VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Ochrana hub - ať chceme nebo nechceme - byla vždy tak trochu ve stínu zájmu o ochranu populárních skupin živočichů nebo na pohled krásných rostlin. Stačí si jen srovnat, kolik maloplošných území bylo vyhlášeno pro ochranu stanovišť živočichů či rostlin a kolik pro ochranu hub - tady je počítání snadné, houby mají přesně tři, živočichům a rostlinám patří číslo o řády vyšší. Hlavní cíl ochrany se pak logicky promítá i do volby vhodného managementu.

Výslunná stráň s porosty řešetláku? Vyřezat! Mokřad s ostrůvky křovitých vrb? Vyřezat! Jedná se přece o nelesní biotop, co tu chráníme, ještě by se nám ty plevelné dřeviny začaly rozrůstat, tak s nimi raději uděláme krátký proces - takové může být uvažování nejednoho konzervativního ochranáře. Vždyť přece stepní stráň hostí vzácného hmyza, kterého pak najdeme až v panonské pustě, a ten mokřad zas reliktní kvítko, které má domovinu daleko na severu. Ale kdo ví, že jen na řešetláku roste chráněná houba káčovka ploská a na vrbách houževnatec vonný?

V poslední době bylo zpracováno několik metodických materiálů věnovaných konkrétním skupinám organismů - můžeme zmínit publikaci Ochrana saproxylického hmyzu a opatření na jeho podporu (2015) nebo metodiky monitoringu lišejníků a mechorostů (2017). Odtud už není daleko k houbám, a tak byla v letech 2018-2020 jako další v pořadí zpracována Metodika druhové ochrany hub.

V úvodní části materiál podává obecné informace o základních ekologických skupinách hub (mykorhizní - symbiotické s kořeny rostlin, saprotrofní pozemní žijící na opadu nebo hrabance a dřevožijné prosperující na dřevě stromů) a zastoupení hub v různých typech biotopů (lesních i nelesních); podrobněji je pak rozebrána problematika ohrožení hub, jeho možných příčin (na globální i lokální úrovni, přirozených i způsobených činností člověka) a nastíněny možnosti ochrany hub na druhové úrovni i na úrovni lokalit.

Stěžejní je závěrečná část metodiky věnovaná problematice managementu stanovišť ohrožených druhů. Je nabíledni, že různé druhy mají různé nároky - pralesní druhy potřebují dlouhodobě bezzásahový režim, stepní a luční druhy zase pravidelnou pastvu nebo kosení, mokřadní druhy stabilní vodní režim - a právě možnosti a přínos či úskalí různých typů praktické péče a hospodářských zásahů jsou zde rozebrány s příklady konkrétních druhů na jejich lokalitách. Samostatnou přílohou, doplňující tuto část, je metodika terénního sběru údajů pro monitoring výskytu ohrožených druhů.

Zvláštní pozornost je v celém materiálu věnována 87 druhům navrženým pro novelizaci seznamu zvláště chráněných druhů hub ve vyhlášce č. 395/1992 Sb. Tyto druhy byly na základě dlouholetých zkušeností vybrány odborníky z České vědecké společnosti pro mykologii tak, aby reprezentovaly mykobiotu různých biotopů, zastoupených v naší přírodě. Kromě toho, že ve zmíněných příkladech jsou akcentovány právě tyto druhy, jsou v přílohách o celkovém rozsahu téměř čtyř set stran všechny druhy podrobně popsány s informacemi o jejich ekologii, rozšíření, ohrožení, důvodech ochrany a vhodné péči o jejich stanoviště.

Metodika zpracovaná s podporou Technologické agentury ČR pro Ministerstvo životního prostředí je v současné době finalizována a po nezbytné certifikaci by měla být představena ochranářské veřejnosti v horizontu několika měsíců.

Petr Hrouda

Mgr. Petr Hrouda, Ph.D., o jehož hlavním profesním a osobním zájmu vypovídá téměř vše jedna z mailových adres houba(zavináč)mail.muni.cz, je lektorem na Ústavu botaniky a zoologie PřF Masarykovy univerzity, o houbách píše, přednáší…