VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

(χορτος - chortos: biblickou řečtinou tráva, pastva; γλυφω - glyfó: dlabat, řezat, rýt)

Místo a čas konání: Hojkovské rašeliniště 17.-19. 6. 2021
Autoři návrhu: Matěj Venhoda a Ctibor Hotovec
Spolupráce: Nikola Šeneklová
Výtvarné vedení: Soňa Jurkovičová
Záznam a střih: Antonín Zajíček, Soňa Jurkovičová, Nikola Šeneklová
Produkce: ZO ČSOP Margarita

Výtvarná rapsodie o třech větách pro jedno rašeliniště, bubnovou sekačku, dva křovinořezy, dva variňáky, čtvery vidle, desatero hrábí a smíšený sbor. To vše za dohledu ořešníků kropenatých, datlů a čápů černých, motáků pochopů, krkavců velkých a krahujců obecných, pod spalujícím sluncem (občas výrazně přes 30 ˚C) a sžíravým zájmem hovad, komárů a muchniček, po kotníky v rašelině rozstřikované na všechny strany rotujícími noži a strunami, vysušeni jako tresky.

Program

Preludium pro sólovou bubnovou sekačku
čtvrtek 17. 6., 14:50-17:10

Kvintet pro bubnovou sekačku, dva křovinořezy a dvoje hrábě s doprovodem dronu
pátek 18. 6., 15:50-18:00

Epilog pro jeden křovinořez, dva variňáky, čtvery vidle, desatero hrábí a sbor
sobota 19. 6., 6:00-10:00

Libreto

Preludium. Šero, vlhko a ticho. Nad neolitickou slatinou se líně povalují chuchvalce mlh - průsvitných astrálních těl dávných bytostí a živlů. Jak se poznenáhlu zvedají, odhalují pestré hemžení bytostí současných. Mezi prstnatci, kohoutky, pcháči, suchopýry, ostřicemi a starčky se míhají lovčíci, ještěrky, perleťovci. Svými diskanty se přidávají dvoukřídlí komáři a bzikavky. Z výšky tu a tam žesti kontrují ořešníci, datli a krkavci.

Ale co to? Náhle se rozezvučí razantní virbl dvou bubnů sekačky. Několika energickými tahy načrtává sebejisté kontury, které se čáru za čarou mění v obrazy oddenků a květu vachty se dvěma naznačenými housenčími tělíčky.

Kvintet. Léta žár. Pracující do montérek a k instrumentům. Pětice nástrojů se rozsazuje po ploše. Ještě doladit, napnout struny, pevně stisknout madla i hrabiště… TEĎ! Harmonie nástrojů pozvolna vykresluje líbezné linie housenčích nožiček i panožek, ladné křivky kuklích oblin, roztomilé kupky motýlích vajíček kontrastně se rýsujících v odpoledním slunci, elegantní obrysy těl perleťovců.

Cantus firmus vedoucích nástrojů doplňují vysoké tóny dronu lehoučce se vznášejícího nad pradávnou - a přece tak současnou scenerií. V pauzách hlavních motivů pak probleskují jemné detaily ze života hmyzu a jiné žoužele, dobarvující gershwinovskou atmosféru. Fráze za frází, motiv za motivem. Čas neúprosně běží. Náhle je hotovo. Polední démon přemožen. Dojem je dokonalý navzdory přirozeným lokálním odchylkám od ideálu. Vše se ztiší, nástroje míří do futrálů, protagonisté do civilu. Odcházejícím v uších i myslích doznívají prožité chvíle.

Epilog. Vše podstatné hotovo. Je však třeba dokončit i to přidružené; shrabat, naložit, ušlapat, odvézt, vyložit… - až do úplného sklizení. Rachot startovaných variňáků se mísí s tichým ševelením míhajících se hrábí a vidlí, šploucháním a bubláním propadající se bažiny, mlaskáním vytahovaných holínek, tu a tam prokládaným krkavčím tremolem. Prosvítající temný šat okounějícího černého čápa přidal horkému letnímu dopoledni na vznešené zádumčivosti.

Dokonáno jest. Stébla, lodyhy i stvoly uložily svá setnutá těla k odpočinku a za spolupráce přičinlivých destruentů budou kolovat zdejšími kraji v jiných a nových podobách. Úděl všeho živého. I my jdeme … domů.

Tomáš Krásenský