VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V kanceláři mi na stole před lety zazvonil telefon. „Doktore, já mám barevného ptáka,“ ozvalo se místo pozdravení a představení ve sluchátku. Lakonicky jsem odpověděl, že nejsem lékař. „To nevadí, doktore, řekli mi, že mi určitě pomůžete.“ Hovor mne začínal bavit, a proto jsem se opatrně zeptal, jak mu mohu pomoci. „Přijedete se mi na něj podívat?“ Pokračoval muž ve sluchátku. Začal jsem mít pocit, že si ze mne někdo dělá legraci, a proto jsem pokračoval ve stejném duchu: „A jak ho máte barevného?“ „Doktore, ten hraje všema barvama.“ Hovor se začínal rozjíždět. „Opravdu? A jak ho máte velkého?“ „Nic moc doktore, tak do deseti centimetrů.“ „A jak jste k němu přišel?“ Vyzvídal jsem pobaveně. „Doktore, to neuvěříte, dostal na tenisových kurtech přímý zásah míčkem. Tak přijedete mi ho zkontrolovat?“ V tomto okamžiku jsem si již byl jistý, že si ze mne kamarádi dělají legraci a neotřelým způsobem mne chtějí pozvat na nějakou oslavu. Muži jsem tedy slíbil, že se mu na něj určitě přijedu podívat a vzal si adresu. Sedl jsem na motorku a pobaveně vyrazil na udanou adresu, na tenisové kurty ležící v Husovicích na pravém břehu řeky Svitavy. Na místě samém mne ale smích přešel. Ze stavební maringotky vylezl cizí starší chlap ve vaťáku. „To jste vy, doktore? Pojďte za mnou do maringotky, ukážu vám ho.“ Teď jsem znejistěl ještě více. Cizí divný chlap s barevným ptákem, který hraje všema barvama, velikost nic moc a jako diagnóza zásah míčkem na tenisových kurtech, nikde žádní kamarádi. Obezřetně jsem zaujal místo u východu z areálu a opatrně pána poprosil, aby mi ho přišel ukázat ven. Ten pokrčil rameny, zmizel v maringotce a vrátil se s krabičkou, kterou mi vtiskl do ruky. Opatrně jsem ji otevřel a spatřil v ní poraněného ledňáčka. Opravdu hrál všemi barvami, velikost nic moc, tak do deseti centimetrů a opravdu dostal zásah tenisovým míčkem, když si okolo Svitavy zkracoval cestu přes tenisové kurty. Některé historky zkrátka nevymyslíte, ty prostě musíte zažít.

Roman Zajíček