VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Sotva přestala plnit titulní stránky bulvárního tisku uprchlá mamba zelená v Praze, nahradila ji kauza „medvěd na Vsetínsku“. Smrtelně jedovatá mamba zelená měla u široké veřejnosti daleko méně sympatií než odrostlý medvídek. U uprchlé mamby, která se několik dnů pohybovala volně v Praze, dopadlo vše pro místní obyvatele dobře, mamba byla odchycena a zbytek života prožije v teráriu. Dopadlo to pro ni tedy výborně, protože se blížil podzim a v přírodě by brzy zahynula. U kauzy medvěd to ale dopadlo ještě lépe. Medvěda se totiž odchytit nepodařilo, sám dobrovolně zmizel neznámo kam a nemuselo se tak řešit dilema, zda zastřelit, nebo nezastřelit a odchytit. V případě odstřelu by byl problém radikálně vyřešen, po odchytu se ale nabízela těžká nerudovská otázka: „kam s ním“??? Medvěd není mamba, která se dá ubytovat v prostorném teráriu a prožije tam, dá se říct důstojně, zbytek života. Nároky velké šelmy jsou podstatně vyšší, zavřít tedy po odchytu medvěda zvyklého na pohyb ve volné přírodě do klece s malým výběhem není z hlediska jeho další prosperity příliš optimální. Navíc, která ZOO již l Zajímavosti z přírody a krajiny medvědy chová, netouží po dalších, a u těch, které je naopak nemají, je tomu tak proto, že medvědy z různých důvodů chovat nechtějí.

Na území České republiky zavítají medvědi občas z východu, ze Slovenska. Chovají se však přirozeně, snaží se lidským obydlím vyhýbat a setkání s nimi je velkou vzácností. Tento medvěd se však choval naprosto atypicky. Pravidelně chodil do blízkosti vesnic, nebál se lidí, ničil včelíny a zabil zhruba čtyři desítky ovcí a dalších domácích zvířat. Naprosto reálně tak hrozilo, že pokud se někde potká s člověkem a bude zahnán do úzkých, může zaútočit a „kauza medvěd“ tak nabude katastrofálních rozměrů. Medvěda se tedy nepodařilo odchytit a vypustit na jiném místě, problém by se tím stejně nevyřešil a pokračoval by někde jinde. Na rozdíl od vlků a rysů, se kterými se v naší přírodě již také můžeme potkat, a nebezpečí od nich nehrozí, představuje útok medvěda na člověka opravdu vážnou hrozbu. A tak se veřejnost rozdělila do několika táborů. Někteří kauzu jen s pobavením sledovali, v Beskydech totiž nežili a strach mít nemuseli. Ochranářská veřejnost zastávala většinou názor odchytit a zavřít do ZOO, místní, kterým hrozil konflikt nejvíce, byli pro radikální odstřel. Medvěd ale kauzu včas moudře vyřešil sám a zmizel z problémového území. Nutno podotknout, že mohl být také upytlačen, sražen autem, vlakem, ale to už se asi nikdy nedozvíme. Kdyby však konfliktů dále přibývalo a odchyt se nezdařil, s největší pravděpodobností by byl zastřelen. Kauza však sama postupně zanikla a sdělovací prostředky se začaly zabývat jinými tématy.

Naše území bohužel již dávno nemá rozsáhlé horské lesní porosty, které by medvědům vyhovovaly a umožňovaly tak existenci životaschopné populace této velké šelmy, jako je tomu na Slovensku, kde žije podle posledních odhadů kolem 1 300 jedinců. V Beskydech protkaných silnicemi, městy a obcemi se silným turistickým ruchem tak bude i v budoucnu k dalším konfliktům medvědů s člověkem s největší pravděpodobností bohužel docházet. A my se budeme muset připravit na to, že tyto problémy bude nutné v naší zalidněné krajině řešit i v budoucnosti, až se nějaká podobná „kauza medvěd“ bude opakovat.

Roman Zajíček