VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V mé ochranářské profesi se často potýkám s problémem, kde má a nemá smysl sázet dřeviny. V krajině jsou místa, kde stromy a keře chybí a je potřeba se tam vydat a chyby napravit. Naopak se setkáme s místy, kde je výsadba dřevin více ke škodě než k užitku.

V rámci boje se suchem se doporučuje poměrně rychlé a na první pohled nenáročné řešení - výsadby dřevin. Stačí přece koupit pár sazenic, vydat se na louku a osázet ji stovkou stromečků a zatleskat si, jak jsme obelstili klimatickou změnu. Možnost je připojit se k některé z řady kampaní, které se věnují sázení stromů v krajině. Jenomže sázení stromů neznamená osázet, co nás napadne a čím nás napadne.

Výskyt dřevinné vegetace je nerovnoměrný. Procházíme-li nebo projíždíme-li krajinou, můžeme si všimnout dvou extrémů. Části krajiny se mění v džungli, naopak některá území v poušť. Příkladem je Kyjovsko, často nově nazývané Moravským Toskánskem, kde za celý den na výletě téměř nenarazíte na strom či keř, jinde je zase dřevin až moc, řečeno s nadsázkou. Když už jsem vzpomněl Kyjovsko, kousek dál, na Nemoticku mizí louky a pastviny pod tíhou křovin; což jsem vysledoval v průběhu asi patnácti let při pravidelných cestách po Vlárské dráze.

Někteří odborníci, zejména specialisté na ochranu hmyzu hovoří o tom, že krajina zarůstá a máme nejvíce lesů za posledních pět set let (zaznělo v článku Lukáše Čížka a Jiřího Řehounka: Vysadit strom na každou volnou plochu není univerzální dobro). Právě tady se štěpí má ochranářská a krajinářská duše. K tomu s oblibou dodávám kompromisní řešení: naše krajina je zarostlá a zároveň pustá. Samozřejmě to není černobílé, je však vhodné se nad tímto stavem zamyslet a pamatovat na to především u výsadeb.

Bohužel jak už to chodívá, vše je hore nohama, jak se říká u nás v Šumicích. Zběsile se sází, kde už je stromů nadbytek. Tam, kde dřeviny chybí, je podstav nepochopitelně přehlížen. Velkou roli hrají hurá akce s cílem vysázet miliony stromů. Lidé si pak tyto výzvy berou k srdci a touží trhnout rekord. Jenže pak to končí nejedním krajinářským faux pas.

Tam ne!

Kam tedy stromy a keře nepatří, a pokud ano, tak ve velice malé míře. Takovými biotopy jsou xerotermní trávníky, nivní louky, skalní výchozy, škrapové stráně, prameniště, břehy tůní a mokřadů, kamenité sutě, lesní lemy, písčiny, slaniska a mnoho dalších typů tak zvaného primárního a sekundárního bezlesí. Tyto významné krajinné prvky jsou unikátní a často jsou nenahraditelné. Vzácnější druhy rostlin a živočichů mají přednost před obyčejnými stromy a keři.

Kde je zbytečné mrhat energii výsadbou? Stanoviště tohoto typu nemusí být nijak zvlášť ochranářsky cenná. Problém je, že místa, jako jsou bývalé louky a pastviny, zarůstají a mění se v les. Ani tady nemá smysl sázet, vhodnější je nechat takové plochy zdivočet nadobro, nebo naopak křoviska a nálety zredukovat a snažit se ještě obnovit poslední fragmenty luk a pasínků.

A kde se krajina přímo nabízí k výsadbám, to jsou ty její součásti, které kdysi byly, avšak vlivem kolektivizace zemědělství zanikly. Jsou to ovocné sady uprostřed polí, stromořadí a aleje kolem cest, meze rozdělující polnosti, remízky na konci půdních bloků, prostranství kolem božích muk a pomníčků či břehová vegetace na hrázích rybníků. Doplnit můžeme pastviny a louky solitérami stromů a menšími skupinkami keřů. Jedině v těchto místech uděláme něco dobrého pro krajinu.

Zemědělská krajina

Cílem výsadeb by na prvním místě mělo být rozrůznění krajiny a vytvoření co nejpestřejší mozaiky stanovišť. Dřevinná vegetace nehraje hlavní roli, naopak je jen doplněním. Začít bychom měli s doprovodnou zelení polních cest, cyklostezek či silnic. Vhodné je zakládat i menší porosty v podobě remízků.

Rád bych v tomto směru zmínil agrolesnické systémy. Víceméně je to pěstování dřevin na zemědělské půdě. Nejde však o zalesňování zemědělské půdy, ale o doplňování dřevin mezi jednotlivé lány. Zemědělec má ze stromů dvojí užitek - ať už přímý v podobě ovoce, dříví, kůry, květů, nebo nepřímý, jako je zlepšování vláhových poměrů, poskytování stínu či zmírňování eroze.

Myšlenka výsadeb v zemědělské krajině je samozřejmě šlechetná, není však spásná. Můžeme vysázet klidně miliardu stromů, ale sázejme účelně a soustřeďme se raději na kvalitu nežli na kvantitu. Dřeviny jsou v krajině potřeba, ale jejich nedostatek není fatální. Krajinu musíme ozeleňovat, nikoliv ji zalesňovat.

Vilém Jurek