Čtení na tyto dny

Na počest ptáků řek a lesa

Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá

Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda

Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár

(Josef Hrubý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť k buku sv. Dvojice

Pavel Klvač, č. 2/2026, str.3

Tajemná kočka divoká znovu obývá české lesy

Martina Labudová, č. 1/2026, str. 50

Hořečky a jejich životní strategie

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 1/2026, str. 47

Když přiletí sýkora biouhelníček

Renata Placková, č. 1/2026, str. 43

Společnost pro uvádění ptačích jmen v krásné literatuře na pravou míru

Petr Čermáček, č. 2/2026, str. 43, pro předplatitele

Malí farmáři versus velcí zemědělci, nebo jsme všichni na jedné lodi?

č. 1/2026, str. 10, pro předplatitele

Jak na hořečkové louky

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 2/2026, str. 40, pro předplatitele

Kam s ní?

Renata Placková, č. 2/2026, str. 36

Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině

č. 1/2026, str. 39, pro předplatitele

Nejde jen o hezké výhledy

Kateřina Lagner Zímová, č. 2/2026, str. 32, pro předplatitele

Zeleň pod proudem

Martin Pavelka, č. 1/2026, str. 33

Život pro ochranu přírody

Martin Škorpík, č. 1/2026, str. 2

Beskydská idyla trochu jinak

Vojtěch Bajer, č. 1/2026, str. 22, pro předplatitele

Mně se dostalo za život mnoho krajin srdce

Vlastimil Kostkan, č. 1/2026, str. 36, pro předplatitele

Trochu osobní nekrolog

Václav Štěpánek, č. 2/2026, str. 30

Racionální a udržitelné rozhodování o využití krajiny

Ondřej Lagner, č. 2/2026, str. 9

Krajina je naše rukojmí

David Veselý, č. 1/2026, str. 52, pro předplatitele

Ceny Josefa Vavrouška za rok 2019


Yvonna Gaillyová, č. 4/2020, s. 36-37

Foto z rodinného archivu J. Drápalové

Ceny Josefa Vavrouška byly letos udělovány po čtyřiadvacáté. Výběr laureátů provádí dvanáctičlenná porota složená z odborníků v oblasti životního prostředí, osobností veřejného života a zástupců Nadace Partnerství. Neškodí připomenout i to, že připomínají ve svém názvu jméno předního českého ekologa, ministra životního prostředí tehdejší Československé federativní republiky Josefa Vavrouška, který tragicky zahynul 18. března 1995 při pádu laviny ve slovenských Tatrách. Předání ceny se vždy koná v prvním týdnu měsíce června - datum se váže ke Světovému dni životního prostředí, kterým je tradičně 5. červen. Letos tomu mimořádná zdravotnická opatření chtěla jinak. „Vavrouška“ od Nadace Partnerství dostala o něco později na slavnostním předání 16. července 2020 hned pětice osobností. V kategorii pro mladé Ekozásek to byly youtuberky Eliška a Anička Víravovy za ekologický kanál Sestry v akci a novinářka Kristina Klosová in memoriam. Za výjimečný počin pro životní prostředí byla dlouholetá starostka brněnské městské části Nový Lískovec Jana Drápalová o ceněna z a přeměnu panelového sídliště na klimaticky zodpovědnou čtvrť. Za dlouhodobý přínos pak kybernetik a specialista na environmentální vzdělávání z Univerzity Karlovy Jiří Dlouhý.

Následujícími osobními slovy promluvila k jedné z laureátek Janě Drápalové na slavnostním udělování cen ředitelka Ekologického institutu Veronica Dr. Yvonna Gaillyová:

Jano,

na začátek Ti musím říct vtip: Dali mi na tuto oslavnou řeč pro Janu Drápalovou 3 minuty a rozsah A4. To samozřejmě nejde, ale potřebuju se Tě aspoň na něco zeptat:

Jak jsi v roce 1998 věděla, že panelové sídliště předěláš na klimaticky zodpovědnou městskou část, když se jakože nevědělo, že se klima dramaticky mění v důsledku lidské činnosti a že je nesmírně naléhavé tomu čelit?

Jak jsi poznala, komu uvěřit, když ses začala radit o prvních opravách paneláků? Jestli těm zkušeným rutinérům a pragmatikům energetických úspor - „7 cm je optimální“ - nebo bláznům, kteří Ti potřebnou tloušťku izolace ukazovali dvěma rukama?

Kdo Ti řekl, že máš od začátku používat slovo regenerace místo zateplování, rekonstrukce a jiných ne zcela sympatických slov, za kterými vnímáme dočasné omezení komfortu, prach, bourání?

Máš skvělou hlavu, ale přesto: jak je možné, žes přesně věděla, že tak moc kilowatthodin, CO2 i starostí s plísněmi za nábytkem se ušetří? A kolik korun se nevyhodí oknem za zbytečné topení. A také, že potřebné finance pro regenerace jsou k dispozici a leží bez dobrého užitku na účtech města. To se přece zootechnici a zootechničky neučí.

Jak jsi dokázala vytáhnout ze všech těch školení, stáží, seminářů to podstatné a rovnou si to osvojit, přetvořit k obrazu svému a používat?

Jak to, že Tě nebolí za krkem, když celý život musíš zvedat hlavu k vysokým (převážně) mužům, abys jim vysvětlila, co a proč je třeba udělat. A čím to, že to nakonec pochopí a jdou za Tebou?

Kde jsi vzala všechnu tu trpělivost, laskavost a pochopení pro obavy, když jsi v nesčetných a nekonečných veřejných debatách lidem vysvětlovala, kam se má Nový Lískovec vyvíjet? Tví občané to ale oceňují. Zatím 5×, starostko…

Tušíš vůbec, kolik lidí jsi při nespočetných exkurzích a prezentacích, a také svou knihou o regeneraci panelových domů, ovlivnila a inspirovala?

Spočítal někdo, kolik toho kvete a žije v novém parku Pod plachtami? Ve vzduchu, na zemi, pod zemí i ve vodě? Ano, říkalas mi, že někteří s tím mají problémy a volají Ti na radnici, že cvrčci v noci cvrkají. Co s tím uděláte, paní starostko? A dešťové jezero! Slavný

Seestadt ve Vídni je taky velmi inspirativní a asi trochu větší než Tvůj Nový Lískovec. Jenže
a) nepřestavovali brownfield (jak Ty sama říkáš starému Novému Lískovci), ale opuštěné letiště a
b) jich na to bylo asi stokrát víc a jejich zasedačka je asi stokrát větší než ta Tvá, kde se všechno projednalo.

Co se asi honilo v hlavách pánů ředitelů a paní ředitelky škol a školky, když jsi za nimi přišla s ambiciózní opravou jejich budov? Asi, že mají svých starostí dost. A teď jsou šťastní a chlubí se. A kolik jsi říkala, že protopí? Desetinu?

Jak mohlas zůstat při vší té zátěži tak citlivá, že Nový Lískovec vždy umí poskytnout ve skvěle opravených panelových domech obydlí i lidem, které, mírně řečeno, jinde nechtějí, protože jsou s nimi problémy.

A koho, Jano, napadlo, že jakási hranatá a nepotřebná výměníková stanice (nepotřebná, protože se hodně tepla ušetřilo :) ), se nemá zbourat, ale udělá se z ní komunitní centrum v pasivním standardu a se zelenou střechou? A s jakou asi jinou? Že by modrou?

A prosím Tě, Ty to na svém kole k vám na kopec zdola od Svratky vyšlapeš? A dolů se nebojíš? Nedávno jsi jela s kopce kolem našeho po Lipové a bála jsem se na Tebe zavolat, když jsi tak závodnicky zalehla na řídítka…

Jak je možné, že jsi pořád stejná - zvenku i zevnitř - to se Tě neptám, to vím. Nemáš čas na nic jiného než na svou velkou rodinu a své poslání starostky, komunální političky. Stárnutí, tloustnutí, zblbnutí, zpychnutí jsi odložila a je jasné, že se k tomu nikdy nedostaneš. To je Tvoje verze prokrastinace.
Je mi neskonalou ctí, že jsem s Tebou mohla sem tam být a mám velikou radost, že plným právem dostáváš Cenu Josefa Vavrouška.


Ing. Jana Drápalová spojila část své profesní kariéry s Regionálním sdružením Českého svazu ochránců přírody, kde působila jako koordinátorka a tajemnice od začátku 90. let do roku 2002. Veronica je jednou z organizací tohoto sdružení, sídlí ve společném Domě ochránců přírody v Brně. S Janou Drápalovou jsme ve Veronice na řadě věcí spolupracovali a ona sama vždy ve svých vystoupeních oceňuje význam této spolupráce a inspirace pro své konání v Novém Lískovci.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu