VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Hodnocení stavu a vývoje krajiny, resp. jejích složek se neobejde bez kvalitních dat, která v prostoru i čase zachycují dostatečně podrobně vlastnosti měnícího se prostředí. S rozvojem geografických informačních systémů a dálkového průzkumu Země, všeobecnou digitalizací archivních i současných materiálů, rostoucími výpočetními možnostmi, ale třeba i díky platformám pro občanskou vědu máme takových dat o prostředí k dispozici více než kdy jindy v minulosti. Jakýkoli projekt, který má ambice se zabývat současnými problémy krajiny, hledáním správných managementových opatření nebo predikcí jejího dalšího směřování, se proto nemůže opírat jen o vlastní sběr potřebných dat, ale musí se, soustředit především na shromáždění, harmonizaci a syntézu množství existujících, ovšem často velmi různorodých databází o krajině a jejích složkách.

Příkladem takto široce zaměřeného projektu je DivLand - Centrum pro krajinu a biodiverzitu, který se zabývá právě komplexním hodnocením krajiny, jejích ekosystémů a biodiverzity na ně vázaných. Hlavní aktivity centra se zaměřují především na poznání dosavadního vývoje přírody a krajiny, vyhodnocení aktuálních trendů proměňujících se ekosystémů nebo odhalování prostorového rozložení biodiverzity a ohrožujících faktorů. V rámci jejich řešení navrhují jednotlivé týmy systémy monitoringu, připravují sady hodnotících indikátorů a analyzují existující i nově vytvářené databáze o krajině, jejích ekosystémech a biodiverzitě. Řešení projektu pak bude završeno návrhem strategických opatření, která je třeba přijmout pro udržitelnou správu krajiny, management ekosystémů a ochranu biodiverzity v souvislosti se změnami klimatu. Naplnění cílů projektu zajišťuje konsorcium jedenácti veřejných výzkumných institucí, univerzit a organizací resortu Ministerstva životního prostředí.

První skupinou dat, která jsou využívána ve všech pracovních skupinách projektu, jsou faktory přírodního prostředí - jde zejména o zachycení základních abiotických gradientů, resp. habitatových či vegetačních poměrů. V případě podmínek neživého prostředí se studie opírají o kvalitní charakteristiky reliéfu (vedle nadm. výšky i sklonitost, orientace, expozice, in-solace ad.) odvozené vesměs z dat Digitálních modelů reliéfu 4. nebo 5. generace z produkce Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (ČÚZK). Mezi další klíčové databáze patří ukazatele klimatických poměrů, aktualizované resp. nově vytvořené v rámci centra PERUN a na míru zpracované pro potřeby projektu DivLand. Jedná se jednak o historická data za období 1991-2021, ze kterých se odvozují dlouhodobé průměry základních veličin (teplotní, srážkové či vlhkostní poměry; délka vegetační sezóny atd.), ale i predikce změny klimatických poměrů dle dvou různých scénářů až do roku 2100. Soubor abiotických podmínek doplňují půdní databáze (Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy - VÚMOP, 2023), resp. mapa geochemické reaktivity hornin (Tomáš Chuman et al., zveřejněna v Journal of Maps, 2014), která je velmi dobrým podkladem např. pro hodnocení vlivu substrátu na vegetaci nebo distribuci živočišných druhů. Poslední využívanou databází abiotických podmínek je hydrografická síť doplněná atributy příčné fragmentace a hydromorfologickými parametry. Pro popis habitatových poměrů je klíčovým podkladem pravidelně aktualizovaná Vrstva mapování biotopů (AOPK ČR, 2024) spolu s Konsolidovanou vrstvou ekosystémů - KVES (AOPK ČR, 2023), ze kterých je odvozována celá řada parametrů prostředí - jde např. o trofické poměry, bazicitu, vzdálenosti či hustoty klíčových habitatů ad. V některých případech je využíváno i porovnání aktuálního stavu habitatů oproti potenciální přirozené vegetaci.

Pro hodnocení dynamiky krajiny je využívána celá řada tzv. krajinných metrik - tedy ukazatelů kvalitativního stavu i prostorového uspořádání jednotlivých skladebných částí. Ty jsou zpracovány jednak pro historické časové horizonty dle databáze TopoLandUse (Skokanová et al. 2023) a současně i pro standardní evropské či národní datové sady, jako jsou CORINE Land Cover nebo výše zmíněný KVES. Důležitým doplňkovým zdrojem dat o kvalitě krajiny, zejména s důrazem na její heterogenitu, resp. vlhkostní či teplotní vlastnosti, jsou i analyzovaná data dálkového průzkumu Země, zejm. snímky z družice SENTINEL 2.

Specifické úlohy se týkají zemědělské krajiny, resp. lesních ekosystémů. V případě hodnocení změn agrosystémů jsou využívány databáze LPIS již od roku 2013, ke kterým se vztahují pedologické charakteristiky, odvozené jednak z tzv. Agrotechnického zkoušení zemědělských půd a dále z databází ohrožení půdy VÚMOP (např. vodní a větrná eroze, retence vody atd.). Pro popis a hodnocení stavu lesních ekosystémů jsou využívány databáze Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů - ÚHUL, z nichž zásadní je zejména Národní inventarizace lesa 2, data Lesních hospodářských plánů, resp. produkty Dálkového průzkumu Země - DPZ jako je Kůrovcová mapa.

Rozsáhlá část projektu je zaměřena na hodnocení současného stavu biodiverzity, jejího ohrožení, ale i predikci dalšího vývoje. Zásadním zdrojem informací o distribuci i abundanci druhů poskytuje Nálezová databáze ochrany přírody, kterou spravuje AOPK ČR. Nad těmito daty je ovšem pořizována řada navazujících analýz, jejichž základním cílem je co možná nejlepší vyhodnocení potenciální biodiverzity. Modelování potenciální distribuce druhů vyžaduje vedle nálezových dat ještě co nejrobustnější popis podmínek prostředí, proto byla v rámci projektu vybudována rozsáhlá databáze 89 prediktorů (BIOMOD-CZ), které vedle zmíněných abiotických gradientů či habitatových poměrů zahrnují celou řadu antropogenních faktorů, které mohou rozšíření druhů limitovat. Habitatové modely byly takto sestaveny pro 189 indikačně nebo ochranářsky významných druhů klíčových skupin živočichů (měkkýši, motýli, obojživelníci, plazi, ptáci, savci), podle jiných kritérií pak byly připraveny pro vyšší rostliny.

Jejich syntézou za samostatné funkční skupiny (např. motýli stepí a otevřených ploch, ptáci vod a mokřadů atd.) byl vyhodnocen potenciál krajiny hostit tyto skupiny organismů. Porovnáním výsledných syntetických modelů potenciální distribuce druhů s reálně zachycenou biodiverzitou lze vymezit ty oblasti, které sice z hlediska výstupů monitoringu nevykazují nijak vysokou míru druhové bohatosti, nicméně hostí kvalitní habitaty potenciálně vhodné pro výskyt daných druhů. Překryvem s tzv. bílými místy biodiverzity, resp. vyhodnocením intenzity dosavadního monitoringu druhů tak lze identifikovat lokality, kam je vhodné do budoucna zacílit vyšší mapovací úsilí. Většinu uvedených datových sad je možné využít pro souhrnné vyhodnocení priorit v ochraně přírody, resp. pro vyhodnocení hrozeb v krajině. Syntéza dílčích datových vstupů, typologie krajiny, resp. klasifikace habitatů dle naléhavosti jejich ochrany ve vazbě na jejich schopnost hostit ohrožené druhy, může být do budoucna zásadním podkladem pro naplňování závazků, které Česká republika jako členský stát EU musí dodržet (viz např. Nařízení o obnově přírody, směrnice RED ad.).

Podobně jako ostatní země musí být i Česká republika navíc připravena na klimatickou změnu a s ní související procesy a rizika. Klíč k řešení celé řady problémů, které lze očekávat, leží v adaptačních a mitigačních opatřeních v krajině nebo změnách managementu vybraných ekosystémů. Pro odpovědná rozhodnutí v oblasti managementu přírody a krajiny však musí mít relevantní orgány (především Ministerstvo životního prostředí) k dispozici kvalitní informace, podpořené robustními daty.

Dušan Romportl (1978) je zaměstnancem Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, kde koordinuje projekt DivLand a vede odbor prostorové ekologie. Dlouhodobě se zabývá hodnocením dynamiky krajiny a geo/biodiverzity a modelováním vztahu organismů k podmínkám prostředí. Na Přírodovědecké fakultě UK přednáší témata krajinné ekologie, geografické syntézy a klasifikace krajiny.