VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Nezisková organizace Beleco spolu s partnery již pátým rokem pracuje na projektu LIFE - Military LIFE for Nature, který je zaměřen na péči o opuštěné vojenské prostory v České republice. Jeho hlavním účelem je obnova a zachování vzácných druhů rostlin a živočichů, které ke svému životu potřebují nelesní, pravidelně narušovaná stanoviště.

Proč vojenské prostory?

Vojenské prostory jsou svým významem srovnatelné s nejcennějšími českými chráněnými územími. Velká část veřejnosti si je spojuje s ochranou věkovitých lesních komplexů. Ale málo se už ví, že většina vojenských prostorů je cenná spíše díky pestré mozaice nelesních stanovišť, jako jsou suché trávníky, vřesoviště, mokřady nebo dokonce písečné duny. A proč je zde příroda tak cenná? Jednak je to tím, že tato území byla po celou druhou polovinu 20. století uzavřena před okolním světem, a tak se jí vyhnuly zásahy spojené s urbanizací a intenzivním zemědělstvím. Druhým důvodem, mírně paradoxním, je právě přítomnost armády. Ta svou činností totiž neúmyslně simulovala po dlouhá desetiletí přírodní procesy, které byly jinak z kulturní krajiny již dávno odstraněny - tzv. disturbance. Disturbance obecně narušují zaběhnutý stav ekosystému, brání postupnému zarůstání krajiny a zajišťují tak neustálou obnovu právě nelesních biotopů. Pěšáci, těžká vozidla a vybuchující munice formovaly krajinu podobně jako kdysi stáda velkých kopytníků, přirozené sesuvy půdy, vývraty nebo požáry. Cílem projektu Military LIFE for Nature je zavést v bývalých vojenských prostorech takové způsoby ochrany, které by na tyto procesy navázaly a které by co nejvíce simulovaly přírodní disturbance v jejich časové a prostorové nahodilosti i široké škále intenzity. Protože jedině pestrost zásahů může zajistit pestrost stanovišť a tím vysoký počet různých druhů, které zde najdou útočiště. Vsadili jsme tedy na čtyři způsoby managementu: pojezdy těžkou a vojenskou technikou, motokros, extenzivní pastvu ovcí a koz a pastvu divokých koní. Jak tyto managementy fungují, si pojdme ukázat na konkrétních příkladech z našich lokalit.

Pět lokalit, pět příběhů

Každá z projektových lokalit je unikátní svou historií, přírodními podmínkami a ochranářskými problémy, s kterými bylo třeba se vypořádat. Než bylo možné začít s „udržující“ péčí, bylo často třeba nejprve chráněné biotopy vzkřísit zpět k životu. Nejhorší byla situace na přírodní památce Pánov, bývalém cvičišti těžkých bojových vozidel na okraji Hodonína. Ještě v devadesátých letech se zde nacházel naprosto unikátní biotop písečných dun, jeden z posledních pozůstatků v celé republice. Když jsme však na lokalitu přišli začátkem roku 2016, byly již písečné duny kvůli absenci vhodné péče z velké části zarostlé náletovými porosty borovic, akátů a osik. Na více než dvaceti hektarech bylo nutné náletové dřeviny vykácet, odstranit pařezy a strhnout vrchní vrstvu půdy, která byla degradovaná opadem ze stromů a semennou bankou invazních rostlin. Teprve poté se na znovu obnažených písečných substrátech začalo vyvíjet nové stepní společenstvo. Protože běžné postupy jako kosení či pastva by na písčinách nebyly efektivní, ve spolupráci s obcí a místními obyvateli zavádíme vhodné podmínky pro legální motokros a aktivity military nadšenců. Díky jejich pojezdům se zde povrch dynamicky proměňuje a vytváří sypké písečné duny, které vyžaduje k životu mnoho vzácných organismů, například pískomilní střevlíci. Těžká vozidla navíc potlačují zarůstání náletovými dřevinami a efektivně omezují i expanzi invazních a jinak problematických bylin, zde především zlatobýlu kanadského a třtiny křovištní. Přímo v písečných dunách dráhy motokrosu si hrabou nory vlhy pestré a díky odstranění náletových dřevin se v loňském roce poprvé na lokalitu vrátil i lelek lesní.

Načeratický kopec u Znojma s rozlehlými suchými trávníky je dalším bývalým tankovým cvičištěm, o které pečujeme. Po odchodu armády začalo celé území o více než sto hektarech rychle zarůstat křovinami a také akátem, který se postupně rozšířil až na desetinu plochy. Po výrazném proředění křovin a odstranění akátu se nám podařilo zavést péči, která je pro suché trávníky typická: tradiční pastvu na volno. Tento způsob pastvy je již v naší vyspělé zemi unikátem - pro krajinu je však nejpřirozenější. Ovce a kozy pastvou rozvolňují travní porosty, na rozdíl od seče ale dochází pouze k selektivnímu odstraňování biomasy. Teprve při putovní pastvě, s pastevcem a ovčáckým psem, se tento charakteristický rys projeví naplno a vzniká typická pastevní mozaika stanovišť od těch vypasených na krátké stéblo až po netknuté nedopasky, spolu s řídkými pastevními křovinami jako hloh nebo růže. Co však pastva v této podobě nedokáže, je vytváření plošek odhalených až na substrát. Abychom na Načeratickém kopci zachovali i tato stanoviště, spolupracujeme také s místními motorkáři a military nadšenci. Že mají na biodiverzitu kladný vliv, dokládají kriticky ohrožené druhy rostlin jako chruplavník větší, jetel žíhaný a další, které se nejvíce vyskytují právě na okrajích motorkářských drah.

Dalším místem, na kterém v rámci projektu zavádíme pastvu, je evropsky významná lokalita Blšanský chlum v severních Čechách. Zde se na dvou kopcích vulkanického původu dochovala díky vojenským aktivitám společenstva skalních trávníků s výskytem ohrožených druhů rostlin a bezobratlých, především motýlů. Největší ochranářskou výzvou je tu boj s invazními a expanzivními druhy křovin, především zimolezem tatarským, žanovcem měchýřníkem a svídou. V rámci projektu bylo doposud odstraněno 7 hektarů náletových dřevin, čímž se podařilo obnovit otevřené biotopy na většině plochy. Nyní se zde již pase smíšené stádo ovcí a koz a do budoucna připravujeme průchozí pastvinu, jež by sloužila pro komunitní pastvu drobným zemědělcům z okolí.

Poslední dvě lokality, Havranické vřesoviště a Mašovická střelnice, jsou si v mnohém blízké. Obě se nachází na okraji národního parku Podyjí a jejich největším pokladem jsou rozsáhlé suché trávníky respektive vřesoviště s roztroušenými dřevinami. Zde jsme se rozhodli jít jinou cestou a bez větších asanačních zásahů jsme ve spolupráci s partnery zavedli management, který byl tak trochu ochranářským experimentem - pastvu divokých exmoorských koní (pozn. red.: o pastvě exmoorských koní v Podyjí psala Veronica v č. 2/2019). Tito koně pomáhají, podobně jako ovce a kozy, udržovat ekosystém suchých travin pestrý a v rovnováze. Nepotřebují zvláštní péči ani dohled člověka a na pastvinách zůstávají po celý rok. Svou přítomností podporují populace typicky pastevních druhů rostlin a hmyzu, například koniklece velkokvětého nebo křivatce českého - už během prvních pár let po vypuštění začaly pastviny bohatě rozkvétat. Ve větším měřítku vytvářejí koně lesostepní krajinu s jedinečnou atmosférou, kterou si sem přijíždí vychutnat lidé z blízka i z daleka.

V pestrosti je síla

Opuštěné vojenské prostory mohou být modelovými územími, která snesou větší míru ochranářského experimentování, a tak se díky nim můžeme leccos dozvědět. Jedním z takových experimentů v našem projektu bylo skloubení zájmů přírody a lidí. A tento přístup se nám osvědčil - spolupráce s různými zájmovými skupinami z řad místních obyvatel nám otevřela cestu pro pravidelnou, méně nákladnou a dlouhodobě udržitelnou péči, která je přínosná všem stranám. Jak nejlépe dokládá příklad Načeratického kopce, nejlepší výsledek přináší právě kombinace různých činností, protože každá z nich v krajině zajišťuje trochu jiný typ prostředí a teprve všechny dohromady vytvářejí pestrost, která je pro ochranu biodiverzity tak důležitá.

Military LIFE for Nature (LIFE15 NAT/CZ/001028), jehož partnery jsou Česká krajina, o.p.s., a firma Wetland, s.r.o., je podporován z finančních zdrojů EU a MŽP ČR.

Mgr. Lenka Dvořáková, Beleco, www.beleco.cz