VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Pojem azbesty označuje skupinu přirozeně se vyskytujících vláknitých minerálů. Charakteristické je pro ně to, že mají vysokou tepelnou rezistenci vůči teplu (součinitel tepelné vodivosti pro azbest při teplotě 20 °C je 0,12 W.m^-1.K^-1), jsou inertní vůči chemikáliím, mimořádně pevné v tahu a jsou zároveň dobrými elektroizolačními materiály. Chemicky se jedná o hořečnaté, eventuálně vápenato- hořečnaté silikáty: aktinolit, amozit, antofylit, chryzotil, krokydolit, tremolit. V zemské kůře je azbest poměrně rozšířený. Uvolňují se z něj jemné vláknité částice. Jednotlivá okem rozeznatelná vlákna azbestu jsou svazkem mnoha drobných vlákének, která mohou být zvětráváním nebo manipulací uvolňována do prostředí a mohou být vdechnuta. Tato vlákna vznikají štěpením azbestu při jeho těžbě a zpracování nebo z již hotových azbestových výrobků.

Dnes patří azbestová vlákna mezi prokázané lidské karcinogeny.* V pracovním prostředí zatíženém zvýšenou emisí azbestových vláken může navíc docházet k vývinu azbestózy. Vedle rozložitelnosti (a tím ztráty toxicity) hraje velkou roli tvar a velikost vláken. Nejnebezpečnější pro lidský organismus je amozit a krokydolit.

Azbestu se hojně používalo například ve stavebnictví jako složky do azbestocementových desek, obsahujících až 40 % azbestu, nebo pro výrobu bytových jader, příček mezi místnostmi a různých užitkových předmětů. Dalším častým zdrojem azbestu je i báňský a zpracovatelský průmysl, kde dochází k uvolňování azbestu jak při samotné těžbě, tak i na skládkách báňského odpadu. Koncentrace azbestu se může zvýšit i při výměně záchytných filtrů v průmyslových odprašovacích zařízeních. V neposlední řadě se azbestu používá i při výrobě brzdového obložení pro automobily, u vysokovýkonných vakuových vysavačů, azbestocementového potrubí, izolačních materiálů, protipožárních nástřiků, osinkocementu (eternit - krytina, obkladový materiál) a azbestového textilu.

Doporučujeme

• v rámci možností zabránit poškozování materiálů (otěr apod.) obsahujících azbest (např. obklady, nátěry atd.);
• pokud možno neprovádět renovace těchto materiálů (obrušování, kartáčování, vrtání, lámání apod.);
• při stavebních pracích se vyhnout materiálům obsahujícím azbest;
• velmi nebezpečné je v uzavřené místnosti bourat např. azbestové či eternitové příčky. Stejně tak je nebezpečné do azbestu vrtat;
• vyvarujte se smíchání azbestocementových desek s jiným materiálem. Recyklace spolu s jiným odpadem značně zvyšuje riziko kontaminace ovzduší azbestovým prachem.

Stavební dělníci musejí mít instrukce, že v budovách, kde se objeví azbest nebo eternit, je odstraňování obrušováním či jinými bouracími pracemi, při kterých dochází k uvolňování vláken azbestu, nutné zajistit speciálními pracovníky ve skafandrech za současného odsávání vzduchu v sanovaném prostoru. Nebezpečné je v uzavřené místnosti bourat např. azbestové či eternitové příčky. Velmi nebezpečné jsou různé měkké izolační azbestové desky, které se používaly například pod vypínače na dřevěné stěny chat, za topidla apod. Těch je vhodné zbavit se ihned, sejmout je opatrným rozebráním a hned je zabalit, aby se zamezilo rozlámání desky a úletu neviditelných vláken do vnitřního prostředí stavby. Vnitřní prostory kontaminované azbestovými vlákny je totiž nesmírně obtížné vyčistit. Jakýkoliv odpad, který obsahuje azbest, je řazen mezi nebezpečné odpady. Je proto nezbytné, aby manipulací s těmito materiály byla pověřena firma, která má oprávnění k nakládání s nebezpečnými odpady. Firma odborně odstraní azbestocementové desky tak, aby azbestový prach neunikal do ovzduší (tj. za současného odsávání vzduchu a kontinuálního měření obsahu azbestu v ovzduší), naloží ho do těsných kontejnerů a zlikviduje na skládce. Po novele zákona o odpadech je možné tento odpad ukládat i na skládkách ostatního odpadu za podmínek stanovených vyhláškou.

Je patrné, že výše popsané způsoby odstraňování azbestových stavebních materiálů jsou finančně značně náročné a mohlo by se tak postupovat pouze u stavebního materiálu, kde je únik azbestu obzvláště nebezpečný. Podle doporučení MŽP a podle konzultace s ČIŽP lze u azbestocementových střešních krytin postupovat tak, že desky sejme obyčejná stavební firma, případně to můžete provést svépomocí při zvýšené ochraně zdraví s použitím ochranných rukavic, respirátorů apod. Abyste se odpadu zbavili, objednáte firmu, která má souhlas příslušného krajského úřadu k odstraňování tohoto druhu odpadu, a ta ho převeze na skládku.

Nepoškozené eternitové desky se mohou skladovat venku, úlomky desek je zapotřebí skladovat v plastových pytlích. Rychle zajištěný odvoz na skládku by již měl být samozřejmostí.

* Josef Pazdera, www.osel.cz. píše o výzkumu Silvie Perotto z univerzity v Turíně:

Pokud se z povrchu vláken azbestu odstraní železo, stává se „azbest“ významně méně nebezpečný. Naštěsti mnoho půdních mikroorganismů potřebuje železo k tvorbě energie. Nejlepším „sběračem“ železa se ukázala plíseň Fusarium oxysporum. Některé kmeny dokázaly železo z azbestu „odsát“ již za 7 týdnů.