VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Mandelík hajní (Coracias garrulus), pestře zbarvený tažný pták z čeledi mandelíkovití (Coraciidae), je celosvětově ubývajícím druhem. V České republice byl od posledního prokázaného hnízdění v roce 1991 na jižní Moravě sice několikrát viděn, ale nezdržel se nikdy dlouho. V některých dalších středoevropských zemích nicméně hnízdí; v Maďarsku se v posledních letech vlivem úspěšných ochranářských opatření jeho populace zvyšují a v roce 2020 opětovně zahnízdil i na Slovensku. Lze se tedy ptát, zda se mandelík hajní vrátí také do české krajiny. Pokud ano, kdy? A pokud ne, co mu tady chybí?

Tento pozoruhodný a s oblibou pozorovaný druh vyžaduje otevřenou krajinu s množstvím vykotlaných stromů ke hnízdění. Zapojenému lesu se vyhýbá. Potravou je mu především hmyz (zejména brouci a rovnokřídlí), někdy i drobní plazi a hlodavci. Loví za letu, může také číhat na vyvýšeném místě nebo přímo na zemi. Jeho nároky na potravu jsou poměrně vysoké; velcí členovci jsou pro něj podstatní.

Právě zde lze hledat souvislost s jeho vymizením z našeho území. Vlivem intenzifikace zemědělství doprovázené používáním pesticidů a přeměnou venkovské krajiny mandelík ztratil spolehlivý zdroj obživy i vhodná stanoviště pro hnízdění. Ohrožením pro něj je také lov během tahu a zimování, ale zde lze těžko hledat příčinu jeho nepřítomnosti u nás, vidíme-li nedávný nárůst jeho populace v Maďarsku, jeho návrat na Slovensko či výskyt v Polsku.

Zkrátka, mandelík hajní u nás přišel o to, co nezbytně potřeboval - o louky nabízející dostatek hmyzu a o doupné stromy. Česká krajina mu nenabízí vhodné podmínky k životu.

Podle studie z roku 2016 provedené v Maďarsku by zachování rozmanitosti krajiny mělo být zohledňováno v managementu jeho ochrany. Při pohledu na monokulturní plochy na jižní Moravě i jinde na našem území se spíše než o zachování nabízí úvahy o obnově heterogenity krajiny; někde by ani nebylo co zachovávat.

Podíváme-li se do historie české krajiny, shledáme, že i stromů vhodných k hnízdění v české zemědělské krajině ubylo. Vypůjčme si přes sto padesát let stará slova: „… užitkářství odrodilých potomečků nerozumně tyto hromosvody pokácelo, a jiné za ně nikde nevsadilo!“ Autor tohoto citátu František Cyril Kampelík dále popisuje důsledek tohoto počínání neuvědomělé generace: „… teď má holé, palčivé planiny, beze stromů, ale i také bez ptáků hmyzožravých, a za to jim hmyz škodlivý obilí kazí a ruší.“ Stromy v krajině tedy chyběly již v roce 1865 Kampelíkovi, dnes chybí mandelíkovi.

Tento letmý pohled do historie snad může vzbuzovat obavu, že pokud se počínání lidí na našem území příliš nezměnilo k lepšímu ani po půl druhém století, šance na výraznou proměnu naší krajiny ke spokojenosti mandelíka hajního může být docela dobře mizivá.

Povzbuzením naopak může být pohled za hranice. Zrovna v Maďarsku se populace mandelíka zdvojnásobila během ochranářského projektu, který zahrnoval jak management krajiny, tak instalaci hnízdních budek a další ochranná opatření. Instalace budek se tak ukazuje jako důležitý prvek ochrany.

Ale co v České republice? Těžko chránit druh, který se u nás už nevyskytuje. Ale když sem občas zavítá, je lepší nabídnout mu vyhovující krajinu. Třeba se mandelík nechá zlákat. A jelikož sotva budeme sázet staré stromy s dutinami po datlech a žlunách tam, kde taková přirozená hnízdiště chybí, můžeme si vypomoci právě budkami.

Na webu České společnosti ornitologické lze nalézt parametry různých typů ptačích budek, přičemž jedna z nich, „typ E - pro kavku“, může vyhovovat i mandelíkovi. Tato informace je zde doplněna poznámkou, že „druh u nás už v podstatě vymizel“. Druh se u nás tedy téměř vůbec nevyskytuje, ale co takhle mu i přesto udělat budku?

Kdy se tedy vrátí mandelík hajní do české krajiny? Poskytne-li mu tato krajina dostatek potravy a bude-li v ní mít kde zahnízdit, lze uvažovat o tom, že by se mohl vrátit. Zní to snad příliš samozřejmě, ale nemusí být zbytečné o tom uvažovat.

Ochrana mandelíka v České republice by měla pro biodiverzitu zásadní význam. Proměna krajiny směrem k větší pestrosti a ke spokojenosti tohoto ptačího druhu by vedla ke zvýšení biodiverzity; více luk a remízků by umožnilo výskyt většího množství druhů rostlin, hmyzu, oblíbených motýlů i téměř nepostřehnutelných druhů, více obojživelníků, plazů i ptáků.

Krajina potřebuje proměnu z mnoha důvodů. Je tady klimatická krize a potřeba adaptace na ni; extrémy, sucho, nedostatek vody - to jsou témata, která bývají v souvislosti s hospodařením v krajině skloňována. Monokultury nejsou z dlouhodobého hlediska prospěšné pro nikoho a jejich proměna v heterogenní krajinu by byla přínosem. Pestrou krajinu potřebujeme všichni. A až bude krajina pestřejší, snad se vrátí i mandelík hajní. Má totiž díky svému vzhledu a vzácnosti potenciál stát se symbolem, snad i vlajkovým druhem, v ochraně biodiverzity v české krajině. Pojďme jej tedy chránit, ačkoli se u nás nevyskytuje. Když mu nabídneme dostatek možností, potravních i hnízdních, snad jej jednou některá taková možnost zaujme a rozhodne se zdržet. Jinak řečeno - pojďme obnovovat krajinu; zanechme destruktivních procesů - umožněme návrat přírody do naší krajiny. Nejen proto, aby generace po nás mohly pozorovat tohoto pozoruhodného ptáka, o kterém zde byla řeč. Důvodů je více…

Zuzana Siudová

Zuzana Siudová (2000), studentka katedry environmentálních studií FSS MUNI.