VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Morbidní titulek? Možná, ale pohřbem vlastní ekostopa nemusí končit. I když je spíš v rukou jiných, totiž milých pozůstalých, kteří chodí s květinami, věnci a svíčkami na hrob. Milé a díky za to, ale zkusme se na to podívat i z pohledu udržitelnosti. A také z pohledu (budoucích) ekonebožtíků a současných pozůstalých.

Přemýšlím, co kupuji

Co udělalo „našim/vašim zesnulým“ větší radost za života? Dárky vkusné a promyšlené nebo spíše záplava různých nesmyslů krátké životnosti, které sériově a spolehlivě chrlí Čína a další? Stejným sítem můžeme prohnat věci nakupované jako vzpomínku a vyjádření úcty.

Květiny

Ty exotické (anebo kvetoucí v jinou roční dobu) k nám připutovaly nejspíše z Afriky, a to letecky přes holandskou burzu. A je pravděpodobné až jisté, že byly pěstované ve sklenících a v oblacích chemikálií, které používali lidé bez ochranných pomůcek a bez znalosti správného použití těchto toxických látek.

Na trhu se objevují řezané květiny s certifikací Fairtrade (obdobně jako u kakaa nebo kávy řeší hlavně sociální standardy a spravedlivé odměňování, ale povinné jsou i základní pravidla ochrany životního prostředí). Další možností jsou květiny prokazatelně z Česka (ke koupi spíše na trzích a samozřejmě sezónně), případně vlastní řezané květiny nebo květiny v truhlících a květináčích.

Umělé květiny sice vydrží dost dlouho, ale většinou jsou vyráběné v Číně (a dalších „neviditelných“) zemích z různých druhů plastů, mohou v nich být toxické příměsi, třídit a recyklovat to skoro nejde. Chceme je?

Není svíčka jako svíčka

Většina svíček je vyráběných z parafínu, tedy z ropy. Častá je směs parafínu a stearinu (ten může mít původ různý, včetně rostlinných tuků - často se používá palmový nebo sojový, používá se také poměrně drahý včelí vosk (více se svíčkám budeme věnovat ve Veronice 1/2025). Svíčky sice hoří venku, ale není od věci si uvědomit, že se celá svíčka přemění na saze a rozptýlí se do ovzduší. A pak to dýcháme.

Další odpad je pak spojený s kalíšky od svíček - hliníkovými nebo plastovými. Ty plastové se většinou moc nehodí k recyklaci (jsou z různých materiálů, často od sazí a silně promaštěné, proto se většinou pálí). U hliníkových při recyklaci nevadí zbytky vosku ani saze, ale hliník je hodně energeticky náročný při výrobě i recyklaci. Nejméně odpadovou variantou jsou volně stojící svíčky, čajové svíčky bez kalíšků (vkládají se do opakovaně používaných kalíšků) a třeba vlastní svíčky odlévané ze zbytků vosku do vlastních nádobek.

Půjde to vytřídit?

Zásadní otázka. Pokud je korpus věnce z polystyrenu a na něm jsou navázané nebo přilepené umělé nebo živé květiny, tak je jakékoliv rozumné třídění úkolem pro šikovné a trpělivé. Plastové pásky, polystyrenové jádro, umělé stuhy i umělé květiny - do plastů (sice se spíše spálí než zrecyklují, ale aspoň je to vytříděné). Lepidlo a kusy plastu z tavné pistole by měly přijít do směsného odpadu, drátky do kovů. Chvojí, živé květiny, sláma a vše, co lze zkompostovat, patří do bioodpadu, ale předem je z toho nutné otrhat vše nerozložitelné. Ruku na srdce, kdo z vás někdy zkoušel rozebrat takový věnec na prvočinitele? A kolik to zabralo času?

Hřbitovní odpad si zaslouží třídění jako každý jiný

Bohužel stále není výjimkou, že u hřbitovní zdi stojí kontejner „na všechno“, kde se pospolu válí svíčky, květiny, věnce, stuhy a někdy i listí a tráva z údržby hřbitova. A jednou za čas se to celé odveze na skládku nebo do spalovny.

Hřbitovní odpad má obvykle na starosti obec, i když ho přísně vzato z většiny nevyprodukovali občané příslušné obce, ale návštěvníci hřbitova odjinud. Náklady na odvoz a likvidaci tohoto směsného odpadu však zatěžují obecní rozpočet.

A nejde o malé množství odpadů, ani zanedbatelné náklady. Některé obce se snaží odhadnout množství „hřbitovního“ odpadu a zveřejnily své údaje: Loštice - 12-14 tun ročně; Mariánské Lázně 43 tun, Kopřivnice 20 tun. V Praze se odhaduje, že odpad ze hřbitovů představuje cca 1 % všech odpadů vzniklých na území města!

Obec těžko ovlivní, co lidé na hřbitov přinesou, ale může nabídnout cesty k lepšímu nakládání s odpadem. Takže pokud se u vás na hřbitově „třídí na jednu hromadu“, tak oslovte obec (nebo správce pohřebiště, což je většinou obec, případně církev), že to chcete změnit. Kontejnery na tříděný odpad mohou být buď vkusné, nebo umístěné tak, aby pohledově nevadily na pietním místě - docela stačí zástěna. Podle velikosti hřbitova může být stanoviště jedno nebo více, nejlepší jsou tam, kam stejně všichni chodí - u zdrojů vody nebo u vchodů.

Bioodpad, tedy veškeré živé květiny (bez stuh!), trávu, listí, hlínu z květináčů apod., je možné kompostovat. A to docela snadno ve vlastní komunitní (obecní) kompostárně spolu s dalším obdobným odpadem ze zahrad a veřejné zeleně. A kompost je pak využitelný na údržbu zeleně v obci nebo pro občany. Snadné, levné, efektivní. Navíc není nutná podrobná evidence a jiné povinnosti vyplývající ze zákona o odpadech - jde o prevenci vzniku odpadů a velmi žádoucí postup. Ale samozřejmě je možné tento vytříděný bioodpad odvézt do průmyslové kompostárny. Tím se vyřeší větší část hřbitovních odpadů.

A téměř vše ostatní lze třídit podle známého vzorce plasty - papír - sklo - kovy, což je pro všechny obce povinné. V případě kovů a skla nevadí ani zbytky vosku nebo sazí, při tavení suroviny se spálí. S plasty je to složitější, kalíšky se zbytky vosku a ozdoby a výrobky z kombinovaných nebo neurčitelných materiálů dejte do směsného odpadu.

Renata Placková