tehdejší silnice z Podivína do Lednice v zatáčce u ústí Trkmanky do Dyje. Na obou stranách vodního přelivu, hlubokého asi 30 cm a širokého asi 50 m, stály skupiny lidí včetně hajného Žalúdka z hájovny u Azantu. Upřeně hleděli do vody, která proudila přes silnici a kterou naše auto taktak přejelo „suchou podlahou“. Takže samozřejmě zastavení a dotaz, co je tam tak zajímavého. „Tak se chvíli dívejte a uvidíte.“ Za chvíli bylo vše jasné: přes silnici přeplouvali s proudem vody jednotliví kapři, pro svoji velikost dobře viditelní a nepochybně občas i kuchařsky využívaní. Kapři však nebyli jediní, kdo se v záplavách přes silnice přepravovali - dostávaly se tak na svá trdliště v loukách a tůních štiky. Bohužel žádný pozitivní přínos ryb ve vyčíslování škod působených záplavami na komunikacích vyhodnocen nebyl. Ale zpravidla je těžké takové intimní radosti převést do celostátní ekonomiky. A ne každý „zodpovědný hospodář“ tyto radosti chápe a druhým přeje.

Karel Hudec