VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V současnosti je prioritou ochrany přírody bezesporu podpora opatření ke zlepšení vodního režimu krajiny a biodiverzity a také ochrana dochovaných hodnot přírodního prostředí. Patří sem samozřejmě i zvýšení kvality péče o stávající velkoplošná chráněná území (VCHÚ), kde jsou stále nemalé rezervy. Nicméně každý obor musí mít i své rozvojové vize, a proto nelze vyloučit do budoucna doplnění soustavy o další národní parky - NP (z hlediska Mezinárodního svazu ochrany přírody IUCN jde zhruba o kategorii II) a chráněné krajinné oblasti - CHKO (zhruba kategorie IUCN V). Tři desítky těchto velkoplošných chráněných území dnes pokrývají cca 17 % plochy státu, což je přibližně celoevropský průměr. Odbornou rozvahu o možném rozšíření této soustavy je dobré mít k dispozici i proto, že se někdy objevují regionálně motivované ambice k vyhlášení velkoplošných chráněných území, které ovšem z hlediska přírodně-ekologických hodnot nenaplňují základní parametry. Je nutné zdůraznit, že příprava a případné vyhlášení má vždy dvě roviny, které mají stejnou váhu. Jednak čistě odbornou, jako jsou krajinně ekologické hodnoty, dochovanost přírodě blízkých ekosystémů, biodiverzita, reprezentativnost krajiny, velikost apod., jednak společenskou, která zahrnuje společenskou objednávku a akceptaci vzniku národního parku či chráněné krajinné oblasti veřejností. Potíž je, že obě musí platit souběžně. Vyhlášení velkoplošného chráněného území je proto vždy nejednoduchý a dlouhodobý proces, který vyžaduje trpělivost a určitý nadhled všech aktérů - nejen orgánů ochrany přírody, ale i samospráv a klíčových hospodářů nebo vlastníků.

V současnosti u nás máme čtyři národní parky a 26 chráněných krajinných oblastí a dalších 238 maloplošných národně významných chráněných území. Stav k roku 2019 uvádí tabulka níže.

Jak šel čas

Z následujícího grafu je zřejmá dynamika vývoje vyhlašování velkoplošných chráněných území.

== g: Historie vzniku...

Jsou na něm dobře vidět dvě maxima. První nastalo v druhé polovině sedmdesátých let, kdy i komunistické řízení státu (bohužel většinou formálně a bez relevantních nástrojů) reagovalo na potřebu cosi dělat v ochraně krajiny, druhé potom v první polovině devadesátých let, kdy byla vyšší společenská objednávka na vyhlášení VCHÚ (vznikly 3 CHKO a 2 NP), která byla do té doby pouze v odborných záměrech ochrany přírody. Později je vidět útlum směřující k nule a až po roce 2011 se objevily v podstatě dvě nové (CHKO Kokořínsko - Máchův kraj a CHKO Brdy). Pro úplnost je nutné zmínit, že v posledních letech došlo i k novému vyhlášení (přehlášení) dvou existujících CHKO, a to Poodří (2017) a Moravský kras (2019), v poněkud větších územních a modernějších ochranných parametrech. Samozřejmě, že potenciál VCHÚ má definovatelné limity, a proto se na interpretaci grafu je nutné dívat i touto optikou.

Možnosti tu jsou

Je celkem logické, že možný rozvoj národních parků je svázán s existencí chráněných krajinných oblastí. Dotvrzuje to i fakt, že tři ze čtyř našich parků mají genezi v jádrových částech těchto chráněných území. Principiálně řečeno, kvalita přírodního prostředí a intenzita právní regulace v prvních a druhých zónách chráněných krajinných oblastí by za standardních okolností měla být srovnatelná s parametry národních parků. Pro případné využití těchto jader CHKO jako teoretického potenciálu pro národní park záleží samozřejmě na distribuci a robustnosti segmentů těchto zón v chráněných krajinných oblastech. Celková plocha I. a II. zóny v CHKO je téměř 4× větší než souhrnná plocha našich národních parků.

Pro dokreslení tohoto konstatování uvádím souhrnnou tabulku ploch národních parků a, nikoliv zcela náhodou, příklady zonace ve třech vybraných chráněných krajinných oblastech.

== 3 mapky s pop.

Jedním z významných vodítek pro potenciální rozvoj velkoplošných chráněných území je i pokrytí reprezentativnosti přírodního prostředí v rámci celé soustavy. Tu je možné prověřovat průřezově přes geobotanické a fytogeografické jednotky. Pro úplně nejhrubší rozdělení může posloužit i rozvrstvení podle jednotlivých lesních vegetačních stupňů (LVS). Níže uvedený graf naznačuje předpokládatelnou skutečnost, že národní parky a obecně i VCHÚ jsou zcela dominantně zastoupeny v horských LVS (zejména 8. a 9., tedy smrkovém a klečovém). Podstatně méně jich je v nížinných a pahorkatinných krajinách, což zčásti souvisí i s tím, že se tu zachovalo méně větších fragmentů přírodního prostředí.

== g (2): Reprezentativnost...

Následující mapa vychází z odborných podkladů a zachycuje potenciál nových velkoplošných chráněných území vhodných k vyhlášení do budoucna nebo vhodných k hlubší odborné diskusi.

== velká mapa

Pár čísel na závěr

Dle diskutovaných odborných kritérií lze v ČR teoreticky uvažovat až o pěti územích potenciálně vhodných k začlenění do kategorie národní park. V případě Litovelského Pomoraví je však i v rámci odborné diskuse problémem jeho nedostatečná rozloha, v případě centrální části Jizerských hor by se jednalo o rozšíření stávajícího národního parku. Z celkem šesti potenciálních chráněných krajinných oblastí se k prioritní diskusi nabízí oblast soutoku Dyje a Moravy a část Krušných hor. V obou případech nejen pro mimořádné přírodní hodnoty a rizika jejich ohrožení, ale i pro efektivní zajištění ochrany evropsky významných lokalit. V případě potenciálních lokalit národních parků v jádrových územích CHKO je samozřejmě nutné a racionální s ohledem na dlouhodobý a nejasný vývoj případného vyhlašovacího procesu zabezpečit ze strany ochrany přírody co nejefektivnější ochranu a péči o tato území, aby svoje hodnoty a potenciál do budoucna neztratila. Jak již bylo řečeno, vyhlášení jakéhokoli velkoplošného chráněného území má vždy rovinu přírodovědně-ekologickou a rovinu společenské objednávky či veřejné akceptace. Velkoplošná chráněná území musí sloužit i jako důležité příklady pro udržitelnou ochranu a hospodářské využívání krajiny a pro podporu adaptačních opatření v krajinném prostředí jako celku.

Další příspěvky k tématu najdete na následujících odkazech:
http://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/soustava-chranenych-krajinnych-oblasti-ceske-repub.pdf
http://www.casopis.ochranaprirody.cz/pece-o-prirodu-a-krajinu/soustava-narodnich-parku-v-cr/

Autor je ředitelem Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky.