Čtení na tyto dny

Jarní přijímání

Je dobře na jaře
když rozkvetou skládky
rozžhaví
se rané kopřivy
a vypláznou lopuchové listy

A já opřen
o polední kravín
na vysvícené slámě
žvýkám hrách a kroupy
s listy pampelišek

A zas už cítím
jak se mi jaro v ústech proměňuje
nabírá do krup
a ve volnoběhu ticha
tvrdne do hlíny
na rozježděném dvoře

(Zdeněk Volf) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť k buku sv. Dvojice

Pavel Klvač, č. 2/2026, str.3

Tajemná kočka divoká znovu obývá české lesy

Martina Labudová, č. 1/2026, str. 50

Hořečky a jejich životní strategie

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 1/2026, str. 47

Když přiletí sýkora biouhelníček

Renata Placková, č. 1/2026, str. 43

Společnost pro uvádění ptačích jmen v krásné literatuře na pravou míru

Petr Čermáček, č. 2/2026, str. 43, pro předplatitele

Malí farmáři versus velcí zemědělci, nebo jsme všichni na jedné lodi?

č. 1/2026, str. 10, pro předplatitele

Jak na hořečkové louky

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 2/2026, str. 40, pro předplatitele

Kam s ní?

Renata Placková, č. 2/2026, str. 36

Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině

č. 1/2026, str. 39, pro předplatitele

Nejde jen o hezké výhledy

Kateřina Lagner Zímová, č. 2/2026, str. 32, pro předplatitele

Zeleň pod proudem

Martin Pavelka, č. 1/2026, str. 33

Život pro ochranu přírody

Martin Škorpík, č. 1/2026, str. 2

Beskydská idyla trochu jinak

Vojtěch Bajer, č. 1/2026, str. 22, pro předplatitele

Mně se dostalo za život mnoho krajin srdce

Vlastimil Kostkan, č. 1/2026, str. 36, pro předplatitele

Trochu osobní nekrolog

Václav Štěpánek, č. 2/2026, str. 30

Racionální a udržitelné rozhodování o využití krajiny

Ondřej Lagner, č. 2/2026, str. 9

Krajina je naše rukojmí

David Veselý, č. 1/2026, str. 52, pro předplatitele

Jde přece o lidi


David Veselý, č. 1/2024, s. 27

Velkou módou dnešní doby je zevrubně zjišťovat, co si vlastně lidé myslí, co by tak vlastně „upřímně“ chtěli. Je to příznačné pro současnou politiku, ale zaslechl jsem to i na odborné konferenci o strategii krajiny. A to mne trochu vyděsilo. „Při stanovení strategie krajiny musíme dbát na to, aby byla v co nejširší míře přijata občany, řídit se i tím, jak si zdravou krajinu lidé představují“. No, ne že by nebyla disipace důležitou součástí každého projektu, ale až tak bych se „obecným“ názorem či vkusem neřídil. Zejména pokud se snažíme o výhled na další desítky let a o trvalou udržitelnost. Strukturu našich lesů přece musíme změnit z jiných pohnutek, než aby se v nich dobře sbíraly houby. Při revitalizaci řek je dobře, když vzniknou nová pěkná místa na koupání, ale není to přece to hlavní. Bukolická krajina obhospodařovaná osvíceným zemědělcem je z velké části romantický mýtus, ve kterém je více nostalgie než skutečně reálného úsudku. Je jasné, že je nutné veřejné mínění dostat „na stranu“ obnovy krajiny. Ale máme se mu proto podbízet? Současná společnost si uvykla krajinu využívat jako místo k rekreaci a odpočinku, ale často také jen jako „sportoviště“. Lidé krajinou jen proletí na kole, nebo proběhnou s přesně odměřenou tepovou frekvencí, a snad ji ani pořádně nevidí. Základním kritériem je dostupnost a výkon. Chceme všude projít, proplout nebo projet a běda, když se nám staví do cesty překážky. Skutečná krajina je ale překážek plná, je divoká a snad někdy i nebezpečná. A tak myslím, že si krajina zaslouží, aby nebyla pořád a dokola překopávána, hlazena a česána do podoby, kterou považují lidé za tu „správnou“. Aby se krajina neměnila pro představy a dle všeobecného názoru obecné veřejností. Je načase přiznat krajině vlastní potřeby a vlastní pravidla, která jsou na pomíjivé lidské paměti nezávislá. Neměňme krajinu dle představ, ale změňme představy o krajině. Jde přece o lidi, a právě pro ně je zdravá krajina nezatížená stereotypy blednoucích vzpomínek a mylných představ to nejdůležitější.

David Veselý

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu