|
Vstup pro předplatitele: |
Nad ránem s bouřkou přistály
i ty nezralé
Zářily
jako vltavíny
s křišťálovou peckou uvnitř
Scifisté samozřejmě spali
jako když je
do hvězd hodí
my jsme samozřejmě spali
jako když nás
do hvězd hodí
a hvězdy samozřejmě spaly
jako když je
do lidí hodí
Tak byla budoucnost
zase jen ve hvězdách
a lidech
(Jiřina Salaquardová)
Na tom našem dvoře (In our back yard)
Editor Pavel Klvač. Vydalo Občanské sdružení Drnka, 2007. ISBN 978-80-254-0882-7
V poněkud netradičním formátu (z hlediska puntičkářského bibliografa i s nedostatkem údajů a z hlediska spotřebitele bez sdělení, kde a případně za kolik lze knihu koupit) vyšla na křídovém papíře půvabná knížka o dalším mizejícím fenoménu - venkovských dvorech. Založena je na projektu „Kulisy venkovského života“ realizovaném na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. 26 studentů fotografovalo v mikroregionu Drahanská vrchovina a vybrané fotografie kdysi typických venkovských dvorů v knize komentovalo krátkým textem.
Úvodní text editora i komentáře autorů fotografií ukazují, jak dnes v důsledku probíhající přeměny venkovského života taková zákoutí rychle mizí. Není divu - automobilovým spojením se venkov stal pouze rozšířeným městem. A tak nejen možnost nákupu všeho, co se dříve na venkově pěstovalo a chovalo, ale i momentálně převažující životní styl v rytmu „práce - pohodlí doma u TV - dům s bazénem a repre posezením na stříhaném trávníku s rozptýlenou koniferovou zelení“ tradičním venkovským zákoutím nepřeje. Podobná místa je tedy možné už jen dokumentovat, dokud ještě existují, ač jsou trnem v očích převažujícího počtu milovníků krajinné geometrie a sterility.
Ačkoli publikace prezentuje sociologický pohled, i pro zoologa představuje zajímavý dokument: většina zvířat nemá ráda přílišný pořádek, který silně ochuzuje diverzitu prostředí. Nejen že se na dvorech nesype obilí drůbeži a tím ani vrabcům, kteří ostatně v dokonale břízolitovaných a až do rohů vyvedených stěnách stejně nemají kde postavit hnízdo. Ale podobná zákoutí byla, jak známo již z Babičky, vždy domovem kuny škůdnice - jak to, že se kuny v posledních desetiletích tak rozmnožily, když chráněná zákoutí mizejí a drůbež se nechová? Nad podobnými fotografiemi je prostě možné nejen nostalgicky vzpomínat, ale s potěšením se i zamýšlet.
Karel Hudec