VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Jo, dříve to se to dalo v hospodě krásně pohádat. Kolik váží plejtvák myšok, jak daleko je z Prahy do Pekingu a kdo hrál šíleného robota ve filmu, jehož jméno si už nikdo nepamatuje. Názor střídal názor a argument přebíjel argument. A teď? Modré světlo obrazovky mobilu zabliká a je to tady: 96 tun, 7 451 km, Bolesław Abart. Jasně, přesně, sterilně. Žádná zábava, žádná imaginace. Kdyby Google udělal chybu v desetinné čárce, bude si celá hospoda myslet, že plejtvák váží stejně jako slon. Nikomu to nepřipadne divné, nikdo o tom nebude pochybovat. Internetový vyhledávač, který je mnohem chytřejší a rychlejší než my, promluvil, tak to je a basta.

No, v hospodě to jenom kazí zábavu, ale tito krásní, chytří, rychlí a nezpochybnitelní pomocníci nás obkličují ze všech stran. Kde dříve fungovala zkušenost, cit a intuice, nastupuje přebytečná výpočetní kapacita a umělá inteligence. O ní se ostatně píší už i divadelní hry, ale to se dočtete na jiném místě tohoto čísla. Stejně jako při hospodské hádce jsou výsledky modelů přesné, ale tak trochu suchoprdné (spisovně suchopárné). Kdo by ale chtěl zpochybňovat výsledky modelů, simulací a dalších analytických nástrojů, jejichž fungování ani zdaleka nerozumí? A když jsou venkoncem ještě podloženy jedenácti různými typy barevných grafů, vývojovými schématy, harmonogramy a grafikony, chtěl bych vidět toho smělce.

Někteří filozofové dnes dokonce hovoří o expertokracii. Domnívají se, že s rostoucí specializací odborné komunity a stále složitějšími používanými nástroji roste překvapivě celková nevědomost společnosti a chápání pravdy bude pro její většinu tak vzdálené a neuchopitelné, až se jim zcela odcizí. Dost nepěkná představa a určitě důvod k zamyšlení.

Co nám tedy ty všechny chytré modely a spol. mohou přinést? A na co si dát pozor? Výzkumná instituce, která žádný model nemá, jako by ani nebyla, a tyto modely chrlí jednu odpověď za druhou. Jejich výsledky se obvykle uvádí okřídleným „vědci zjistili“ a nesluší se o nich pochybovat. Ale kdo těmto modelům klade otázky? A jsou tyto otázky správné? Nevytváříme někdy výsledky s přesností vážení na lékárenských vahách na základě dat načmáraných tesařskou tužkou? Ostatně, jak vědí čtenáři Stopařova průvodce po galaxii, je odpověď na základní otázku vesmíru a vůbec „čtyřicet dva“. Jen s tou základní otázkou máme tak nějak pořád problém.

Postavme se tedy ke všem těm nástrojům strojového učení a umělé inteligence, virtuálním, stochastickým a dalším modelům, jako se naši předci postavili k ovládnutí ohně. Ten je také dobrý sluha, ale zlý pán. Neztrácejme proto kontakt s reálným světem a reálnými lidmi. Nepoučujme je, ale vysvětlujme. Hledejme ty správné otázky dřív než odpovědi. Postavme špičku našich vědomostí na pevném základu vzdělané společnosti. Nechme modely a umělou inteligenci, ať nám v tom pomáhají, ne ať vládnou nad naší hloupostí. A taky už se sakra zase jednou pohádejme v hospodě. Já myslím, že velryba by mohla být i o hodně lehčí a do Pekingu to taky nemůže být tak daleko.

David Veselý